Článek
A dominovat jim bude populistické vyvolávání strachu a kličkovací defenziva té seriózní části politické scény. Je a bude to smutné, místo vážné diskuse o imigraci se opět dostáváme do nesmyslných, od skutečného stavu věcí odcizených, demagogických klišé. Přitom imigraci jednoznačně potřebujeme, protože ji nelze nijak nahradit.
Je pochopitelné, že kampaň za druhou ekonomickou transformaci poukazuje na nutnost otevřít Česko lidem, kteří tu chtějí pracovat a ideálně i dlouhodobě žít. Nedostatek pracovních sil je bariérou, která se nedá překonat jinak, než pracovní sílu zajistit. Je ale dobré si uvědomit, že současný stav, když Česko stále není schopné efektivně oslovit a přitáhnout zájemce o dlouhodobý pobyt ze zahraničí, pramení z dřívějších společenských a politických postojů i z celkové atmosféry. V české společnosti totiž stále přetrvává obecný odpor k imigraci, který je sice iracionální, ale většinově sdílený a politickou diskusí buď ignorovaný, nebo přenechaný populistům a jejich bludným manipulacím.
Je nepochybné, že byznysové zájmy směřují jinam než k pomoci uprchlíkům před válkou a terorem. Nicméně, když se v druhé polovině druhé dekády 21. století zvedla vlna imigrace z Afriky a Asie, všeobecné mlčení či podporování antiimigračních nálad zvedlo v české společnosti celkovou odmítavost vůči imigraci jako takové. Je sice milé, že nemalá část společnosti stále podporuje pomoc ukrajinským obětem války, ale tato část společnosti se bude časem pravděpodobně zmenšovat.
Proč? Protože diskuse na téma imigrace je dirigována populistickými tendencemi, jimž se v minulosti nikdo nestavěl na odpor a jež se znovu stanou tématem blížících se voleb.
Je smutným zadostiučiněním, když si vzpomenu na pokleslé argumenty o tom, že Afghánci a Syřané vadí, kdežto Ukrajinci nevadí, když se diskutovalo o odmítání pomoci lidem v nouzi. Tatáž část aktivních demagogů dnes kolektivně odsuzuje Ukrajince pokaždé, když dojde k excesu jednotlivců, a dezinformační scéna je nabitá nebezpečně xenofobní municí namířenou proti lidem, kteří do Česka uprchli před válkou.
Dalo se to čekat. Dalo se čekat, že systematické zneužívání xenofobie transformuje podle vývoje situace a klidně se obrátí proti těm nejbližším, bude-li třeba. Taková je povaha populismu, žádná ideová nebo hodnotová integrita. Takže diskusi o imigraci před další sérií voleb v Česku bude opět diktována populisty a seriózní politické strany budou pokračovat v defenzivní pozici, ve které budou úzkostlivě vrávorat na hraně mezi odpovědností a snahou nenaštvat iracionálně uvažující voliče, kteří by pak - dle těchto úvah - mohli přejít k populistům.
Je přitom tak prosté vysvětlovat strategickou nutnost imigrace do populačně vymírajícího Česka. Jde přece zejména o průběžný penzijní systém a potřeba jeho financování. Nikdo ze skutečných insiderů, čímž vylučuju politické populisty, nepochybuje o nutnosti imigrace, nejen kvůli udržení a rozvoji českého byznysu, ale právě i kvůli příjmům v kapitole sociálního systému. Každý ví, že Česko nemá žádnou jinou šanci, jak udržet tempo se světem, než udržovat populační křivku a snažit se vybavit vlastní lidské zdroje co nejefektivnějším mixem dovedností pro vytváření přidané hodnoty, případně takové lidské zdroje opatřit. Z krátkodobého i střednědobého hlediska přitom rozvoj vlastních lidských zdrojů nic neřeší.
Starobní penze, které tvoří zdaleka největší část kapitoly výdajů sociálního systému, jsou přitom přímo závislé na výkonu ekonomiky a příjmu z ní, protože ten je okamžitě spotřebován na výplatu důchodů, neukládá se. Je tedy ve výsostném zájmu lidí v důchodu, aby ekonomika fungovala co nejlépe, tedy - polopaticky řečeno - aby měl kdo na důchody seniorů pracovat.
Je to krystalicky čisté téma pro strategickou komunikaci vlády, která lopotně obhajuje škrty, jež jsou částečně oprávněné, a zároveň nedokáže žádným způsobem obhájit trestuhodné snížení příjmů státní rozpočtu zrušením superhrubé mzdy. Místo toho, aby se - v souladu se zájmy českého obchodu, tedy s velkou podporou - vláda snažila toto téma vytěžit ve prospěch všech, ti slaboduší v české politice stále cílí na marginální sociální dávky, jejichž „zneužívání“ se stalo - stejně jako imigrace - populistickou mantrou, před kterou seriózní politika zbaběle ustoupila.
Důchodci tak nejspíš zůstanou ve spárech Okamury a Babiše, kteří si je před volbami opět povodí strachem z imigrantů, a vládní politici budou z nedostatku politické odvahy, ale i rozumu, nejistě argumentovat tak, aby se vlk strachu nažral, přičemž přijdou o celou kozu. Přitom mají nabito ke strategické změně uvažování o imigraci, které se nemůžeme vyhnout a která je v zájmu těch, kdo byly politickými manipulátory přivedeni do stavu panické hrůzy, kdykoliv toto slovo slyší.
Ještě je čas to změnit. Jsem v tom ale skeptický a obávám se, že i kdyby se toho někdo chytil, v procesu ryze nestrategické komunikace vlády se to téma rozmělní, případně zmrší do kontraproduktivní podoby. Čas přitom neúprosně běží a účtovat ve volbách se bude před důchodci i před byznysem.
