Článek
Stará moudrost říká, že tělo je jen zrcadlem toho, co nosíme v srdci. A když je v srdci dlouho jed, tělo ho prostě přestane zvládat.
Říká se, že slovo má větší sílu než meč. Když jsme v hněvu nebo v bolesti často uráželi ty, které milujeme, naše tělo to slyší. Ta hořkost, která nám šla přes rty, se může po čase usadit právě tam – v ústech, na jazyku nebo v dásních. Jako by nám tělo říkalo: „Takhle už dál mluvit nemůžeš.“
Stejně tak játra v těle fungují jako čistička, ale nezvládnou všechno. Pokud v sobě neustále živíme potřebu druhé soudit, hodnotit a kritizovat, naše játra se začnou zanášet hořkostí. Neustálá kritika a nespokojenost se světem nejvíc bijí právě do nich. Když je zahltíme „špinavými“ myšlenkami a věčným posuzováním, prostě se unaví a onemocní.
Pro ženy je pak často nejcitlivějším místem hrudník a prsa. Právě tam si ukládáme staré křivdy. Pokud v sobě urážky na milovaného člověka, na osud nebo na sebe sama nosíme roky jako těžký kámen, ten kámen se může v těle proměnit v nemoc. Odpustit neznamená říct, že to, co se stalo, bylo správné. Odpustit znamená shodit ten balvan ze svých prsou, abychom mohly znovu volně dýchat.
Někdy nás situace v životě tak zaskočí, že ji prostě odmítáme přijmout. Nelíbí se nám, kde jsme, máme pocit, že nás svět dusí, nebo se zlobíme na to, jak se k nám osud zachoval. Pokud situaci vnitřně nepřijmeme a jen proti ní agresivně bojujeme, naše plíce se začnou stahovat. Astma, zápaly plic nebo těžké dýchání jsou projevy našeho vnitřního odporu. Neumíme „rozdýchat“ svůj vlastní život, a tak nás tělo začne dusit s námi. Jakákoliv emocionální agrese se totiž dříve či později obrací proti svému zdroji.
Tělo má úžasnou schopnost se hojit, když mu ulevíme v duši. Není to o tom být dokonalý, ale o tom začít vnímat své pocity a přijmout, že situace v našem životě nejsou náhodné. Hlídejte svá slova, protože než vypustíte ostrou kritiku nebo urážku, zasáhnete tím nejvíc sami sebe. Přestaňte bojovat s minulostí – co se stalo, už nezměníte a neustálým vracením se ke křivdám jen přiléváte jed do vlastního těla. Hledejte klid v přijetí. Nemusí se vám všechno líbit, ale zkuste si říct: „Je to tak, jak to je, a já se z toho nezhroutím.“
Naše zdraví je v našich rukou víc, než si chceme připustit. Začíná to vteřinou, kdy se rozhodneme, že v sobě už nebudeme živit zlobu, ale klid. Každá ošklivá myšlenka, kterou vyšleme ven, se jako bumerang vrátí k nám. Ale platí to i obráceně – každé odpuštění, každý laskavý pohled a každé upřímné „přijímám to“ působí jako ten nejlepší lék. Zkuste dnes večer na chvíli zavřít oči a upřímně odpustit jednu starou věc sobě nebo někomu jinému. Jen tak. Pro své vlastní zdraví.
