Bitva o Cheb. Němci proměnili město v pevnost a Američané zde svedli jedny z nejtěžších bojů v Česku

Cesta k českým hranicím

Na jaře roku 1945 se Třetí říše rychle hroutila. Americká 3. armáda generála George S. Pattona po překročení německých hranic postupovala směrem do západních Čech. Jejím úkolem bylo obsadit strategická města, zabezpečit důležité komunikace a zabránit německým jednotkám v ústupu do vnitrozemí.

Jedním z hlavních cílů se stal Cheb. Město představovalo významný železniční i silniční uzel a zároveň bránu do západních Čech. Německé velení proto rozhodlo, že bude bráněno co nejdéle.

Síly proti sobě

Dobytím Chebu byla pověřena 97. pěší divize americké armády, která postupovala ve třech útočných proudech za podpory tanků, ženistů, dělostřelectva a stíhačů tanků. Pro většinu jejích vojáků šlo o jedny z nejtěžších bojů celé evropské kampaně.

Proti nim stály 33. náhradní a výcvikový prapor, příslušníci jednotek SS, Volkssturmu i Hitlerjugend. Obránci využili historickou zástavbu, kasárna i železniční prostor a připravili zátarasy, protitankové překážky a palebná postavení.

Město se změnilo v pevnost

Americké dělostřelectvo zahájilo ostřelování Chebu už 24. dubna 1945. Následující den vyrazily do útoku pěší jednotky.

Odpor Němců byl mnohem silnější, než Američané očekávali. Nejtěžší boje se rozhořely u železničního zářezu směrem na Schirnding a kolem kasáren na františkolázeňské silnici. Každý postup vpřed musel být vykoupen tvrdými pouličními střety.

Tanky Sherman ničily německá postavení přímou palbou, ženisté odstraňovali barikády a pěchota dobývala dům po domu. Obránci ostřelovali Američany z oken, sklepů i půd historických budov.

Dva dny tvrdých bojů

Boje pokračovaly i během noci z 25. na 26. dubna. Teprve poté, co byl při náhodném střetu zastřelen velitel obrany města major Geissler, začal se německý odpor hroutit.

Dne 26. dubna 1945 podepsal chebský starosta v budově nemocnice kapitulaci města a americké jednotky převzaly nad Chebem kontrolu. Izolovaná ohniska odporu však umlkala ještě několik dalších hodin a okolí města zůstávalo nebezpečné i v následujících dnech. Župní vedoucí Konrad Henlein se ještě koncem dubna pokoušel v okolí podnítit fanatický odpor a podporovat diverzní akce, tyto snahy však k žádnému zvratu nevedly.

Jedny z nejtěžších amerických bojů v Československu

Bitva o Cheb bývá historiky označována za jeden z nejtěžších bojových střetů americké armády na území Československa. Podle údajů Ministerstva obrany České republiky a města Chebu padlo při bojích 71 amerických vojáků, zatímco na německé straně zahynulo přibližně 200 obránců. Další stovky Němců byly zajaty.

Přestože ztráty byly ve srovnání s velkými bitvami na západní frontě relativně malé, pro americké jednotky představovalo dobývání Chebu nejnáročnější bojové nasazení během osvobozování českých zemí.

Patton se musel zastavit

Po obsazení Chebu pokračovala americká 3. armáda dále do západních Čech a osvobodila mimo jiné Aš, Mariánské Lázně, či Plzeň.

Další postup však zastavila předem dohodnutá demarkační linie mezi západními Spojenci a Sovětským svazem. Pattonovy jednotky tak nemohly pokračovat na Prahu, přestože byly připraveny postupovat dále na východ.

Bitva, která zůstává ve stínu

Na rozdíl od osvobození Plzně nebo Pražského povstání zůstává bitva o Cheb mimo širší povědomí veřejnosti. Přitom právě zde američtí vojáci narazili na jeden z nejtvrdších organizovaných odporů na českém území.

Cheb se stal symbolem toho, že ani v posledních týdnech války nebyli někteří němečtí velitelé ochotni kapitulovat. Jejich rozhodnutí proměnilo historické město v bojiště a stálo životy desítek amerických vojáků, stovek německých obránců i řady civilistů.

Zajímavost

Cheb byl po Aši druhým osvobozeným a zároveň prvním větším okresním městem i dopravním uzlem v Československu, které americká armáda ovládla.

Po válce se stal jedním z hlavních symbolů amerického osvobození západních Čech a dodnes se zde každoročně konají pietní akce připomínající padlé vojáky.

Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.

Zdroje