Článek
Losa Emila už zná snad každý v Čechách i v Rakousku. Proč se stal tak milovaným a co hledá mezi lidmi a co vede jeho kroky? Emil je mládě, na to nesmíme zapomínat a o co víc, v pubertálním klučičím losím věku. A tak má právo na rebelii i vylomeniny. To za prvé. Za druhé, je po světě běžné, že losi občas zavítají mezi lidi a to hlavně ti mladí, bez matky. A to je asi případ Emila. Kromě volání přírody za lepší lokací a dobrodružnou procházkou pro štíhlé nožky, je u Emila i evidentní láska k lidem. Kdyby chtěl, skrývá se v lesích a v noci, ale on vyloženě lidi vyhledává a neutíká před nimi. Ostatně jeho vzdálení příbuzní kopytníci jako koně, oslové, kozy, krávy, ovce, sobi atd. se během evoluce s člověkem spojili, rovněž i vysoká zvěř všeobecně žije v symbióze s člověkem, který jeleny, srnce, daňky apod. chová v oborách, či je přikrmuje a i jinak se o ně stará. V Praze v Krči, dokonce přímo v areálu nemocnice, je již po několik desetiletí usazeno stádo původně divokých muflonů. Nikdo je tam nevysadil, nechová, nezavírá, prostě si to vesele vybrali. A stejně tak Emil. Nevyhánějme ho tedy násilím ani do přírody, ale ani ho nezavírejme. Je takovou „požehnanou luční květinou, která prorazila ošklivý asfalt ve městě,“ obrazně řečeno. Lidé i zvířata se celou evoluci navzájem pozorují a tak se pozorujeme i my navzájem s Emilem. A co vede jeho trasu? Určitě potrava. Jde tam, kde cítí jemným čichem a jazykem potravu. Proto nešel přes Českomoravskou vysočinu, která já chladná, suchá, náhorní planina, ale šel přes úrodnou Moravu a směrem k úrodnému Dunajskému údolí, navíc nejdřív v době letní a nyní podzimní úrody. A vypadá to, podle jeho i posledního pohybu v Rakousku, že na tu naši Šumavu kde již losi jsou, skutečně jde! Až západní podzimní větry mu přinesou do čumáku vlahý vzduch Šumavy a listí a úroda u lidí zmizí a on již dost vykrmen na zimu úrodou z blízkosti lidí, bude dospělý, věřím, že na Šumavu dorazí a najde snad i svou partnerku, založí rodinku a usadí se mezi kamarády, jak mu všichni přejeme. Vesmír je v neustálém pohybu a vývoji a Emil je toho důkazem. Evoluce postupuje a nutno se jí přizpůsobit a radovat se z Emila a podobných úkazů, kdy navzdory civilizaci příroda přichází k člověku a člověk přichází k ní. A to dokonce v lásce, protože Emila skutečně milují všichni a lásky je v dnešním světě potřeba. Ostatně z pohledu fatálního, lidé jsou jen bratry a sestrami zvířat a i podle Bible, Ráj pro lidi byl, když žili v společně se zvířaty, jako jedna rodina v míru. Proto na nás i Emil působí jako terapeut, v době, kdy svět řinčí zbraněmi a třese se v neustálém stresu. Emilova cesta tak ukazuje cestu i zmatené lidské společnosti v mnoha ohledech a proto je tak milován a celebritou.
