Článek
Letos jsem se podruhé ocitla v Turecku. A tentokrát cítím potřebu začít vyprávění skrz jídlo. Musím říct, že nejnovější zkušenost se od té loňské (tu najdete zde) v mnohém liší. Objednali jsme si jiný hotel než minule - částečně ze zvědavosti, částečně kvůli místům, co jsme plánovali navštívit. Takže tentokrát jsme nebyli závislí pouze na jednom stánku s jídlem v docházkové vzdálenosti. Obklopovalo nás mnoho restaurací, jídelen a rychlého občerstvení. Věděla jsem dopředu, že toho musím využít. Tentokrát tureckou kuchyni ochutnám důkladněji… A moje slovní zásoba v turečtině tomu (prozatím) dost odpovídá – exceluje totiž hlavně ve čtení a dešifrování jídelních lístků.
Ve zdejší kultuře v souvislosti s jídlem určitě narazíte na tři slova. První z nich je köfte, tedy turecké masové kuličky. Minule jsem se jim cíleně vyhýbala, protože jsem se mylně domnívala, že existuje pouze varianta připravená ze syrového masa. Pravdou ale je, že ty se označují slovy Çiğ köfte (čti: čí kefte). A je to pouze jedna z možností. Navíc syrové maso by dnes už oficiálně díky vývoji mělo být nahrazeno jen vegetariánskou variantou, např. bulgurem. Teda ne, že bych to i tak chtěla zkoušet. Já nejím ani tatarák. A nebudu zrovna v zahraničí riskovat, zda se nějaký dobrák místo bulguru nedrží dávné tradice… Nicméně v tepelné úpravě mi kuličky chutnaly snad na všechny způsoby. Přidává se do nich třeba i zelenina, rýže, či sýr. (Kadınbudu köfte, Kaşarlı Köfte…)
Tenhle typický turecký pokrm je tak populární, že se dává nejen do sendvičů, ale dokonce ho najdete i v hamburgeru McDonald's. Köfte burger vážně doporučuju ochutnat. Je to dobré a zároveň vám to zprostředkuje zkušenost, kterou v jiných zemích nedostanete… Originálně spjatý s Tureckem je ovšem i tzv. daba daba burger. Vcelku nenápadný kuřecí burger, jehož kouzlo tkví hlavně v názvu. Daba daba je totiž jazykově nesmyslná část znělky v turecké reklamě na tento fast food. A chytla se natolik, že po ní zůstal nejběžnější turecký burger… A když už v tom mekáči budete, doporučuju taky çıtır tavuk burger - tedy křupavé kuře. Mám pocit, že ty kuřecí burgery umí zahraniční McDonald's mnohem líp než u nás. V Čechách mi zásadně nechutnají, ale v Turecku (i Rakousku) jsou úplně jiná liga. Tam se na ně vždycky těším.
Kdybych si z této země ovšem odnesla největší zážitek z rychlého občerstvení, byla by to jistě škoda. Pokud máte rádi gril (a táborák), nemusíte do Argentiny. V Turecku gril používají hojně a rádi – třeba na špízy, neboli şiş. Ať už kuřecí, jehněčí nebo hovězí. Vždycky jsou čerstvé (jak jinak) a vůni připravovaného pokrmu cítíte často z kuchyně až do lokálu… Je to úplně jiný pocit, než když u nás stravovací zařízení smrdí přepáleným olejem. Vůně pečeného masa a kouře chuťové pohárky perfektně navnadí. A cena je rozhodně přijatelnější než u nás.
Totálně jsem si zamilovala také na první pohled jednu nenápadnou věc - simit. Jedná se o druh slaného pečiva. Má kruhový tvar podobně jako donut, ale je štíhlejší a větší. Doslova kolem dokola je obsypaný sezamem a pečený dozlatova. Zní to jednoduše, ale opravdu jsem se do toho zbláznila. První jsem do sebe nasoukala náhodou už v den příletu a pak nevynechala žádné ráno. Naštěstí je minimálně v Antalyi tak populární, že jsme ho měli i v hotelu v nabídce snídaně. A po městě jsme taktéž nacházeli spoustu stánků… Takže mi rozhodně nechyběla zásoba. Už teď se mi po té dobrotě stýská. Naštěstí mi moji milovaní našli v Praze restauraci, kde se prý dá tato lahůdka objednat z menu. Ale ještě jsem tam nebyla, tak uvidíme… Možná si někdy zaexperimentujeme a upečeme jej doma.
Další věc z našeho snídaňového menu v hotelu je börek. Ale nepředstavujte si tohle, tedy typický turecký zavinutý spirálovitý koláč pečený v troubě (třeba i na něj konečně příště dojde). Jedná se o jeho trojúhelníkovitou variantu, která je smažená na pánvi. Je tedy mnohem víc nasáklá olejem, navíc na snídaňovém menu často už studená, těsto dávno není křupavé… a mě to rozhodně neoslovilo. Místo trojúhelníků můžete objevit i tvar trubičky, ale princip je stejný. Skládá se z tenkého typického těsta yufka a různých náplní.
Když už jsme u toho, co mi nechutná, můžete mi vysvětlit, proč lidé obecně tak zbožňují baklavu? Je to sice nejznámější turecký dezert, ale taky příšerně sladký. Zjednodušeně se jedná o to samé tenké vrstvené těsto s máslem a ořechy, které je přelité cukrovým sirupem. No, sirup, nebo ne, takovou úroveň sladkosti bych čekala spíš u amerických dezertů (ze zkušenosti), tady mě to silně vyhodilo z konceptu. Takže pokud slazenosti oceníte méně, jako já, tomuhle se spíš vyhněte. Na druhou stranu pokud sladkému extrémně holdujete, budete nadšení – podobně jako jiný člen naší výpravy. Ale pozor na alergie na ořechy.
Té se ovšem můžete vyhnout (a přitom si vychutnat snad ještě sladší dezert), pokud si objednáte künefe (na titulní fotografii). Extrémně sladký dezert, ve kterém je sýr s názvem kaşar obalený těstem, upečený v troubě a poté přelitý cukrovým sirupem. Jelikož tenhle druh sýra nemá téměř žádnou chuť, za mě se v dezertu poněkud ztrácí. A funguje tedy spíše jako estetická vložka, když pozorujete táhnoucí se sýr. Chuťově převládá sladkost. Tento dezert se často servíruje s nasekanými pistáciemi na vrchu. A hlavně pořádně horký.
Takže zase nic pro mě, jak jste asi pochopili. Já mohu ovšem doporučit třeba kabak tatlısı, což v překladu znamená sladká dýně/dýně nasladko. Jde vlastně o uvařenou dýni přelitou typickou tahin pastou a posypanou vlašskými ořechy. To je celé, opravdu. Ale pokud chcete, můžete přidat i trochu koření – například skořici. Záleží na variantě. Našla jsem recept, kde se dýně pár hodin vaří, jinde naopak nechá odležet s cukrem a pak vaří jen pár minut… Ale doporučuju vyzkoušet, protože tahin se dá sehnat i u nás. Je to sladká pasta ze sezamových semínek. A je překvapivě velmi dobrá. Pokud máte ve svém okolí někoho, kdo nejí nebo nesmí čokoládu, můžete mu místo ochucených burákových másel nabídnout i tohle.
Můj druhý návrh je süt helvası. Dezert z mouky, mléka, másla, který se nejdřív vaří a pak krátkodobě peče. Chutná trochu jako puding. Může se péct v celku na pekáčku, nebo už v mističkách po jednotlivých porcích. Recept (v angličtině, ale zkopírovat text a přeložit snad není těžké) najdete třeba tady.
No a jelikož jsem původně měla dojem, že těch písmenek už je pro dnešek nějak hodně, ten zbytek si nechám do druhého dílu. Příště se podíváme třeba na kebab, tureckou zmrzlinu, polévky nebo nápoj salep.
*Všechny pokrmy jsou popsány velmi zjednodušeně pro lepší pochopení. Všechny informace pochází z vlastní zkušenosti.
