Článek
Jméno Franceska Mannová dnes většině lidí téměř nic neřekne. Přitom ve své době patřila k velmi výrazným osobnostem. Byla polskou baletkou s hlubokými židovskými kořeny a už ve třicátých letech 20. století žila život, který byl na tehdejší poměry mimořádně úspěšný a do jisté míry i okázalý. Tanec ji provázel od dětství. Přibližně od deseti let navštěvovala taneční školu, kde si rychle získala pozornost i oblibu a byla považována za jednu z nejtalentovanějších tanečnic své generace.
Její kariéra se rozvíjela slibným směrem a vypadalo to, že má před sebou jasnou budoucnost. Pak ale přišla druhá světová válka, která její plány zcela zhatila. Události, které změnily osudy milionů lidí, zasáhly i její život a během krátké doby obrátily svět mladé umělkyně úplně naruby.Když Německo v roce 1939 napadlo Polsko, bylo jí teprve dvaadvacet let. I přesto, že byla tak mladá, stala se velmi úspěšná, obdivovaná a díky svému talentu i přirozené pokoře si získala respekt daleko za hranicemi rodné země. Jen krátce před vypuknutím války dosáhla mimořádného úspěchu, když zvítězila v prestižní soutěži a byla označena za čtvrtou nejlepší baletku na světě.
Úspěšná baletka musela bojovat o život
Franceska už tehdy tušila, že takzvané pracovní tábory s opravdovou prací nebudou mít nic společného. Byla přesvědčená, že ji tam spolu s dalšími lidmi čeká jen jediné, a to smrt. Právě proto cítila, že nemůže zůstat pasivní, že musí něco podniknout a pokusit se zachránit sebe i ostatní. Po ghettu se v té době potají šířily vzkazy psané v šifře, které popisovaly možné cesty na svobodu.
S každou další zprávou v mnohých z nich znovu ožívala naděje na nový, svobodný život. Mluvilo se o tom, že v Hotelu Polski mohou židé získat pasy a doklady, díky nimž by se dostali do neutrálních zemí, třeba do Jižní Ameriky nebo do Švýcarska. Franceska i ostatní tomu příslibu uvěřili, tehdy možná naivně, ale upřímně, ale za šanci na záchranu odevzdali překupníkům poslední úspory, které jim ještě zůstaly.V roce 1943 nastoupilo zhruba 1700 polských Židů do přistaveného vlaku v domnění, že míří do Drážďan a odtud dál do Švýcarska.
Právě tam pro ně měla začít vytoužená svoboda a nový život. Jenže všechno dopadlo úplně jinak. Když souprava zastavila a lidé vystoupili, místo nádechu úlevy přišlo kruté prozření. Neocitli se v Drážďanech, ale v bráně koncentračního tábora Osvětim. Mladá baletka Francesca Mannová v tu chvíli pochopila, že odsud se nejspíš nikdo živý nevrátí. Přesto se vnitřně rozhodla, že pokud má jít o její poslední cestu, neodejde ze světa bez odporu.
Kruté prozření v koncentračním táboře
Když ženy oddělili od mužů, zavedli je do místnosti a přikázali jim svléknout se donaha. Mezi dveřmi si Franceska všimla dvou nacistických důstojníků. Mezi nimi byl Josef Schillinger a Wilhelm Emmerich. Poznala, jak je beze studu sledují a tajně se usmívají. V tu chvíli se v ní něco zlomilo a rozhodla se, že tohle ponížení obrátí proti nim. Tmavovlasá kráska pochopila, že má jedinečnou šanci a věděla, že ve svém životě už nemá, co by mohla ztratit. Smrt byla jejím jistým vysvobozením. Jejím jediným cílem bylo dostat důstojníky dovnitř a pomstít se. Začala se proto svlékat pomalu, až provokativně, a gestem povzbudila i ostatní ženy, aby ji následovaly.
Nejdřív si vyhrnula sukni, potom si klidným, ladným pohybem sundala halenku, opřela se zády o zeď a začala si zouvat své boty na podpatku. Takové divadlo nacisté neustáli, a proto po několika minutách vstoupili do místnosti. Franceska pokračovala, jako by se nic nedělo, ale přesně věděla, co dělá. Jakmile se k ní strážní přiblížili, bleskově si sundala jednu botu a podpatkem udeřila Schillingera, jednoho z nejbrutálnějších sadistů v táboře, přímo do hlavy. Využila jeho momentálního šoku, vytáhla mu z pouzdra pistoli a třikrát po sobě vystřelila. Dvě kulky zasáhly Schillingera do břicha, třetí prostřelila Emmerichovi nohu.
Její čin dodal odvahu i ostatním ženám, které se v zoufalství pustily do útoku na policisty. Podle svědectví přítomných skončil jeden z nich s těžkým zraněním obličeje, další padl do rukou rozzuřeného davu a útok nepřežil. Schillinger svým zraněním podlehl, zatímco Emmerich se z následků útoku nakonec zotavil. Když se k místu začala blížit další skupina vojáků, bylo ženám jasné, že jejich odpor nemá šanci uspět. Vojáci je brutálně chytili a odvlekli ven. Franceska se ale odmítla podřídit.
Ve chvíli, kdy pochopila, že pro ni není úniku, sáhla po Schillingerově zbrani a namířila ji proti sobě. Rozhodla se zemřít po svém. Tento krajní, zoufalý čin slavné baletky jí ani ostatním ženám život nezachránil, stal se ale symbolem vzdoru a dodal sílu těm vězňům, kteří v táboře přežili. Ne nadarmo se o ni říká, že ona svůj boj s nacisty vyhrála. Ačkoliv krutost koncentračního tábora přežít nemohla, dokázala, že ženy mají neuvěřitelnou sílu a měly by vždy bojovat za svá práva a postavení. Franceska zemřela hrdá a pyšná na to, co pro sebe a ostatní ženy udělala.
Zdroje:
