Článek
Včera jsem byla svědkem něčeho, co mi úplně zvedlo tlak. Stojím ve frontě na poště a přede mnou mladá holka, tak třicet let, vyzvedává sociální dávky. A víte, co říká své kamarádce? Proč bych chodila do práce za dvacet tisíc, když na dávkách dostanu podobně a nemusím hnout prstem? To už je vrchol všeho. Zatímco já vstávám v pět ráno a makám dvanáct hodin denně, aby byly peníze na nájem a jídlo, tahle chudinka si lebedí doma na gauči a stát ji za to ještě platí.
A není sama. Znám spoustu takových případů, kdy zdraví a schopní lidé prostě odmítají pracovat, protože se jim to nevyplatí. A ty jejich výmluvy? Není práce. Všude berou jen známé. S malými dětmi mě nikde nechtějí. Nesmysl! Práce je všude dost, stačí se podívat na pracovní portály. Jenže to by člověk musel chtít pracovat. A v tom je ten háček - oni nechtějí. Proč taky, když jim stát posílá peníze na účet jen za to, že existují?
Nejhorší je, že tenhle parazitní způsob života předávají svým dětem. Vyrůstá nám tu další generace, která považuje za normální žít z cizích peněz. Děti těchto sociálních případů nikdy neviděly své rodiče ráno vstávat do práce. Jejich vzorem je člověk, který celý den kouká na televizi a jednou za měsíc si zajde pro dávky. A my, pracující, to všechno platíme ze svých daní. Z každé vydělané koruny musíme odevzdat část státu, který ji pak rozdá lidem, co se rozhodli, že pracovat nebudou.
To je přece totálně převrácený systém! Místo aby stát motivoval lidi k práci, tak je motivuje k nicnedělání. Jasně, jsou lidé, kteří pomoc skutečně potřebují - nemocní, handicapovaní, samoživitelky v těžké situaci. Ale ti většinou chtějí pracovat, jen nemohou. Jenže pak tu máme armádu zdravých lidí, kteří si z pobírání dávek udělali životní styl. A to je problém, který musíme řešit.
Řešení? Jednoduché - kdo může pracovat a nepracuje, ať nedostane ani korunu. Žádné výmluvy, žádné vytáčky. Buď práce, nebo nic. A ty dávky, co dostávají, by měly být tak nízké, aby se jim práce vyplatila. Protože dokud budou dostávat podobné peníze jako lidé, co pracují, nikdy se nic nezmění. Je načase přestat s tímhle sociálním experimentem, který vytváří generace profesionálních příjemců dávek.
Buď začneme vyžadovat odpovědnost od každého občana této země, nebo se staneme státem, kde pracující menšina živí nepracující většinu. A to snad nikdo rozumný nechce. Příště, až potkám někoho, kdo mi bude vysvětlovat, jak se mu nevyplatí pracovat, asi mu řeknu, ať si zkusí žít z vlastních peněz, ne z těch našich. Protože tohle už fakt přesahuje všechny meze.
