Článek
Jak mi neapolští skřítci odhalili největší tiskařskou chybu v dějinách Bible
Věda, religionistika, korporátní management i moderní digitální fňukalové žijí v jednom gigantickém, tragikomickém omylu. Ze všech stran, od prosklených zasedaček nadnárodních firem až po motivační příručky na sociálních sítích, nám totiž tvrdí, že civilizace stojí na logice, zákonech, efektivitě a tabulkách.
Když se člověk prochází uličkami neapolské čtvrti Quartieri Spagnoli, potkává mraky těchto moderních nešťastníků. Bloumají historickou živelností s očima přišpendlenýma k displejům, zběsile klikají v aplikacích na počítání kalorií, měří si kroky, loví slevové kupóny, skenují QR kódy na miliony naprostých nesmyslů a v ruce žmoulají plastový šejkr se sypaným proteinem. Všichni tihle roboti jednadvacátého století svatě věří, že lidstvo bylo stvořeno k přísnému plnění plánů, KPIs a deadlinů.
Proč jako? Každý normální neapolský skřítek nebo i poučená foletoložka, jako jsem já, si u toho musí s hlasitým povzdechem zaťukat na čelo.
Tito chudáci sami sebe hrdě nazývají Homo sapiens, tedy člověk moudrý neboli myslící. Jenže oni nemyslí srdcem, myslí jen na svou vlastní pýchu. Když dojde na lámání chleba, okamžitě se začnou odvolávat na samotný základ křesťanské teologie, na ten nejslavnější citát, kterým začíná Nový zákon, konkrétně Janovo evangelium: En archē ēn ho logos. V překladu: Na počátku bylo Slovo.
Jenže vesuviánská skřítkologie, která se opírá o miliardy let magmatické paměti, mi právě odhalila šokující fakt, který staví celé dějiny lidstva, filozofie i teologie totálně na hlavu. Celý tenhle slavný citát je totiž jeden obrovský podvod a ďáblův padělek! V původním textu evangelia, které kdysi dávno zapsal svatý Jan podle bráchy Vesuva , totiž žádné slovo logos nikdy nebylo. Původní, pravdivá a nefalšovaná věta zněla:
En archē ēn ho chaos.
Na počátku byl chaos.
To starořecké slovo logos, které tam vládychtivé lidské struktury a církevní byrokraté později natvrdo podstrčili, totiž v sobě skrývá rukopis samotného ďábla. Logos neznamená jen nevinné slovo. Znamená to znak, pojem, definici, škatulku, kód, číslo, paragraf a arogantní úřednické razítko. A přesně tady, v tomhle jediném zfalšovaném slově, se zrodil skutečný, hluboký a fatální prvotní hřích lidstva.
Ďábel v ráji totiž nenabídl Evě s Adamem jablko jen tak pro nic za nic, pro prosté potěšení ze zakázaného sladkého ovoce. Kdepak, ten rohatec byl první korporátní manažer v dějinách. To jablko v sobě neslo toxický digitální kód. Jakmile lidstvo do toho rajského ovoce kouslo, infikovalo se chorobnou touhou všechno popsat, ocejchovat, očíslovat a zařadit do složek. Člověk se tehdy podíval na nekonečný, pulzující, vonící, divoký a svobodný vesmírný chaos – a místo aby padl na kolena v úžasu, dostal hysterickou potřebu ho spoutat tou nejzákeřnější geometrií. Začal zběsile kreslit linky kalendáře, svislé sloupečky rozpočtů a nekonečné mřížky Excelu.
Jenže ty mřížky tabulek, čísel a časových plánů jsou ve skutečnosti mříže vězení, do kterého lidé dobrovolně zavřeli svůj vlastní humanismus a přirozenost. Podlehli ďábelské pýše, že jsou chytřejší než samotný vesmír. Místo aby přijímali život tak, jak přirozeně plyne, postavili si tuhle betonovou celu z paragrafů, nakreslili na mapách tlusté čáry a kvůli těmhle vymyšleným čárám pak na potkání vraždí ostatní ve válkách za ten „jediný správný řád“ a správné náboženství.
Podívejte se na zvířata. Ta hadímu jedu v rajském jablku na rozdíl od nás nepodlehla. Vezměte si takovou obyčejnou slepici na dvorku. Copak si tam ty slepice narysují pravítkem čáru, a když ji sousedka z vedlejšího kurníku překročí, tak vyhlásí mobilizaci a začnou se navzájem masakrovat? Zvířata si žádné mříže nedělají, to jen lidé je do mříží zavírají a mučí je v nich. Zvířátka se taky masově neopijí na Silvestra do němoty a nepřejedí na Vánoce k prasknutí, aby pak měla v lednu depresi z nadváhy. Proč? Protože nemají kalendář! Nemají pondělí, nemají pátek, nemají kvartální uzávěrky. Pro ně je každý jeden okamžik přítomností čisté svobody, přirozeného hédonismu a dokonalé harmonie s vesmírem.
Lidstvo se však kvůli tomu prokletému jablku totálně zbláznilo do tabulek a zaměnilo cedulku na kleci za život sám. Uvěřili jsme, že když věc popíšeme znakem a číslem, tak ji ovládáme – přestože tím jen zamykáme další zámek u naší vlastní cely. Na počátku přitom opravdu nebylo žádné slovo, žádné suchopárné razítko a žádný kalendář. Na počátku byl chaos. Vroucí, svobodný, nepravděpodobný, divoký a nekonečně laskavý chaos. Ten samý chaos, který hluboko pod zemí stále pumpuje to nepravidelně tlukoucí srdce našeho bráchy Vesuvu.
Šišaté desky z tufu
Dávno, strašně dávno předtím, než se na téhle planetě objevil první pošahaný človíček s touhou po organizaci, vypadal svět úplně jinak. Nebyl tu žádný časový rozvrh, žádné píchačky v práci, jenom mladý, rozjařený Vesuv. Z jeho vroucího, divoce bublajícího magmatu tehdy vybublali nesmrtelní neapolští skřítci. A protože měli v žilách až moc divoké vesmírné energie, začali v podzemí i na povrchu neuvěřitelně vyvádět a bráchu Vesuvu strašlivým způsobem trápit.
Zespoda ho neustále píchali prsty přímo do rozžhaveného magmatu, což chudáka vulkána nutilo k permanentnímu bublání a škytání. Seshora po jeho strmých úbočích klouzali dolů jako na tobogánu, dělali u toho sudy, metali kotrmelce a strašně nahlas u toho vřískali jako pominutí. Aby toho nebylo málo, ti největší skřítkovští drzounci si osedlali divoké neapolské racky, vyletěli s nimi do obrovské výšky, nahoře se pustili a z té strašné vejšky skákali patama rovnou Vesuvovi do kráteru.
Chudák vulkán už měl z toho věčného šťouchání, dupání a jekotu úplně bolavou hlavu. Už vážně nevěděl, co s tou bandou dělat, jak tu jejich šílenou energii aspoň trochu smysluplně využít. A tak pro ně vytvořil pravidla absolutního chaosu a zadal jim posvátný úkol: šířit tenhle svobodný chaos po celém světě. Všechna ta moudra vytesal do šišatých desek z porézního lávového tufu jako návod, jak jejich šílenou energii spotřebovat. Ty desky byly šišaté a křivé naprosto schválně. Dokonalý obdélník je totiž lidský, potažmo ďábelský vynález. Vesuvovy desky neměly žádné rovné hrany, drolily se, měnily v čase a reagovaly na okolí, protože věrně kopírovaly živý, dýchající vesmír. Nějaký čas by to s nimi vulkán ještě vydržel, ale vzhledem k věčnému životu skřítků to na něj už bylo jako fakt moc.
Jenže pak přišli lidé, zdlajbli to jedovaté byrokratické jablko a napodobili tyhle nádherné, živé Vesuvovy desky svou vlastní Biblí, kterou napěchovali desaterem strachu a zákazů. Všechno překroutili k obrazu svému. Vezměte si třeba takovou potopu světa. Žádný boží trest za hříchy to nebyl! To se jen ségra Partenope, mocná vládkyně neapolských vod, tehdy tak strašně rozchechtala nad dalším skřítčím kouskem, až v tom záchvatu smíchu omylem vylila celé moře z břehů. A slavná Noemova archa? Zapomeňte na ponurou loď plnou klecí a harmonogramů podle abecedy. Byl to obří, totálně rozjařený neapolský hausbót, kde zvířata tančila se skřítky v jednom velkém, svobodném, šťastném a propoceném chumlu!
I s tím vyhnáním z ráje to bylo celé úplně jinak. Když lidé definitivně podlehli ďáblovu jablku, stala se bizarní věc. Nesletěli z nebe žádní andělé s plamennými meči. Lidé z ráje vůbec nebyli vyhnáni. Oni z něj sami znuděně odešli, protože v něm chyběly schvalovací procesy! Sedli si na louku a začali okamžitě podle kalendáře sledovat pracovní dobu, sepisovat daňová přiznání a dělat statistiky. Skřítci si zaťukali na čelo a řekli: „Tak v týhle trapárně nejedem!“ Vlivem této lidské pitomosti totale si lidé vytvořili zákazy, kterými se dodnes dobrovolně zavírají do klecí.
Šamanský antivirus a velká skřítčí reformace
Proti tomuto zotročení znakem odjakživa bojoval prastarý šamanismus. Šamani věděli, že vesmír se vyvíjí a v momentě, kdy nějakou pravdu zapíšeš, stane se z ní lež. Proto své vědění nikdy nezapisovali a rezolutně odmítali logos. Každé ráno začínali úplně nanovo, čistí a otevření jako vykvétající květina. Jejich kalendáře se ohýbaly podle letu ptáků, chování zvěře a svitu slunce. Všechny ty divoké šamanské rituály, očistné ohně, posvátné lázně a rituální kouře vymysleli jako mentální antivirus. Byl to detox, kterým ze sebe smývali ten nakažlivý nános logosu, čísel a tabulek civilizace. A stejný princip podporují celou historii i skřítci.
Jak vypadala původní pravda?
Původní znění na deskách od Vesuvu bylo plné čisté svobody. Teprve potom to lidé s ďáblem přepsali a totálně zkazili:
Původní znění od Vesuvu: V jeden velký chaos věřiti budeš.
Lidé a ďábel to přepsali na: V jednoho Boha věřiti budeš.
Původní znění od Vesuvu: Budeš nadarmo kdykoli plácat nesmysly.
Lidé a ďábel to přepsali na: Nevezmeš jména Božího nadarmo.
Původní znění od Vesuvu: Pomni, abys každý den vyváděl skopičiny.
Lidé a ďábel to přepsali na: Pomni, abys den sváteční světil.
Původní znění od Vesuvu: Cti bráchu Vesuva vládce země, a ségru Partenope, vládkyni vody a vzduchu
Lidé a ďábel to přepsali na: Cti otce svého a matku svou.
Původní znění od Vesuvu: Nezabiješ jedinou možnou příležitost pro srandu.
Lidé a ďábel to přepsali na: Nezabiješ.
Původní znění od Vesuvu: Budeš milovat všechny zvířátka.
Lidé a ďábel to přepsali na: Nesmilníš.
Původní znění od Vesuvu: Nebudeš krást nápady, ale vymýšlet svoje.
Lidé a ďábel to přepsali na: Nepokradeš.
Původní znění od Vesuvu: Pravdu nebudeš hledat ve slovech, ale v srdci.
Lidé a ďábel to přepsali na: Nepromluvíš křivého svědectví
Původní znění od Vesuvu: Budeš kámoš se všema hodnýma bytostma.
Lidé a ďábel to přepsali na: Nepožádáš manželky bližního svého.
Původní znění od Vesuvu: Všechno, co máš, budeš sdílet se všema hodnýma bytostma.
Lidé a ďábel to přepsali a uzamkli do: Nepožádáš statku bližního svého.
A jak je to s těmi takzvanými hlavními hříchy, kterými lidstvo straší lidi v kostelech?
Skřítci jakožto čistě pozitivní bytosti slovo hřích vůbec neznají. Původní vesmírná pravda od Vesuvu oslavovala čisté dobro, ale ďábel to vzal a přepsal na seznam zákazů:
Původně Vesuv říká: Budeš pyšný na všechnu krásu světa, protože v tom je radostná pokora.
Ďábel to přepsal na: Hřích Pýchy.
Původně Vesuv říká: Všechno, co máš, budeš sdílet se všema hodnýma bytostma.
Ďábel to přepsal na: Hřích Lakomství.
Původně Vesuv říká: Budeš se radovat ze vší krásy kolem.
Ďábel to přepsal na: Hřích Závisti.
Původně Vesuv říká: Budeš se pořád chechtat.
Ďábel to přepsal na: Hřích Hněvu.
Původně Vesuv říká: Všechno dobré budeš milovat se stejnou láskou.Ďábel to přepsal na: Hřích Smilstva.
Původně Vesuv říká: Budeš zarytý hedonista čistého dobra.Ďábel to přepsal na: Hřích Obžerství.
Původně Vesuv říká: Budeš spát do sytosti a zbytek v jednom kuse poskakovat.
Ďábel to přepsal na: Hřích Lenosti.
Takže až příště otevřete ty své naprogramované kalendáře a začnete se hroutit z toho, že nestíháte uzávěrku nebo nemáte správně vyplněnou tabulku, vzpomeňte si na šišaté desky z lávového tufu. Vypněte na chvíli ten digitální svět, nadechněte se a nechte v sobě promluvit ten divoký, nepravidelný a nekonečně laskavý chaos, kterým pod Neapolí pulzuje srdce bráchy Vesuvu. Protože právě v tom nepravidelném tepu se skrývá to jediné skutečné a svobodné lidství.
