Článek
Přišel ke mně mladík, tak kolem třicítky. Na první pohled vypadal unaveně a z tváři se mu dalo vyčíst, že prožívá něco špatného. Měl propadlé oči a pod nimi kruhy, našedlou tvář a ztrhané rysy. Až jsem se ho lekla. „Vidím, Adame, že vás něco velmi tíží,“ řekla jsem mu na rovinu. Lehce přikývl a začal vyprávět. Už několik týdnů se pořádně nevyspal.
Jen usne, přijde děsivý, zlý sen. „Vidím před sebou zcela jasně velkou vojenskou bitvu. Nejsem odborník, ale hádal bych na první světovou válku. Střílí se, umírají lidé. Pak se těsně přede mnou objeví tvář umírajícího vojáka, který na mě mluví. Říká mi jménem a prosí o pomoc. Ví, že jeho život končí, ale prosí mě, abych udělal vše pro to, aby jeho duše měla po smrti klid. Ten sen se mi vrací noc a noc co noc a já spím tak hodinu denně,“ říká Adam svůj příběh.
V noci ho navštěvuje duch mrtvého pradědečka
Vzala jsem do ruky karty a udělala výklad. Podaly jasné vysvětlení. „Muž, který s vámi ve snu mluví, je váš pradědeček. Padl, jak jste správně odhadl, během první světové války v Polsku. Jeho pluk tehdy rychle ustupoval, a tak nebyl čas jeho tělo pohřbít. Dnes tam leží v nějakém lesíku zahrnut jen slabou vrstvou hlíny. Jeho duše bloudí světem a hledá někoho, kdo by jeho tělu dopřál důstojný a klidný věčný spánek.“
„To mi dává smysl. A vím, co mám udělat. Můžete mi ještě říci, kde padl?“ zeptal se s nadějí v hlase. „To už karty neříkají. Ale dám vám kontakt na známého, který se osudy vojáků z první světové války zabývá, ten vám určitě poradí,“ odpověděla jsem mu a na papírek napsala telefonní číslo na onoho známého.
Zachránil dědečkovu duši
S Adamem jsem se setkala asi za půl roku. Spojil se mým známým a společně se jim podařilo vypátrat místo, kde jeho pradědeček padl. Adam se rozjel do Polska a pátral. Štěstí mu přálo. Brzy objevili malý lesík nad vsí a v něm po několika dnech narazil i na ostatky svého pradědečka. Domluvil se s úřady, ostatky jeho předka byly vyzvednuty a díky pochopení místního faráře byly při skromném a tichém obřadu pohřbeny na místním hřbitově. Adam nechal u místního truhláře vyrobit prostý kříž, na který umístil tabulku se jménem svého pradědečka, a kříž vztyčil nad hrobem.
Od té doby spal Adam hlubokým spánkem celou noc. Žil s dobrým pocitem, že alespoň takto mohl pomoci svému předkovi, který padl ve vřavě nesmyslné války. Ještě jeden sen ovšem přece jen měl. V něm k němu pradědeček přišel, aby mu poděkoval. Adamův život se od té doby změnil. Byl mnohem vyrovnanější, prokouknul. A také své životní priority. Začal se zajímat o historii své rodiny a objevoval věci ze života svých předků, které do té doby neznal. Uvědomil si hluboké kořeny svého rodu a také tradice, které ho po staletí provázely. Znát svoji vlastní historii je velmi důležité. Když v sobě člověk nese odkaz svých předků a dokáže ho předat svým potomkům, nemůže pro ně udělat víc.
Zdroje: autorský text, vlastní zkušenost, rozhovor s Adamem
