Článek
Nedělní večer přinese dlouho očekáváné výsledky letošních Cen Akademie. Filmové Oscary se udílí od roku 1929 a úspěch během této doby slavili i mnozí Češi. Podívejte se na tři pozapomenuté, ale zajímavé osudy držitelů slavné pozlacené sošky.
Krutý osud dětské hvězdy
První oscarová soška doputovala k českému držiteli koncem čtyřicátých let dvacátého století. Jeho jméno je však tuzemské veřejnosti dodnes prakticky neznámé. Ivan Jandl získal cenu akademie v pouhých deseti letech a navíc v poněkud turbulentní době. Za svůj výkon si odnesl nejen Oscara, ale i Zlatý Globus.
Chlapce by nejspíš za jiných okolností čekala hvězdná kariéra. Roli válkou ztrápeného hocha v protiválečném dramatu „The search“ ztvárnil velmi sugestivně. Režisér filmu, který u nás známe pod českým názvem „Poznamenaní“, objevil malého Ivana v Dismanově dětském sboru. Jeho matku přitom ztvárnila taktéž Češka, sólistka Metropolitní opery v New Yorku Jarmila Novotná.
Mezi západem a SSSR se však v té době rozhořela studená válka a zámořský úspěch talentovaného chlapce se čerstvě socialistické zemi nehodil. Film skončil na indexu jako zakázaný a herci nebylo umožněno na předávání cen odjet. A i když mu byla nabídnuta role v těch správných, tedy socialistických filmech, rozhodli se komunisté nechtěné celebrity zbavit nejjednodušším způsobem - v podstatě ho odsoudili k zapomenutí. Do zahraničí nesměl a doma se o něj nikdo nezajímal.
Jandla tato zkušenost psychicky zlomila. Z minulosti si jako následek dětské obrny nesl drobné fyzické postižení - lehce kulhal. A ač muži oceňovali jeho smysl pro humor, úspěch u žen se nedostavil. Po skončení filmové kariéry se snažil uchytit v divadle, nepodařilo se mu ale ani to, zakotvil jen u ochotnického. V polovině šedesátých let nastoupil do rozhlasu, který však byl stěžejním prostředkem státní propagandy, a tak byl Jandl jako člen Klubu angažovaných nestraníků v roce 1972 vyhozen i odtud.
Někdejší dětskou hvězdu nakonec zabily deprese a osamělost. Po smrti matky zůstal prakticky sám, a navzdory diabetu začal potíže řešit alkoholem. Nedlouho po návratu z hospitalizace v nemocnici jej našli mrtvého v jeho bytě, kde zemřel pravděpodobně během záchvatu. Ivan Jandl se nikdy nedočkal vlastní hvězdy na hollywoodském chodníku slávy, v roce 2007 mu ale byla in memoriam vytvořena ve Zlíně.
Šachová partie českého animátora v Pixaru
Čtyřminutový krátký film Geriho hra si získal nejen uznání poroty, ale i srdce milionů diváků - zejména těch dětských. Jeho scénaristou i režisérem byl český rodák Jan Pinkava, který do Pixar Studios nastoupil v roce 1993.
Pinkava je synem českých emigrantů, jeho otcem byl známý český básník Václav Pinkava, publikující pod pseudonymem Jan Křesadlo. V roce 1969 rodina odcestovala do Británie, kde Jan na univerzitě ve Walesu vystudoval informatiku. V sedmnácti letech vyhrál s krátkým animovaným dílkem „The Rainbow“ celostátní soutěž BBC. Počátkem devadesátých let pak přesídlil do USA. Přesto se v jeho tvorbě odráží i jeho český původ - velkou inspirací mu podle jeho slov je kupříkladu známý český výtvarník Jiří Trnka, zejména pak jeho film Árie prérie z roku 1949.
Geriho hra je atypický film. Podle autora chtěl Pixar vytvořil snímek s lidskou postavou, což bylo v tuto dobu velmi neobvyklé. Vznikl tak příběh starého muže s výraznou mimikou. Film byl oceněn v roce 1997.
A nezůstal jediným Pinkavovým úspěchem. O několik let později se český animátor stal duchovním otcem světově úspěšného - a rovněž oscarového - celovečerního snímku Ratatouille o krysákovi, který se chce stát kuchařem. Spolu s bratrem vymysleli odvážnou zápletku i charakter hlavní postavy. Po fúzi Pixaru s Disney ale předali film k dokončení tvůrčímu týmu populárních Úžasňáků.
Dnes už Pinkava pro Pixar nepůsobí, od roku 2011 je na volné noze a spolu s rodinou žije v Americe.
Příběh jako z filmové romance
V roce 2008 získala Oscara první Česka. Byla to Markéta Irglová a sošku si přivezla za nejlepší filmovou píseň. Hit Falling Slowly opanoval hitparády i playlisty českých rádií. Úspěch nikdo nečekal - film Once, v němž si Irglová spolu se svým partnerem Glenem Hansardem zahráli i hlavní role, byl nízkorozpočtový. A hlavní motiv oceněné písně vznikl v kuchyni při čekání, až se uvaří voda na čaj.
Oba protagonisté se přitom během práce na snímku sblížili a kromě filmového vytvořili i skutečný pár. O 18 let starší Ir Hansard znal Irglovou od dětství, ale jak se vyjádřil pro média, trvalo mu prý dlouho dobu, než si uvědomil, že se z dívky stala žena. Oscarový úspěch vyvolal mediální šílenství, které ale dlouho nevydrželo. V roce 2009 se pár rozešel a pohádkový příběh byl u konce.
Markéta Irglová se ovšem hudební tvorbě věnuje i nadále. Ačkoli žije s rodinou na Islandu, v Čechách pravidelně koncertuje a vydala několik sólových alb.
Zajímavost na závěr
Věděli jste, jak získala populární cena své pojmenování? Přesně to dnes už nejspíš nikdo nedopátrá, existuje ale několik verzí příběhu. Podle první ji takto pojmenovala knihovnice Akademie Margaret Herricková. Když sošku spatřila, zvolala prý: „Vypadá úplně jako strýček Oscar!“ Podle jiné pojmenování vymyslela ředitelka Akademie Bette Davis, které postava připomínala jejího manžela Harmona Oscara Nelsona.
Název Oscar byl každopádně poprvé veřejně použit v roce 1934, kdy novinář Sidney Skolsky glosoval úspěch Katharine Hepburn. Akademie pak pojmenování oficiálně přijala v roce 1939.
