Článek
EU čelí hrozbě východu a přitom ji ničí její "vlastní vši v kožichu"!
Jak přežít digitální tsunami a nezbláznit se? Proč musíme zachránit lidi před korporátními parazity, abychom ubránili Západ? Pojďme se podívat na toxickou spirálu, která ničí EU díky jejím některým parazitům. Je to více než důležité!
Jsem hrdou podporovatelkou kolektivního Západu, Evropské unie a Severoatlantická aliance. Považuji se za humanistu a intelektuála, a právě proto cítím povinnost mluvit nahlas o věcech, které naši milovanou západní společnost vnitřně rozežírají. Žijeme totiž v době, kdy je psychická nemocnost a vyčerpání občanů alarmující. Evropská unie na podporu duševního zdraví sice dává obrovské peníze, ale na druhé straně barikády stojí armáda korporátních parazitů, kteří z nás ten zdravý rozum spolehlivě vysávají.
Zlý čaroděj co zaklel království? Máme to tu zase!
Tito novodobí paraziti totiž zneužívají ty nejlepší úmysly EU – technologie, dotace i Green Deal – k jedinému účelu: k vlastnímu obohacení. Výsledkem je, že místo skutečné udržitelnosti a pokroku zažíváme každodenní absurdní divadlo a digitální teror.
Když se z Green Dealu stane umělohmotný byznys
Jsem veganka a udržitelným způsobem života se zabývám celý život, dávno předtím, než to bylo v módě. Skutečná ekologie znamená selský rozum – věcmi neplýtvat, opravovat je, být sřídmý a kreativní a chovat se s úctou k přírodě. Jak to ale dopadá, když se toho chopí korporátní parazit za peníze z dotací?
Stačí se projít po Praze. Naflákají nám do ulic tuny plastových retardérů, bumperů, patníků a designových třídicích košů v nákupních centrech. V každém je igelitový pytlík, který se mění třikrát denně, a samotné plastové nádoby se rozpadnou za půl roku. Gratulujeme, vyrobili jsme třikrát víc plastového odpadu, než kolik jsme ho vytřídili! Kam se poděla stará dobrá plechová popelnice, která na ulici vydržela patnáct let bez jediné ekologické stopy? Zkrátka, z udržitelnosti se stala sebemrskačská byrokracie, na které bohatnou jen výrobci plastů.
Digitální koncentrák pro seniory a matky
Dalším hitem sezóny je bezohledná, stoprocentní digitalizace všeho. Zrušíme přepážky, zrušíme papír, zrušíme úředníky, zrušíme lidskou komunikaci pochopení a vysvětlení. Všechno bude na aplikaci a SMS kódy! Pro dvacetiletého člověka možná hračka. Ale pro starší generaci?
Mnoho našich seniorů končí v domovech důchodců ne proto, že by nemohli na nohy. Odcházejí tam jednoduše proto, že je společnost vyřadila neviditelnou zdí z jedniček a nul. Bez chytrého telefonu si nevyřídí pojišťovnu, léky ani doktora. Tyto ústavy, byť luxusní, se stávají moderními odkladišti lidí, kteří odmítli digitální teror. A tito senioři pak zoufale chybí v rodinách, chybí vnoučatům při předávání životní moudrosti a lidského tepla. Toto mohu posoudit, protože jsem 15 let objížděla domovy seniorů jako arteterapeut se svými vystoupeními. Senioři dnes nechodí převážně do domovů protože nemohou na nohy. Ale protože bezohledný systém není uzpůsoben jejich potřebám a parametrům. Nic proti domovům! Vidět ale pravidelně plakat hodné babičky v domovech, protože jsou jako vyřazené šroubky společenského aparátu na jedné straně a při představeních ve školkách vynervované plačící děti kterým chybí babičky na druhé straně, je tristní nesmysl dnešní doby!
A co teprve maminky s dětmi? Aby mohly v Praze fungovat a logisticky zvládnout školky a nákupy, potřebují auto jako kompenzační pomůcku. Jenže město jim nasází modré zóny, poplatky a aplikace na parkování, až to finančně neutáhnou. Z takového prostředí pak profitují jen domácí manipulátoři a psychopati, na kterých jsou matky kvůli organizačnímu a finančnímu tlaku neprávem závislé. Psychiatři a psychologové nezvládají kolapsy hodných lidí a co víc hlavně ani dětí! Navíc nový styl preference rozdělení péče o děti střídavou péči rodičů je další trumf pro všechny psychopaty, protože se eliminuje vyšetření rodinné konstelace a tím psychického zázemí dětí i maminek.
Když robot Mety cíleně "zpanikaří": Moje osobní zkušenost s digitálním popravčí četou s vydíráním
Vrcholem tohoto korporátního šílenství jsou sociální sítě. Nedávno se mi stala věc jako z Čapkova R.U.R. Tohle se ale děje na běžícím pásu v poslední době v celém západě. Můj účet, kde mám patnáct let umělecké práce pro domovy seniorů, balet a operu, se čím dál víc rozjížděl. Reely měly obrovskou sledovanost. A co udělal chladný algoritmus Mety? Začal mě brzdit, protože úspěšný profil je pro ně budoucí plátce – chtějí vás prostě donutit platit měsíční výpalné. Odmítala jsem návrhy na placený upgrade mého účtu pro větší byznys a navíc dlouhodobě blokovala veškerý marast co mi Facebook předhazoval. Závěr? Rozsudek digitální popravy bez varování a vysvětlení!
Když jsem se ráno probudila, najednou Facebook chtěl přihlášení, přesto, že jsem trvale prohlášena. Tak jsem se řádně přihlašovala, mobilní data mě kvůli asi operátorovi lokalizovala do Kolína místo Prahy. Robot v Americe jakože zpanikařil: „Pozor, hacker z Kolína!“ Začal mi posílat zaseknuté duplicitní kódy na WhatsApp. Já je poslušně zadávala. Robot zpanikařil podruhé. Chtěl po mně nahrát obličej. Jejich vlastní aplikace mě přes širokoúhlé „rybí oko“ zdeformuje tak, že vypadám jako z hororu. Robot porovná deformované video s mým profilem, zahlásí „To není ona!“ a účet mi preventivně zablokuje úplně. Korporace zkrátka vyrobila zmetkovou aplikaci a potrestala mě za svou vlastní chybu. Když jsem ale dohledávala proč, je to umýsl a děje se to masově. Tímto chtějí donutit umělce a profesionály všeho druhu aby si zpoplatnili nadstandardní programy Facebooku i Instagramu. To je už normální válka proti lidem. Zbavili jsme se korporátních vrahů typu prodejců cigaret jako třeba korporace Philip Morris, která má již nastavené omezené možnosti psychické manipulace ke škodlivému kouření tabákových výrobků a z druhé strany nám tu vylezli další zlí čarodějové co ničí kolektivní západ psychicky. Nutno se tomu postavit protože jen šťastné národy v psychické kondici se ubrání východu!
Útěk za živoucím humanismem
Sečetla jsem si svoje psychologické počty a rozhodla se, že mám jenom jeden život a odmítám se na tomto zlu a spirále stresu podílet. Proto dělám radikální krok a stěhuji se z Prahy do Neapole. Všichni mě varují: „Jo, v Itálii, tam tě sežere administrativa a byrokracie!“
A víte co? Já se na to těším! Těším se, jak budu půl roku chodit od okýnka k okýnku a učit se neapolský dialekt. Budu tam stát a vykecávat se s Mariem a Carmelou o tom, že se jim narodila vnoučata, že mají letos větší rajčata, protože víc pršelo, a že jejich kočka má zase sedm koťat. Budu ten papír s úsměvem urgovat, dokud mi na něj nedají razítko. Protože za tím okýnkem bude sedět živý člověk z masa a kostí, ne naprogramovaný slepý robot. Tento „živoucí humanismus“ je tisíckrát lepší než pražský chladný digitální diktát.
Závěr: NATO potřebuje šťastné národy
Geopolitické napětí roste a my na Západě musíme být absolutně jednotní proti hrozbám z Východu. Jenže Severoatlantická aliance a Evropská unie potřebují k úspěšné obraně aktivní, silné a šťastné národy. Nemůžeme vyhrát globální střet, pokud dovolíme chamtivým korporacím, aby naše lidi vnitřně devastovaly, stresovaly a ožebračovaly nesmyslnými technologickými zmetky.
Evropská unie naštěstí udělala správný krok a skrze nové zákony (DSA) začíná digitální giganty krotit. Musíme ale v zdravé sebekritice pokračovat. Pokud chceme bránit naše západní hodnoty, musíme v první řadě vrátit do našich životů lidskost, vyhnat parazity a přestat sloužit strojům. Jinak dopadneme přesně tak, jak Karel Čapek předpověděl v RUR a Válce s mloky.
A já jdu radši pěstovat ta rajčata s Mariem a slepice s Carmelou a povolení na to budu mít hezky na papíře s razítkem, co mi dá krásný neapolský carabinier hezky po staru u okýnka v barokním paláci s výhledem na moře.
