Článek
Před pěti lety, ve svých pouhých 24 letech, si Anička nahmatala bulku v prsu. Ve věku, kdy její vrstevnice řešily kariéru a vztahy, ona musela bojovat o život. A vyhrála. Jenže osud jí připravil další těžkou zkoušku - v říjnu 2023 přišla zdrcující zpráva. Rakovina se vrátila, tentokrát na plicích. „Brečela jsem, vyděsila jsem se, bála jsem se neznáma. Nebála jsem se o svůj život, ale o to, že nebudu mít vlasy a že mě vyhodí v práci, vůbec jsem se nebála o svůj život, takhle jsem myslela, teď bych si za to natřískala,“ řekla tehdy zpěvačka, která si v první moment ani neuvědomila, co se to děje.
I přes krutou prognózu Anička nepřestává bojovat. Její přístup k nemoci je obdivuhodný. Místo aby se uzavřela do sebe, otevřeně mluví o své nemoci a snaží se žít naplno každý den. „Kéž bych tu byla dalších padesát let, ale když už tady budu další rok a půl, který prožiji více než celých 29 let svého dosavadního života, tak za to budu strašně vděčná, že alespoň to mě potkalo. V životě jsem neměla tolik zážitků za celý svůj život jako za poslední rok, nevyčítám si ani jeden den,“ říká s neuvěřitelnou pokorou. Navzdory všemu, čím prochází, se Anička nevzdává své největší lásky - hudby.
V září 2023, jen měsíc před oznámením návratu nemoci, vydala svou druhou desku nazvanou Osudová. Je až neuvěřitelné, kolik síly v sobě tahle mladá žena nachází. Přestože lékaři její čas označili za sečtený, Anička se nevzdává. Každý den bere jako dar. Stále vystupuje, zpívá, účastní se koncertů. Nedávno se dokonce podílela na vzpomínkovém koncertu Karla Gotta.
To je ta pravá definice životní síly a odvahy. „Když ti někdo řekne, že máš tady nějaký spočítaný čas, tak tě to samozřejmě stresuje, ale řekla jsem si, že tohle říkají oni a že jsem nikdy neposlouchala to, co říkají lidi, takže si pojedu to svoje a budu bojovat za to, abych tady byla déle,“ říká odhodlaně zpěvačka. Příběh Aničky Slováčkové není jen o boji s nemocí. Je o nezlomné síle ducha, o odvaze čelit těm nejtěžším životním zkouškám s hlavou vztyčenou.
Je o tom, že i v těch nejtemnějších chvílích můžeme najít světlo - třeba v hudbě, v umění, v upřímnosti k sobě i ostatním. Anička nám všem ukazuje, že život není o tom, kolik času máme, ale co s tím časem uděláme. A ona ho využívá naplno, každou minutu, každou vteřinu. Se vší krásou i bolestí, která k němu patří. „Před pár dny jsem napsala svým dvěma nejlepším kamarádkám, že se bojím, že zemřu, že se toho začínám fakt bát, a ne toho, co bude po té smrti. Já jsem s tou smrtí víceméně smířená, prostě se to stane a stane se to komukoliv kdykoliv, ale hrozně se bojím toho předtím, že nebudu schopná se o sebe postarat a budu odkázána na pomoc jiných lidí,“ svěřila v podcastu i své obavy.
