Článek
Režisér Jan Gebert natočil dokument inspirovaný zejména případem učitelky Martiny Bednářové, která se po začátku plnoštábní války Ruska proti Ukrajině jala přesvědčovat žáky 8. ročníků ZŠ Na Dlouhém lánu, že v Kyjevě žádná válka není, že konflikt na východě Ukrajiny rozpoutali ukrajinští nacisté mučením a vražděním etnických Rusů a že Česká televize lže, zatímco dezinformační web Protiproud a další podobné zdroje odhalují skutečnost.
Před několika dny potvrdil Městský soud v Praze Bednářové definitivně sedmiměsíční podmínečný trest a zákaz pedagogické činnosti na tři roky, přičemž odmítl obhajobu radikálního populisty a právníka Jindřicha Rajchla, advokáta Bednářové, postavenou na údajném porušování základních ústavních práv zajišťujících svobodu projevu. Soud ve svém usnesení poukazuje na to, že se Bednářová dopustila šíření objektivních lží a že se tím dopouštěla snahy o manipulaci žáků. připomeňme, že paní Bednářová měla žáky vyučovat český jazyk a že její tvrzení, zachycená na zvukové nahrávce jedním z žáků, přesně kopírovala ruskou propagandu šířenou dezinformačními zdroji.
Bývalá učitelka a později kandidátka otevřeně prokremelského seskupení Stačilo není zdaleka jediná pedagožka zastávající postoje založené na konspiracích a dezinformacích. V dokumentu citovaný výzkum Univerzity Palackého (2021) ukazuje, že nějakých 10 % učitelů není schopných rozeznat dezinformace od seriózních informací. To ale nevysvětluje celý problém. Sklony k určitým nepodloženým a dezinformacemi zesíleným postojům ve společnosti (a tedy i mezi učiteli) variují ve vazbě na témata. Jistě bude jen málo učitelů - plochozemců, bude jich ale výrazně více, pokud bude řeč o válce v Ukrajině, o covidu nebo o imigraci.
Režisér dokumentu jel s autorem tohoto článku do Plzně, kde jsem měl jednu z přednášek a diskusí se studenty gymnázia (dokument část toho zachycuje). Bavili jsme se o tom, že na řadě škol učitelé mluví o kolezích nebo kolegyních, kteří otevřeně dezinformační postoje zastávají a nezdráhají se často ventilovat svá zkreslení před žáky a studenty. Na jedné základní škole v Praze, kde jsem měl diskusi s deváťáky o životě v digitální džungli, se podle učitelky, která setkání organizovala, ozvali někteří „chcimíroví“ kolegové z učitelského sboru s námitkou, že jsem údajně „válečný štváč“ a že tedy není vhodné, abych s žáky mluvil. Na jiných školách zase působí učitelé, kteří - podobně jako paní Bednářová - s hlubokým přesvědčením zcela obracejí skutečnost a popularizují dezinformační kanály jako zdroje toho, co „v České televizi neříkají“.
V dokumentu vedle toho uvidíte snahu jiných učitelů a škol své žáky a studenty na život v prostředí ovlivněném dezinformacemi připravit. Uvidíte také část interview, které jsme vedli s režisérem společně s ukrajinistou Davidem Svobodou o bludech obsažených v prokremelských dezinformacích, jejichž zdánlivá naléhavost zjevně atrahuje lidi, jako je paní Bednářová a dokáže v nich vyvolat až jakýsi zvrácený dojem legitimního disentu.
Poutavý je také rozhovor s žákem, který demagogii vyslovovanou z pozice učitelky v roce 2022 nahrál a s jeho rodiči, kteří nechtěli nechat být to, že jejich dítě učí člověk zjevně nezpůsobilý k pedagogické práci. Důležitý kontext dodává linka sledující bývalého učitele, jehož náklonnost k dezinformacím je zjevně způsobena jak dezorientací v digitálním prostředí, tak zjevným sentimentem po starých dobrých časech.
Pro doplnění uveďme, že v kompetenci ředitelů škol, je nastavit taková etická pravidla pro pedagogy ve škole, která by podobné snahy o manipulace žáků a studentů v rozporu se skutečností omezovala. Drtivá většina českých škol ale taková opatření doposud nepřijala.
