Článek
Neustálá proměnlivost a pestrost jsou sice báječným znakem naší demokracie a humanismu, ale nic se nemá přehánět.
Když se z vládnutí stane čistý showbyznys a jediným stabilním bodem západní civilizace zůstane kocour Larry z Downing Street, měli bychom sakra rychle přibrzdit a začít brát realitu vážně – protože zpoza humen nám na záda nekompromisně dýchá totalitní monolit, který naši roztěkanost dokáže velmi chladně zneužít.
Zápisky excentrické estetky:
O krachu na burze, tiktokových premiérech a kocourovi Larrym
Od dětství, kdy moji vrstevníci ještě tahali kačery, jsem se díky rodinnému prostředí raději nořila do dějin umění, struktur vážné hudby a psychologie davu. Tento excentrický nadhled baletky a historičky mi dal jednu obrovskou výhodu: vidím koncepční evoluci tam, kde ostatní tápou. Zatímco suchopární ekonomičtí účetní dnes hystericky brečí nad grafy, bankovními úroky a „penízky“, mně stačí lidová moudrost podložená intuicí. Už jako malá holka jsem totiž pochopila základní univerzální zákon: jakmile je něčeho moc a forma se přezdobí jako rokoko, celá ta věc se prostě sesype a musí začít úplně nová epocha která takzvaně objeví trakař alias prostě vytáhne ze skladu to co bylo před poslední módou a s velkou pompou to nazdobí jako nový styl. Takže móda v jakékoliv formě, i politické prostě střídá jen protipóly. Když už bylo druhé kůže legín dost, máte tu obří džíny a tak pořád dokola…
Babylonská věž z Wall Street a shnilý konceptuální banán
Koukněme na čerstvý výplach na americké burze. Primární příčiny nechme analytikům s kalkulačkami, nás zajímá ta druhá, mnohem zábavnější linie. Celá ta slavná technologická bublina kolem umělé inteligence se stavěla jako bájná Babylonská věž pýchy (hybris). Hlavním stavitelem, mágem a zaříkávačem hadů byl slavný floridský showman Donald Trump se svou divadelní skvadrou. Jenže u volebních uren v poločasových volbách (midterms) spadla opona. Trumpovci dostali od demokratů drtivou facku, ztratili Senát i Sněmovnu a věž se otřásla v základech.
Celé to šílenství kolem akcií, které nemají reálnou hodnotu, mi jako estetičce připomnělo slavné umělecké dílo Maurizia Cattelana – ten banán přilepený instalatérskou páskou na zeď galerie, který se prodal za statisíce dolarů. Trh s technologiemi dělal měsíce totéž: investoři šíleli, tleskali a kupovali iluzi. Jenže po volbách ten banán na zdi zkrátka shnil. A co se stalo vzápětí? Makléři na Wall Street, kteří realitu vidí nejlépe, spustili masivní výprodej a z trhu spláchli 2,5 bilionu dolarů. Zjistili totiž, že jim v rukou zbyla jen ta lepicí páska. Tenhle krach nepřímo dokázal to, co si pokrytci nechtějí přiznat: americký byznys je fatálně provázaný s těmito politickými tlačenicemi a klientskými sítěmi – inu, říkejme tomu ošklivě, ale pravdivě: mafií. Jakmile politická mafie ztratí moc, byznysmeni vědí, že krytí skončilo, a okamžitě berou nohy na ramena.
Od Zemanovy hospody po Fialovu patku aneb Sezónní výprodej kostýmů
Jenže tahle pýcha a rychlé střídání kulis nejsou jen problémem Ameriky. Celý kolektivní Západ dnes trpí těžkým syndromem „politik = popstar“. Politika se už nedělá skrze hluboké ideje, ale prodává se jako sezónní móda v obchoďáku. Společnost dostane na nějaký typ image chuť, tak se politik nadesignuje na míru. Příkladem z naší zahrádky je profesor Fiala. Když národ unavila estetika venkovské hospody Miloše Zemana, lidé jásali nad novým hitem: profesorským vzhledem, jemnými brýlemi a načesanou patkou. Fiala dělal od začátku do konce úplně stejnou politiku, ale dav se jeho akademického kostýmu prostě přejedl. Z elegance se stal ulízaný stereotyp a publikum už chce zase jiný repertoár.
V Itálii to dovedli ještě dál. Dlouho tleskali Berlusconimu, který vypadal i jednal jako takový ten slušnější mafián v drahém obleku. Když se tahle popstar okoukala, začal italský politický orloj rotovat tak divoce, že se tam vlády střídaly častěji než apoštolové. Zoufalí Italové nakonec sáhli po úplně novém módním výstřelku – zvolili si ukřičenou, mrňavou a okatou Meloni, protože ženu jako vůdkyni v historii ještě v šatníku neměli.
Britský TikTok a Caligulův kůň v moderním balení
Absolutního vrcholu však dosáhlo tohle tiktokové šílenství v Británii. Evropa je už tak zblblá z patnáctivteřinových Reels na Facebooku a YouTube, že neudrží pozornost. V Downing Street 10 se za posledních deset let vystřídalo neuvěřitelných sedm premiérů. Měli tam uhlazeného Camerona, uplakanou Mayovou, rozcuchaného klauna Johnsona i Liz Truss, která se lidem přejedla rychleji než salát v lednici. Měli tam dokonce i dokonale vygenerovaného indického manažera Sunaka. Všichni dělali víceméně stejnou politiku, ale lidi je v hlavě prostě „swipenuli“ nahoru, protože chtěli nový vizuál.
A víte, kdo jako jediný tenhle šílený kolotoč sedmi premiérů přežil? Jako historička musím zavzpomínat na antický Řím, kde znuděný císař Caligula jmenoval senátorem svého koně Incitata, aby ukázal, co si o tehdejší politické elitě myslí. Britové udělali v bleděmodrém totéž. Jedinou stabilní hvězdou britské politiky je kocour Larry, Hlavní myšilov Úřadu vlády. Larry tam sedí od roku 2011. Přežil všechny politické popstars, protože roztomilý kocour na rozdíl od otravných lidských slibů lidi nikdy neomrzí. Kdyby měl Larry účet na TikToku, strčí celou Wall Street do kapsy. Ostatně na sociálních sítích vedou kocouří videa ve sledovanosti také. Možná by ty kočky na některých politických postech KZ nakonec udělaly lepší službu, než mnozí Stand up komici-politci?
Když monolit dýchá na krk
Tenhle vtipný kabaret by byl k popukání, kdyby z historie nevyplývalo jedno mrazivé poučení. Když ve starém Římě vyměnili politickou odpovědnost za cirkusové hry pro plebs, impérium skončilo v troskách.
Na jednu stranu je to vlastně fascinující. Právě ten náš individualismus, neustálá proměnlivost a pestrost jsou báječným znakem demokracie a humanismu. V tom tkví ten největší rozdíl oproti diktaturám a zlu. Ruský medvěd s čínským drakem totiž pracují s neměnností – s tou strašidelnou, chladnou a umrtvující neměnností totalitního monolitu.
Jenže abychom ten náš pestrý svět před tímto monolitem ubránili, měli bychom teď sakra rychle přibrzdit. Tuhle permanentní komedii bychom měli nechat stand-up komikům a showbyznysu. Je nejvyšší čas, aby jak politici ve svých funkcích, tak my voliči u uren, začali brát politiku zase vážně. Protože ty šelmy za humny na náš tiktokový humor rozhodně nevěří.
A tak srandu nechme komikům a kocourům a začněme sakra myslet!
