Článek
V Česku žijeme v historicky nejsvobodnějším (s výhradami, které se týkají každé země), nejbohatším, a dokonce nejbezpečnějším období historie. To vše díky tomu, že jsme před více než 30 lety začali žít a učit se přemýšlet demokraticky. A demokracie je v permanentním ohrožení. Její největší ochrana spočívá v tom, že se nenecháme oklamat a že demokracii nezrušíme. To je funkce strategické komunikace, zkráceně stratcomu.
Naše bohatství i vyšší míra ochrany svobod jsou pevně spojeny s členstvím v EU. Naše bezpečnost je pevně spojena s členstvím v NATO. Takhle jednoduše by se daly shrnout hlavní premisy, které vytvářejí páteř toho, čemu se říká strategická komunikace státu. Tedy nikoliv státu jako takového, nýbrž demokratického státu. Stratcom demokracie.
Základní otázkou je, proč stratcom demokracie potřebuje. Jednoduchou odpovědí je, že v prostředí digitální džungle je dost predátorů, kteří nás chtějí o demokracii připravit. Rekrutují se z nepřátelských a nedemokratických aktérů, jako je Rusko nebo Čína (k Číně obecně web renomovaného českého sinologického projektu Sinopsis). Ale nejen to. Vzhledem k destrukci demokracie v Maďarsku a na Slovensku se nutně musíme obávat i vlivu z těchto „partnerských“ zemí. Ten je o to horší, že s nimi sdílíme důležité mezinárodní vazby. Tvoříme s nimi dva nejdůležitější pakty, EU a NATO. A pak je tu nemalý počet lokálních oportunistů, kteří se rádi na poškozování pilířů našeho bohatství, bezpečí a svobody rádi přiživí. Jsou to právě oni, kdo následně mohou demokracii ničit, stejně, jako to dělá Fico a spol na Slovensku. V repertoáru těchto oportunistů jsou kromě jiného čistky v policii a justici, likvidace médií a utlačování občanské společnosti podle ruského vzoru.
Další otázkou je, co takový stratcom demokracie dělá. To závisí na tom, jaké možnosti má. Může kupříkladu spočívat v koordinaci malých center stratcom na jednotlivých ministerstvech. Ta následně svými omezenými kanály komunikují to, co jim resortně přísluší, jako třeba v případě ministerstva zahraničních věcí. To je minimalistická verze, kterou v současnosti máme v Česku. Míra funkčnosti takového stratcomu je vysoce omezená.
Může ale dělat mnohem rozsáhlejší a účinnější kroky k ochraně demokracie. Může studovat rizika spočívající v digitální komunikaci, předvídat, jaká nebezpečí se blíží s ohledem na působení vnějších i vnitřních aktérů, může hledat a v kooperaci vytvářet nové komunikační nástroje, jako třeba digitální hry. Tak funguje stratcom ve Velké Británii. Záleží jen na politické prozíravosti a dovednosti číst dopady, které pro demokracii znamená nečinnost a prodlení ve snaze ochránit demokracii před hodnotovým rozpadem, vyvolaným radikální změnou způsobu lidské komunikace a sdílení informací.
Faktem totiž je, že jakýkoliv stát odvozuje svou legitimitu od toho, že pečuje o společný zájem těch, kdo jej tvoří. A to se vztahuje i na digitální prostor, jeho možné výhody a rizika. Nedemokratické země v tomto směru mohou jít v jistém smyslu příkladem: tvrdou (auto)cenzurou a omezením dostupnosti informací utěsní informační prostor tak, aby jejich doktrína nebyla zpochybňována. Vedle toho aktivně zneužívají demokraticky otevřený digitální prostor v zemích, jako je Česko. Ty se donedávna - s dávkou určité hlouposti - odmítaly bránit. Přitom povinností demokratického státu je chránit a podporovat zájmy jeho občanů všude, kde dochází k jejich koncentraci. A digitální prostor v tomto ohledu představuje jakýsi divoký západ, v němž je možné demokratická pravidla účinným způsobem nejen oslabovat, ale i přímo porušovat a potlačovat.
Jaké to má rizika? Často se setkávám s námitkou, že vytvořením stratcomu vzniká riziko jeho zneužití v okamžiku, kdy se moci chopí nedemokratické politické síly. Jednak je třeba, abychom si věřili, že nedopustíme, i díky strategické komunikaci, aby se to stalo. A jednak je důležité si uvědomit, že úplně stejným způsobem bychom museli přemýšlet o policii, armádě nebo školství. Toto vše bude zneužito významně horším způsobem, pokud k politické destrukci demokracie dojde. Budeme kvůli tomu rezignovat na bezpečnost a vzdělávání, protože mohou být tyto systémy v budoucnosti zneužity nedemokratickými aktéry? Jistě uznáte, že nebudeme. A abychom je dokázali před touto nebezpečnou potencionalitou ochránit, je rozumné posilovat strategickou komunikaci demokracie.
A mimochodem, stratcom není nástroj, který by nedemokratické síly chtěly zneužít. Mnohem pravděpodobněji ho budou chtít úplně vymazat, jako se to stalo na Slovensku. Je nutné uvědomit, že demokratický stratcom je stavěn na principech, které populistům, případným hrobníkům demokracie, krajně nevyhovují.
Jediným reálným rizikem stratcomu v demokratickém státě tak je jeho neefektivita, která může vést k dojmu, že „stratcom nefunguje“. Stratcom funguje, jen je třeba ho dělat pořádně. Pevně doufám, že to tak současná vláda jmenováním Otakara Foltýna do role koordinátora stratcomu skutečně myslí. Další předstírání by ji totiž definitivně připravilo o důvěru, a to nejen ve vztahu ke stratcomu nebo dezinformacím, ale k ochraně demokracie jako takové.
