Článek
Zdůraznil opět, aniž by musel, že není vládním kandidátem, že nabízí otevřenost ke spolupráci vládě i opozici, pokud to bude dávat smysl a bude se to slučovat se zájmem Česka.
Díky za to. Vnitřní společenský konflikt, který jeho protikandidát během špinavé kampaně systematicky zneužíval, je smutnou skutečností. Ihned po volbě mi psal kamarád z Moravskoslezského kraje a přál „Praze“ k vítězství. Že prý stojí za svými, kteří volili Babiše, i když on sám nevolil. Protože jeho region, stejně jako ty další, v nichž se lidé častěji potýkají s neřešitelnými existenčními problémy, jsou přehlíženy. Dokonce se obává, že vláda teď zahájí proti regionům, kde zvítězil Babiš, přímý atak za „rebelii“.
Není k diskusi relevance takového názoru. K diskusi je fakt, že tento stav v Česku panuje. A odpovědí je, že zvolený prezident si tento stav uvědomuje a je v tomto směru mnohem větší nadějí, než kdyby zvítězil jeho protikandidát.
Babiš už měl možnost ukázat, zda je to skutečně „pro lidi“, jak se snažil tvrdit i během tiskové konference po prohraných volbách. Pro řešení strukturálních potíží znevýhodněných českých regionů neudělal reálně vůbec nic. Jeho vláda nepřišla s jediným plánem, jediným konceptem, který by do míst, odkud čerpá hlasy, přinesl naději na vyšší perspektivu. Ať už z hlediska podpory sociální mobility nebo vytvoření širšího spektra možností pro ty, kdo perspektivu reprodukují a z postižených regionů odcházejí za lepším: lidí s vyšším vzděláním.
Ani zvolený prezident Pavel nemá ve svých pravomocích zásahy ekonomického charakteru. Nicméně může svým vlivem, svým hlasem, možnostmi, které mu ústava dává, významně ovlivnit kurz vlády. A to i v otázkách sociálních, bezpečnostních, v otázkách vzdělávání, prostě napříč resorty. Síla prezidenta tkví v tom, že může mluvit do všeho, a pokud to bude dávat smysl (zejména občanům), vláda to nemůže ignorovat.
Naděje, která přišla s přesvědčivě rozhodnou volbou Petra Pavla, nespočívá jen v tom, že zvolený prezident otevírá dveře i těm, kdo ho nevolili. Spočívá i v tom, že jde o člověka, který umí naslouchat, má bystrý úsudek a dokáže rychle odhadovat situaci i tam, kde není doma. Není to sebestředný egomaniak jako jeho protikandidát. Není to záštiplný pošetilec jako současný prezident. Je to člověk, který agresivně neřve „kampaň“ a neukazuje agresivně prstem okolo. Jde i těm, kdo ho kritizují, vstříc. A to z něj dělá skutečného prezidenta. Prezidenta všech.
Druhotně je volba prezidenta také významným impulsem k hlubším politickým změnám. Babiš samozřejmě neodchází, jak se dalo předpokládat. Zase manipulativně podsouval, že hlasy, které dostal, jsou hlasy pro ANO, tedy vlastně jakési vyjádření nedůvěry vládě. Jak se dalo předpokládat, snažil se přesvědčovat o tom, že volby, které prohrál, jsou vlastně svého druhu vítězstvím.
Nejsou. Prezidentem bude inaugurován člověk, který mu nebude vytvářet populisticky příznivé politické klima, jak to dělal deset let Miloš Zeman. Prezident Pavel bude naopak klást populistovi překážky, bude vytvářet distinkci, odstup mezi přijatelným a nepřijatelným. Zruší onen koexistenční potenciál, který si spolu Zeman s Babišem pěstovali, čímž - ze střednědobého hlediska - může podnítit změny na politické mapě Česka. Protože Babiš bez parťáka na Hradě a separatisty v jeho vlastním politickém projektu není tentýž Babiš, jako před 28. 1. 2023.
Je to významné datum české historie. Je to nejen okamžik vítězství pravdy, tedy složité skutečnosti našich mileniálních dekád, nad lží dezinformačně stimulovaného politického marketingu. Je to také vítězství naděje na udržitelnost ústavních hodnot a jejich posílení ve prospěch všech. I těch, kteří prezidenta Pavla nevolili, a nejen v rámci prezidentských voleb.
A pokud vítězí naděje, vítězí i budoucnost.
