Článek
Od Elvise na WC po válku slepic: Proč je lidstvo evoluční omyl a zvířata se nám smějí
Když 16. srpna 1977 vydechl král rokenrolu Elvis Presley naposledy, nebyl to zrovna pohled pro bohy. Muž, který definoval sexappeal jedné generace, zemřel v koupelně svého sídla Graceland. Oficiálně na selhání srdce, neoficiálně na to, že byl zkrátka lidově řečeno „plný vlastních sekrementů“. Masivní zneužívání léků na předpis mu paralyzovalo tlusté střevo a osudným se mu stalo až přílišné tlačení na toaletě. Smrt sice absolutně nedůstojná, ale pro dějiny lidské hlouposti naprosto ikonická.
Elvis v tom totiž nebyl sám. Hollywood a jeho slavní „doktoři Feelgood“ – dealeři v bílých pláštích – spolehlivě vyřídili třeba Michaela Jacksona (anestetika na spaní) i Judy Garland, kterou filmová studia už od 16 let krmila amfetaminy, aby dřela 18 hodin denně a mnohé jiné .
Jako historička s oblibou říkám, že dějiny vědy a medicíny nejsou ničím jiným než dějinami lidských omylů. A to je ryzí, statistický fakt. Devadesát devět procent toho, co lidstvo v jakékoliv éře považovalo za nezpochybnitelnou vědeckou pravdu, je dnes k smíchu. Patnáct století například nejchytřejší mozky planety propočítávaly, jak se vesmír točí kolem Země. Celá staletí doktoři věřili, že mor se šíří „zlým vzduchem“ ze zkaženého masa, a když vám bylo blbě, řezali do vás a pouštěli vám žilou tak dlouho, dokud jste neomdleli, aby vám „vyrovnali tělesné šťávy“.
Každá generace vědců přitom trpí neuvěřitelnou arogancí. My se dnes smějeme doktorům z 19. století, že pitvali mrtvoly se špínou za nehty a pak šli rovnou rodit děti, čímž kosili ženy po tisících. A přitom vesele ignorujeme fakt, že za sto let budeme pro naše potomky úplně stejní exoti. Stačí se podívat na moderní opioidovou krizi nebo na thalidomidovou aféru, kdy lék pro těhotné rodil děti bez končetin. Věda se zkrátka nevyvíjí tak, že hromadí pravdy, ale tak, že neustále vyvrací své vlastní staré pitomosti.
Nejkrásnější na tom všem je ale to nepříčetné, šťastné nadšení, se kterým se lidstvo nepoučitelně vrhá do čím dál větších „krávovin“.
Vlastně pardon, příměr s krávou je hluboce nespravedlivý vůči hovězímu dobytku. Kráva – stejně jako jakékoliv jiné zvíře – má totiž za sebou miliony let evolučního rozumu. Drží se vesmíru, je v naprostém klidu, žere, vylučuje a vesele se množí. Tečka. Zvíře nemá potřebu vymýšlet atomovou bombu, finanční deriváty nebo komunismus, aby si ten život pořádně zkomplikovalo.
Představte si to v praxi skrze čistý černý humor. Viděl někdy někdo, že by všechny ruské slepice vytáhly v bojových šicích do útoku proti všem evropským slepicím? Že by kohouti vyhlásili mobilizaci, protože ti na druhé straně hranice kokrhají s jiným přízvukem nebo mají jiný tvar hřebínku? Ne. Slepice je v klídku. Celou evoluci hrabe, snáší, klovne si do zrní a lidskou geopolitiku totálně kašle.
Zato člověk? Člověk dostal do vínku obří šedou kůru mozkovou, podíval se na svět a řekl si: „Hele, nakreslíme na zem fiktivní čáry, budeme jim říkat hranice, prohlásíme je za posvátné a pak se kvůli nim s nepříčetným řevem masově rozsekáme na kusy!“
Z evolučního hlediska jsme zkrátka fatální systémová chyba. Dostali jsme nástroj na přežití (mozek), ale používáme ho výhradně k tomu, abychom vymýšleli ty nejefektivnější způsoby, jak sami sebe vyhladit a ještě si u toho tleskali, jak jsme civilizovaní. Slepice na dvorku jsou proti nám galaktičtí profesoři zdravého rozumu.
Takže až zase uslyšíte o nějakém „přelomovém vědeckém objevu“ nebo „geniálním politickém tahu“, vzpomeňte si na Elvise na WC a na tu slepici v klidu. Ta slepice totiž ví o fungování vesmíru víc než celá Akademie věd.
Jsem sice univerzitně vzdělaná hned v několika oborech ale když mi řekněte že jsem slepice, kráva nebo husa mne tím teda neurazíte! Naopak!
