Článek
Jako dítě jsem si tajně přála, abych vážně onemocněla. Měla jsem takovou zvláštní představu, že jen tak se mi dostane zasloužené pozornosti mých rodičů i prarodičů, že mě budou mít více rádi a že mi občas koupí něco, co mi koupit odmítali. Měla jsem o osm let starší sestru Johanku a trpěla jsem představou, že se všechno točí jen kolem ní. Byla chytřejší, krásnější. Musela jsem bojovat o pozornost a svoje místo na slunci, a byla to právě její stín, ve kterém jsem byla.
Byla hodná
Neuměla jsem to jinak, než že ze sebe dělat chudinku a v podstatě všechny, a hlavně svou sestru, citově vydírat. A ona se nechala. Byla hodná. Když si to všechno vybavuji, stydím se, že jsem ve všem byla jako dítě schopná. Nechala jsem se od ní obsluhovat, jako by to byla moje služebná. A jakmile něco neudělala hned, ječela jsem jako pomínka, a když maminka nebo tatínek přiběhli, tak jsem na Johanku žalovala. Všechno to byly výmysly.
Jenže každý jednou vyletí z hnízda. A tak jsme odešly z domova i my dvě. Johana si našla partnera, se kterým si založila rodinu, a já taky. Jenže ona byla zvyklá se starat, a tak se jí žilo v manželství radostněji, i děti zvládala o mnoho lépe, než já. Já byla zvyklá, že každý kolem mě skákal a staral se. Najednou tomu tak nebylo. najednou jsem to byla já, kdo měl přiložit ruku k dílu, a to se mi nelíbilo. Hned s prvním dítětem nastala u mě krize, nakonec jsem své povinnosti manželky a matky nikdy nezvládla. Syna získal do své péče manžel. Ani jsem se nebránila.
Mám co vracet
Sestra má roztroušenou sklerózu a mnoho dalších neduhů, já se zatím cítím zdravá a v pohodě. A doufám, že tomu tak bude ještě dlouho. Už si rozhodně nepřeju být strašně nemocná, jako tomu bylo v dětství. Pochopila jsem, že přišla chvíle, kdy mám sestře splatit svůj dluh s dětství. Naštěstí jsem u sestry našla pochopení a já se o ni starám se. Ona nemocná je, já to v dětství jen hrála. Chodíme na procházky a večer si čteme nebo hrajeme karty. Je nám spolu dobře. Jeden víkend v měsíci si uděláme pěkné místo v naší zemi, ubytujeme se tam, kde mají vířivku. Johaně to dělá moc dobře. Doufám, že spolu budeme žít ještě dlouho a užívat si jedna druhou. Konečně jsme k sobě našly správnou cestu!
Zdroje: autorský text
