Článek
S kamarádkou Haninou, taky bez chlapa, jako já, vyrážíme na sever. Cíl je jasný: naše Magdinka má narozeniny. Jedeme do malebné vesničky, kde to teď v zimě vypadá jak z obrázků od Lady. Na klíně vezu mnou vyrobený mechový dort se špenátem. A jako vždycky mi trochu klesl. Peču už snad sto let, a stejně se mi to stane skoro pokaždé. Takže, jestli mě čte nějaká pekařka, která zná to správné zaklínadlo, prosím, poraďte mi do komentářů. Děkujuuu..
Hned ve dveřích nás čeká klasika: pusa na každou tvář a láskyplné objetí. Pak ještě jedna pusa, to abyste pochopili, jak je to přivítání vřelé. Magdi je neskutečně tvořivá, takže nejdřív poctivě chválíme nové dekorace a za odměnu už usedáme k prostřenému stolu. Oslava může začít. Přípitek, kafíčko, dortík a hlavně nekonečné povídání a záchvaty smíchu.
Magdinka má dvacetiletého syna. Ten se sice vždycky dopředu vyptává: „Kdy už ty tety přijedou?“, tety, tety, ale když se objevíme, vyleze z pokoje tak jednou nebo dvakrát. Co by si taky s námi povídal, když se ho pokaždé ptáme, jestli už má nějakou známost. Musí nás mít dost.
Pak dorazí manžel. Už ve dveřích spustí tím svým hlasem: „Kdo mi stojí na místě? Kde mám kafe? Co je k jídlu?“ Smějeme se – víme, že je rád, že nás vidí, jen to dává najevo po svém. Pořád věříme, že to myslí z legrace! Hlavně s ním nezačínejte řeč o politice, to už byste se ke slovu nedostali. Ale nemít ho, kamarádka Hanina už by nejmíň dvakrát zadřela motor, protože jí zrovna nesvítí ta správná kontrolka. A tenhle chlap a kutil prostě rozumí úplně všemu.
Vládne tu taková obyčejná, ale krásná atmosféra. Říká se, že když přátelství trvá více než sedm let, už to není kamarádství, ale rodina. My se známe dvacet. Dneska jsem pochopila, že se sem jezdíme dosytit tou opravdovou rodinnou pohodou. Protože všude dobře, u Magdinky nejlíp.
Tak Magdi, Happy Birthday to you! A pusu na čelo, ať je ti pořád tak veselo.
A abych nezapomněla – Magdinka ještě nikdy nebyla u moře. Letos prý s námi poprvé poletí. To teprve budou články, to budete koukat!
