Článek
Těsně po volbě ředitele České televize jsem měl možnost krátce mluvit s jejím vítězem Janem Součkem. Společně s dalšími kolegy, kteří se mnou konzultovali dokumentární seriál na téma proruské propagandy a dezinformací, jsme mu chtěli koncept představit. Pan ředitel se tehdy jevil jako vnímavý člověk, téma ho zaujalo, sdělil nám, že by podobné pořady v tvorbě ČT rád podporoval. Nejen že působil sympaticky, zdálo se ale, že také chápe veřejnoprávní roli ČT a že ji chce pomoci naplňovat.
ČT má totiž svůj kodex. Je to vlastně směrodatný, závazný a vymahatelný návod k obsluze veřejnoprávního média. V něm se mimo jiné praví, že „aktuálněpublicistické pořady České televize nabízejí především kritickou reflexi reality, musí jít do hloubky věcí, zjišťovat pravé příčiny jevů a popsat rozsah následků. (…) Při sledování vývoje demokratické společnosti je nezbytné uvádět investigativní publicistické pořady věnující se závažnému porušování zákona, korupci a ochraně práv a zájmů občanů. (…) Zařazení a pořadí informací ve zpravodajské agendě se řídí vahou předpokládaných dopadů na život obyvatel České republiky. Při editoriálním rozhodování však nelze opomíjet mezinárodní vlivy a vztahy, které působí napříč státy, kontinenty či kulturami.“ (článek 5, odstavce 5.3 a 5.4).
Právě o „kritickou reflexi reality“ v souvislosti s „předpokládanými dopady na život obyvatel Česka“ nám šlo a vypadalo to, že o totéž jde i panu Součkovi.
Od té doby uplynula nějaká doba a tedy je možné soudit nikoliv slova, ale činy. A musím říct, že jsem z hlediska vývoje v ČT znepokojen do té míry, že jako dlouhodobý podporovatel veřejnoprávní televize a občasný spolupodílník jejího zpravodajství, publicistiky a dokumentární tvorby ztrácím důvěru v to, že tato instituce může ve stávající podobě naplnit elementární podstatu své existence.
Nad dokumentární sérií o vlivu ruské propagandy a s ní bytostně spojených dezinformací se zavřela voda. To se může samozřejmě stát, ČT nemá povinnost dělat všechno, s čím za ní různí tvůrci přijdou, i když to dává smysl. Ale řada dalších kroků ukazuje, že současnému vedení nejde o prioritizaci důležitých témat, ale o to je pokud možno vytlačit, kompromitovat nebo je pojmout nedůstojným a zavádějícím způsobem. Nic, co by se vešlo do jakéhokoliv z článků Kodexu ČT.
Jako první příklad takového jednání lze uvést zrušení pořadu 168 hodin bez adekvátní náhrady a zaplnění místa pro kritickou publicistiku slaboduchým seriálem. Výmluvy, s jakými byl pořad zrušen, lze považovat za licoměrné, jelikož je veřejným tajemstvím, že pořad ležel v žaludku českých populistů a jejich nominantů v Radě ČT. Argumenty pro zrušení pořadu z důvodu nízké kvality jsou také zcela v rozporu s interními analýzami samotné ČT, jak poukazuje Hlídací pes. Jde o zjevně nezvládnutý mocenský akt, v němž deklarované argumenty hrají zástupnou roli a ty skutečné lze odhadovat pouze dle dostupných informací o situaci uvnitř ČT a tlacích zvenčí.
Podobná situace se opakovala znovu, když ČT v březnu 2025 oznámila ústy pana Součka, že zruší další pořady, vesměs publicistického charakteru, vesměs věnující se politickým událostem, nebo právě „kritické reflexi reality“. Zároveň se ale projevil „plastelínový“ charakter pana generálního ředitele, jenž následně ohlásil, že se pořady možná rušit nebudou (předchozí odkaz). Pan Souček totiž může být po výtce ze strany valné většiny členů Rady ČT kdykoliv odvolán.
To se jeví být stále více pravděpodobné, protože ČT v poslední době dělá podezřele mnoho nesmyslných rozhodnutí v rozporu se vším, co bychom mohli z jakékoliv strany považovat za plnění role veřejnoprávního média v souladu s jeho platným kodexem. Denník N před pár dny upozornil na to, že letitý pořad ČT Sama doma natočil celý jeden díl o reprodukční medicíně v placené spolupráci s reprodukčním centrem, které patří Andreji Babišovi. Tento flagrantní střet zájmů, v němž ČT propaguje business politického aktéra, jenž s velkou pravděpodobností vyhraje příští volby a bude tedy mít možnost legislativně ovlivňovat prostředí, v němž ČT funguje, stejně jako může exekutivně, prostřednictvím jmenování členů Rady ČT, ovlivňovat jmenování ředitele, případně jeho odvolání, je podle současného vedení ČT „v pořádku“, protože na začátku se krátce objevila značka „PP“ a v titulcích byla informace o tom, že pořad obsahoval product placement. To je hluboce nedůstojná výmluva. Nehledě na to, vzít si téma reprodukční medicíny do lifestylového pořadu typu Sama doma je při kontroverzích spojených s tímto businessem podobné, jako řešit problémy AI v nějaké večerní zábavní talk show.
Stejně tak ostudný je z pohledu role veřejnoprávní televize nový formát „odborné diskuse“ k tématům, kterým se věnuje zpravodajství ČT. Ekonom Filip Pertold upozornil na sociální síti, že například k problematice cel a jejich dopadů na ekonomiku se mají v diskusi vyjadřovat dva novináři bez ekonomického vzdělání, dokumentární režisérka a herečka. Titíž lidé se měli vyjadřovat také k problematice kybernetické bezpečnosti v souvislosti s hackerským útokem na účet Petra Fialy na sociální síti a k tématu vytváření a přetváření historie. Podobnému snižování relevance mediálních výstupů se v odborném jazyce říká „dumbing down“ (česky doslova zblbnutí) a je běžný v médiích a informačních zdrojích s velmi nízkými nebo nulovými standardy pro práci s informacemi. V českém prostředí něco podobného běžně provozuje například televize CNN Prima, která - vzhledem ke svému charakteru - žádné platné novinářské standardy nedodržuje.
Vedle těchto veřejně diskutovaných excesů se v ČT děje mnohé za zavřenými dveřmi. Interně se dlouhodobě mluví o tlaku na nahrazení kritického pohledu na skutečnost ve zpravodajství a publicistice banálností informačních výstupů typu „začalo jaro“ nebo „v noci na neděli začne platit letní čas“. Tedy informace, které se vyhýbají přesně tomu, co požaduje Kodex ČT. Ten kodex, který říká, proč máme mít jako společnost ČT.
Osobně patřím k jednoznačným zastáncům existence veřejnoprávních médií a v diskuzích na téma informačního světa, kterých se často účastním, na jejich důležitou roli upozorňuji. I přes mnohé výhrady, zejména provinční charakter pokrytí některých témat (v tomto případě vyniká způsob, jakým ČT informuje o situaci v Gaze a Izraeli, tedy v rozporu s tím, jak toto téma pojímají kredibilní nezávislá média západní Evropy a USA) nebo stejně provinční způsob, jakým se občas ve vysílání mísí názory odborníků s různými hochštaplery, většinou dlouholetými novináři, kteří prostě chodí komentovat kde co jen proto, že o tom někde vydali nějaký plk.
Přes to všechno jsem rád, že parlamentem prošla novela zákona, která upravuje výši koncesionářských poplatků. Jenže veřejnoprávní média a jejich financování dávají smysl pouze tehdy, pokud plní svou roli. Pokud mají dělat pouze to, co dělají média komerční, jejich existence smysl ztrácí. A v tomto směru se to důležité z veřejnoprávního charakteru ČT povážlivě rychle vytrácí.
Možná je za tím vším jakási úvaha, že když zpravodajství a publicistika ztratí jakýkoliv náznak kritiky populismu, nepohodlní lidé odejdou nebo budou odejiti, k problémů se budou vyjadřovat ti, kdo daným problémům nerozumí a tím pádem nic podstatného neřeknou a bude se nadbíhat oligarchovi, který zároveň vlastní politickou stranu, příští vláda nechá ČT existovat v dosavadním rámci. Pokud je skutečně tohle ten důvod destrukce role ČT, pak se její vedení šeredně plete. Pokud bude ČT svou činností popírat základní podstatu své existence, pak jediné, čeho dosáhne, bude odchod těch, kdo se za její existenci staví. Protože ten tlak ze strany komerční konkurence neustane a představa, že si populisty nakloní natolik, aby ji bránily, je založena na politováníhodné naivitě. Nakonec se všichni za takových okolností shodnou na tom, že ČT je třeba sloučit s Českým rozhlasem, což se pořád dá udělat dobře nebo špatně. A pokud k tomu dojde v příštím volebním období, velmi pravděpodobně to bude znamenat významné oslabení nebo dokonce eliminaci veřejnoprávních médií.
Bylo by proto dobré, kdyby se ČT vzpamatovala a řídila svou činnost svým vlastním kodexem. Jinak bude všeobecně vyhodnocena jako zbytečná.
