Článek
Keep calm a vyměňte premiéra! Jak britská tradice dostala zásah z pražského orloje
U nás doma je to vděčná písnička. Kdykoliv se v Bruselu schválí nějaká nová směrnice o víčkách na petkách nebo úsporných splachovadlech, okamžitě se vyrojí zástup domácích křiklounů. S očima navrch hlavy začnou halasně vyvolávat „Czexit“ a básnit o tom, jak teprve za hranicemi Evropské unie najdeme ten pravý, ničím nerušený klid, suverenitu a národní hrdost.
Pokud máte takové snílky ve svém okolí, uvařte jim silný černý čaj o páté a ukažte jim čerstvé zprávy z Velké Británie.
Země, která si po staletí zakládala na tom, že nejlepší změna je žádná změna, totiž udělala přesně to, po čem naši vlastenci touží. Rozhodla se vrátit ke staré dobré Anglii. K té nostalgické, neměnné monarchii, kde muži nosí tvíd, politická stabilita je pevnější než útesy v Doveru a věci prostě zůstávají na svém místě. Výsledek? Z kolébky konzervatismu se stal politický průchoďák, vedle kterého i pražský staroměstský orloj vypadá jako líná atrakce pro turisty.
Svatí na orloji v Downing Street
Pamatujete na ten slavný britský flegmatismus? Heslo „Keep Calm and Carry On“ (Zachovej klid a pokračuj) se za poslední roky proměnilo na „Keep Calm and Najdi nového premiéra“. Právě dnes se totiž v Downing Street číslo 10 opět měnily jmenovky na zvonku. Keir Starmer sbalil kufry a do úřadu nastoupil Andy Burnham.
Tím pádem má Británie od slavného referenda o Brexitu v roce 2016 už sedmého premiéra v pořadí. Sedmého za deset let!
Zatímco dříve britský ministerský předseda znamenal instituci na celou dekádu, dnes je to spíš taková lepší sezónní brigáda.
Dostali jsme se do bodu, kdy hlavy vlád rotují za velkého křiku veřejnosti i vlastních poslanců přesně jako apoštolové na pražském orloji. Smrtelník sotva stihne zaregistrovat obličej jednoho, vládní straně klesnou preference v průzkumech, okýnko se s klapotem zavře a už se z něj usmívá (nebo mračí) někdo úplně jiný. Vzpomeňme na Liz Trussovou, která v úřadu nevydržela ani tak dlouho, jako je trvanlivost průměrné hlávky salátu. Tomu se říká ta pravá ostrovní kontinuita!
I ty, Brute? Vítejte v Jindřichově paranoie
Britský parlamentní systém totiž funguje tak, že k výměně vůdce země nepotřebujete žádné zdlouhavé celonárodní volby. Stačí, když partajní kolegové propadnou panice, že kvůli špatným průzkumům ztratí svá korýtka, zapomenou na veškerou úctu k tradicím a svého šéfa bez milosti svrhnou.
Zvyk bodat svému lídrovi dýku do zad dovedli současní Britové k takové dokonalosti, že by i Julius Caesar blednul závistí. To už nejsou politické debaty, to je permanentní vnitrostranické „I ty, Brute?“ v přímém přenosu.
Celá ta atmosféra v Londýně se navíc začíná nebezpečně blížit paranoie z dob krále Jindřicha VIII. Ten se tehdy kvůli své krásné milence Anně Boleynové rozhodl, že rozeštve celou zemi, natruc papeži přestoupil na protestantskou víru a odstartoval tím řežbu mezi katolíky a protestanty, která trvala skoro sto let. Dnešní britští politici sice (zatím) nikoho nepopravují na popravišti v Toweru, ale jejich schopnost totálně paralyzovat vlastní zemi kvůli vnitrostranickým sporům a osobním ambicím je historickému králi Jindřichovi až děsivě podobná.
Ulička na kordy a krkavci z Toweru
Tato permanentní politická reality show navíc brutálně otestovala samotnou architekturu britské demokracie. Pokud jste někdy viděli přenos z tamní Dolní sněmovny, víte, že poslanci se tam mačkají naproti sobě na zelených sedačkách. Mezi vládním a opozičním blokem jsou na koberci natažené dvě slavné červené čáry. Tyto linie od sebe dělí prostor, který je historicky vyměřen přesně na délku dvou kordů. Původní myšlenka byla prostá: aby po sobě gentlemani v zápalu debaty nemohli okamžitě tasit zbraně a nepobodali se. Dnes by ty čáry potřebovali mít spíš namalované za zády, aby se hlídali před vlastními lidmi.
Novým symbolem post-brexitové politiky se tak vedle kordů stávají spíše krkavci z Toweru.
Stará britská legenda praví, že pokud krkavci opustí pevnost Tower, království padne. Britští politici ale tuhle pověst pochopili po svém a sami se začali chovat jako hejno dravých krkavců. Místo toho, aby hlídali království, slétají se nad Downing Street při sebemenším náznaku slabosti a s hlasitým skřehotáním trhají britskou politickou scénu i vlastní vládu na kusy. Pokud impérium jednou padne, nebude to kvůli tomu, že by ptáci z Toweru uletěli, ale proto, že je ti političtí v kravatách zkrátka přeřvou a kousavostí překonají.
Kocour Larry: Jediná jistota v království
Jediný, kdo v tomhle šílenství na Downing Street zůstává absolutně v klidu, je kocour Larry.
Tenhle legendární tygrovaný kocour má oficiální titul Vrchní myšilov Cabinet Office a v budově žije už od roku 2011. Zažil Davida Camerona, Theresu Mayovou, Borise Johnsona, Liz Trussovou, Rishiho Sunaka, Keira Starmera a dnes otráveně mňouknul na přivítanou Andymu Burnhamovi. Larry přežil brexit, pandemii i šest politických krizí. Premiéři si u něj podávají dveře jako na běžícím pásu, ale Larry dál spokojeně spí na tamních historických křeslech. Pokud v té zemi ještě existuje nějaká skutečná suverenita a stabilita, nenosí tvídové sako, ale má čtyři tlapky a ocas.
Ponaučení z ostrovního chaosu
Takže až zase uslyšíte někoho vyprávět o tom, jak vystoupením z unijního chomoutu získáme zpět ten „starý dobrý, neměnný svět“, vzpomeňte si na dnešní Londýn. Chtěli zpátky svou suverénní, klidnou Anglii, a místo toho dostali permanentní orloj plný vnitrostranických poprav, paranoie a rychlovýměnných premiérů.
Ukazuje se, že když se pokusíte zakonzervovat minulost tím, že prásknete dveřmi, jediné, co se stane, je, že vám do domu začne strašlivě foukat. A z tradičního britského klidu zbude jen ten kolotoč na Downing Street. S tím rozdílem, že na ten pražský orloj se lidé dívají s obdivem, zatímco nad tím britským už i kocour Larry jen unaveně kroutí hlavo
Jistě pane premiére v rytmu kvapíku
Seriál „Jistě pane premiére“ zůstává stále humornou paralelou britské politiky. Pokud to opakovaně sledujete pro zasmání na YouTube, aktualizujete si tedy nastavení těchto videí tedy na zrychlené tempo aby jste zůstali v obraze! Možná by Británie mimo slavný závod „Švihlé chůze“ mohla začít s novou disciplínou „Úprk z čísla 10“ a chudák kocour Larry s narušeným domácím klidem by zasloužil vlastního terapeuta ze státní kasy!
