Článek
Tykač oligarcha, to je takový nepříjemně invazní druh, který se během krátkého evolučního cyklu dokázal vyvinout v komunistické éře střední Evropy, rozmnožit své fosilní kolonie během období volnotržní transformace, zhlédnout se v čínsko-vietnamském ekosystému umě kombinujícím predátorský kapitalismus, mizivý sociální stát a diktát vůdčí (privilegované) vrstvy, aby se jal ideologicky okupovat původní místo výskytu.
Tykač oligarcha je, úměrně svému invaznímu apetitu, také značně žravý a zdroje, které uchvátí, s náležitou paranoiou střeží. Aby si pojistil, že o svou dominanci na okupovaném území nepřijde, přičinlivě se snaží ekosystém uzpůsobit svému způsobu života tak, aby potlačil jiné druhy a svou dominanci tak dostatečně zabezpečil.
Tykač oligarcha je také schopen precizních mimiker. Snahu rozšiřovat teritorium obvykle rámuje jako „ochranu“, „záchranu“ nebo „boj za svobodu“, čímž nápadně připomíná Rusa.
Tykač oligarcha umí také navazovat symbiotické vztahy s jinými, pro něj užitečnými druhy. Podobně jako mravenci nakládají s mšicemi, Tykač si „pase“ stádo novinářů, kteří za poskytnutou potravu vyprodukují ideologický nektar.
Konec sarkasmu. Zdůvodnění, které Pavel Tykač předložil veřejnosti při převzetí Mafry, největšího (a hluboce ztrátového) mediálního domu v Česku, tedy že se rozhodl „zachránit“ Mafru před tím, aby se z ní nestalo „oprženíhodný, levičácký, progresivistický médium“, kterým je podle Tykače Deník N, je v daném kontextu významově plodný. O co oligarchovi jde.
- Levice smrdí. Tykač tvrdí, že chce zachránit Mafru, vydavatele iDnes, Lidovek a dalších titulů, před levicovou “degenerací”. Ten agresivní tón je otevřeným útokem na legitimitu levice. Oligarcha Tykač se snaží v prvé řadě demonstrovat, že souhlasit s něčím takovým, jako je “levice”, může jen zavrženíhodný tvor. Je to přece opovrženíhodné. Demagogická diskreditace tohoto typu odráží desítky let budovanou a v kampaních opakovaně zneužívanou pozici, kdy vše levicové bylo zároveň podezříváno jako “komunistické”. Mnoho lidí, zejména v vrstvě společenské hierarchie, bude vždy tvrdit, že jsou “zásadně pravicoví”. Nebudou přemýšlet moc do hloubky proč, motivací je nenechat na sobě ulpět podezření, že by člověk snad mohl být levičák. Tykač, respektive dělníci jeho komunikační kampaně, to dobře vědí.
- Levice je zlá, protože já jsem hodný. Tykač tu - jak říká - stojí s penězi a “zachraňuje”. Nákup části Mafry rámuje skoro jako občanskou povinnost, minimálně jako jakousi efektivní filantropii. On se vlastně úplně obětuje. Jistě, obětuje tímto nemalou částku ročně, ztráty Mafry jdou do stovek milion a nic to nespraví, protože mediální business kompletně zdemoloval fakt, že informace jsou dostupné zadarmo a že reklamu sežraly sociální sítě a další algoritmicky naváděné služby. Ve skutečnosti Tykačovi levice (ať už jí myslí cokoliv) vadí nikoliv kvůli progresivitě, ale kvůli tomu, že přirozeně stojí na straně veřejného zájmu. Fosilní oligarcha vzhledem k brutálnímu střetu zájmů, jenž jeho business v době snah o řešení destruktivních dopadů lidské činnosti na klima, velmi dobře ví, že tento střet nijak nevyřeší. Proto popře legitimitu těch, kdo chtějí veřejný zájem hájit.
- Vykloubíme ideologické kyvadlo. Označování Deníku N za “levicový” nebo “progresivistický” je ve své podstatě slaboduché . Deník N je většinou svých novinářů z hlediska ideologického zázemí typickým produktem pražského novinářského prostředí. Byl založen a v počátcích financován lidmi, kteří přesně odpovídají výše uvedené situační definici: za levicově smýšlející by se rozhodně neoznačili. Za Deníkem N stála v počátku investice pravicových liberálů a byť redakce nemusí být ideologicky vyhraněná (což Deník N není), prostředí určuje kulturní kód. Některé ryby sice umějí plachtit vzduchem, ale většina ani to ne. Ptáci z nich nikdy nebudou. Proč se tedy Tykač oligarcha potřebuje vymezit proti Deníku N jako proti “levicovému” médiu? Jednak proto, že levice v rámci posttotalitního českého narativu “smrdí”, ale jednak taky proto, že tím lze významně vychýlit ideologické kyvadlo a pokusit se určit nový střed. Jestliže je nyní podle oligarchy liberální pravice levicí, na pravici se uvolnilo místo…
- Pravice podle Tykače: totalita s výhodami pro oligarchu. Všimli jste si toho, co (mimo jiných podvodů) dělá Trump? Snaží se demokraty, jejichž těžiště je tím, co bychom u nás nazvali liberální pravicí, vykreslovat jako “radikálně levicové lunatiky” a jako takové je svým nepříliš bystrým voličům prodává jako “vnitřní nebezpečí”, dokonce větší, než jaké představují nepřátelé USA ve světě. To je samozřejmě bizarní ze strany člověka, který se netají svou náklonností k těm nejodpornějším režimům (červený koberec pro Putina na Aljašce, pompézní očištění korunního prince Saúdské Arábie, který nechal zavraždit a rozřezat nepohodlného novináře). Tykač a jeho poradci nic nového nevymysleli. Jsou stejní, jako producenti českých reality show: zkopírovali model, který zjevně jinde funguje a bez výrazných změn použili v Česku. A jak taková “pravice!” vypadá? O tom nám Tykač dává vědět na svém blogu, který oligarcha - opět v rozporu se zjevnou povahou jeho hračky - pojmenoval “názorová platforma”. jiné názory než Tykačovy tam nenajdete. Kromě snahy ukázat Deník N jako Rudé právo je z hlediska oligarchova světonázoru nejvíce vypovídající článek o “inspirativním Vietnamu”. Oligarcha cítí k Vietnamu obdiv. Skutečnost, že Vietnam je stále totalita, protože neumožňuje politickou pluralitu, přechází pouhým konstatováním. Důležité pro něj je, že podnikání nekomplikuje žádná zbytečná byrokracie, že daně jsou nízké a že postavit uhelnou elektrárnu je ve Vietnamu hračka. Tohle je prosím Tykačova “pravice”: privilegovaní potírají základní principy demokracie a - z Tykačova pohledu - efektivně rozhodují a řídí. Totalita netotalita, nemožnost volit a tedy měnit, z nemožnosti politické plurality vyplývající netransparentnost, stát jako syndikát v rukou mocných, to všechno se Tykačovi líbí a chtěl by to taky. Z čistě nedůležitých důvodů tomu akorát potřebuje za dané kulturní situace říkat “pravice”.
- Pán pravil, poddaní začnou roztleskávat, Moment, už začali. Moment, vždyť jen pokračují. Co bude následovat? Tykačovy bláboly jsou intelektuálně nedůstojné a nejlepší by bylo je ignorovat. Nebudeme mít možnost. Novináři z prodělečného mediálního podniku si budou muset svůj plat zasloužit a není třeba je k tomu nějak zvlášť instruovat, protože ti lidé vědí, co mají dělat. Už začali, respektive dělají to už dlouho pro Babiše. Trapnost už dávno potlačili. Budou to mít v Mafře teď trochu složitější, jelikož budou muset kombinovat zájmy dvou oligarchů. Naštěstí pro ně se ve své podstatě zase tolik neliší, jakékoliv oslabení demokracie, transparentnosti a skutečné intelektuality, jakákoliv normalizační snaha obhajující prolamování hranic snesitelnosti jako nový standard budou vítány na obou stranách.
