Hlavní obsah

Tolvajärvi 1939: Finové přešli do protiútoku. Sovětská divize se dala na ústup

Foto: Wikimedia commons/Public domain

Rudá armáda postupovala finskou Karélií a ohrožovala týl důležitých finských jednotek. U Tolvajärvi však narazila na odpor, který nečekala. Dne 12. prosince 1939 přešli Finové do protiútoku a dosáhli prvního velkého vítězství zimní války.

Článek

Rudá armáda postupovala hluboko do Finska

Když 30. listopadu 1939 zaútočil Sovětský svaz na Finsko, zdálo se, že menší severská země bude mít jen malou šanci vzdorovat mnohem silnějšímu protivníkovi. Rudá armáda disponovala početní i technickou převahou a její jednotky postupovaly na několika úsecích fronty současně.

Nebezpečná situace vznikla také severně od Ladožského jezera. Sovětská 139. střelecká divize postupovala z prostoru Suojärvi směrem na Korpiselkä a Tolvajärvi. Jejím úkolem bylo proniknout hluboko do finského území a ohrozit týl finského IV. armádního sboru, který bojoval severně od Ladožského jezera.

Sovětské jednotky postupovaly rychle. Za prvních osm dní urazily přibližně 70 kilometrů a 7. prosince dosáhly východního břehu Tolvajärvi. Finské obranné jednotky ustupovaly a jejich situace se stávala stále složitější.

Pokud by Rudá armáda pokračovala stejným tempem, mohla vážně ohrozit celé postavení finských jednotek v oblasti. Hrozilo, že se sovětským vojskům podaří proniknout do jejich týlu a přerušit důležité spojení.

Mannerheim povolal Talvelu

Finské velení si uvědomovalo, že dosavadní ústup nemůže pokračovat donekonečna. Vrchní velitel maršál Carl Gustaf Emil Mannerheim proto 6. prosince svěřil velení v oblasti Ilomantsi a Tolvajärvi plukovníkovi Paavu Talvelovi.

Vznikla bojová skupina nesoucí jeho jméno. Talvela dostal úkol zastavit sovětský postup a následně zatlačit nepřítele zpět. Do oblasti byly přesunuty další jednotky včetně pěšího pluku JR 16 a dělostřeleckých posil.

Velitelem pluku JR 16 byl podplukovník Aaro Pajari. Šlo o zkušeného důstojníka, který byl známý svou útočnou povahou a ochotou vést vojáky přímo v první linii.

Foto: Wikimedia commons/Public domain

Podplukovník Aaro Pajari

Situace však zůstávala kritická. Jednotky se na frontu dostávaly postupně, dopravu komplikovaly přeplněné železnice a špatné lesní cesty. Některé finské oddíly byly vyčerpané předchozími ústupy a jejich bojová morálka potřebovala povzbudit.

Talvela věděl, že pouhé čekání na sovětský útok nic nevyřeší. Rozhodl se proto převzít iniciativu a připravit protiútok.

Makkarasota: Válka o zásoby a překvapivý noční útok

Ještě před hlavní bitvou došlo k události, která se později zapsala do finských vojenských dějin pod názvem Makkarasota, tedy „klobásová válka“.

Sovětské jednotky při jednom z obchvatných manévrů narazily na finské zásobovací zázemí. Vojáci se dostali k polním kuchyním a ukořistili potraviny, především klobásy. Část sovětských vojáků se pak usadila u ohňů, aby se najedla a odpočinula si.

Pajari využil situace a připravil překvapivý noční útok. Jeho muži napadli sovětské vojáky přímo na místě odpočinku. Ve vzniklém zmatku začali někteří sovětští vojáci střílet i na vlastní spolubojovníky.

Foto: Wikimedia commons/Public domain

Finské jednotky získaly zpět část zásob a zasadily protivníkovi citelnou ránu. Název Makkarasota se následně stal jednou z nejznámějších historek zimní války.

Nešlo však o rozhodující bitvu. Tou se měl stát až následující útok na hlavní sovětská postavení u Tolvajärvi.

12. prosince 1939: Finové udeřili přes zamrzlá jezera

Rozhodující protiútok začal ráno 12. prosince. Talvelův plán počítal s útokem přes zamrzlá jezera Hirvasjärvi a Tolvajärvi a také přes úzký pruh pevniny mezi nimi. Cílem bylo proniknout do sovětských postavení, rozdělit jejich síly a pokud možno obklíčit části 139. divize.

Jednotky postupovaly v obtížných zimních podmínkách. Zamrzlé vodní plochy sice umožňovaly pohyb mimo hlavní cesty, zároveň však útočící vojáci ztráceli ochranu terénu a stávali se snadným cílem nepřátelských zbraní.

Útok přes jezero Hirvasjärvi nenaplnil očekávání. Narazil na odpor a nepodařilo se dosáhnout všech plánovaných cílů. Na jiném úseku se však Finům podařilo proniknout přes led Tolvajärvi a obsadit ostrov Kotisaari. Získali také část sovětského dělostřeleckého vybavení.

Foto: Wikimedia commons/Public domain

Nejtěžší boje se následně rozhořely na úzkém pevninském pásu a v okolí turistické chaty na hřebeni. Budova sloužila sovětské 139. divizi jako velitelské stanoviště.

Pajariho vojáci se pokoušeli postavení dobýt, ale narazili na silný odpor. Sovětské jednotky podnikaly protiútoky a situace se několikrát změnila. Finové však postupně přiváděli posily a pokračovali v tlaku.

Odpoledne se jim podařilo obsadit turistickou chatu. Sovětské velení zde utrpělo citelnou ztrátu a finské jednotky získaly důležité dokumenty i další materiál. Ztráta tohoto postavení narušila sovětskou obranu a přispěla k ústupu nepřítele.

Sovětská divize ustupovala

Boj 12. prosince měl pro finské vojáky mimořádný význam. Poprvé během zimní války se jim podařilo dosáhnout velkého vítězství rozsáhlým útočným manévrem proti početně silnějšímu protivníkovi.

Finové však nechtěli zůstat pouze u dobytí Tolvajärvi. Následující den pokračovali v útocích a tlačili sovětské jednotky směrem na východ. Boje pokračovaly v okolí Ristisalmi a později u Ägläjärvi.

Foto: Wikimedia commons/Public domain

Sovětské velení se pokoušelo situaci stabilizovat a na pomoc 139. střelecké divizi vyslalo další jednotky, včetně 75. střelecké divize. Finové tak museli čelit nejen ustupujícím sovětským vojákům, ale i novým silám, které se snažily zastavit jejich postup.

Dne 18. prosince se Finové pokusili dobýt Ägläjärvi, ale první útok neuspěl. Sověti zde mezitím vytvořili silné obranné postavení. Vyčerpané finské jednotky potřebovaly posily a odpočinek.

Rozhodující útok nakonec uspěl 22. prosince. Finové znovu obsadili Ägläjärvi a pokračovali až k řece Aittojoki. Tam se jim podařilo vytvořit obrannou linii, kterou udrželi až do konce zimní války.

Vítězství, které změnilo náladu ve Finsku

Tolvajärvi mělo mnohem větší význam než jen získání několika kilometrů území. Po prvních týdnech války, kdy finské jednotky ustupovaly a čelily početní převaze Rudé armády, přišla zpráva, že sovětské jednotky lze nejen zastavit, ale také porazit v otevřeném protiútoku.

Talvela a Pajari se stali hrdiny finské veřejnosti. Oba byli během prosince povýšeni – Talvela na generálmajora a Pajari na plukovníka. Jejich vojáci získali důvěru ve vlastní schopnosti a finské velení mohlo počítat s tím, že iniciativa nemusí vždy zůstat na straně Rudé armády.

Vítězství ale nebylo zadarmo. V širších bojích od Tolvajärvi přes Ägläjärvi až k Aittojoki utrpěly finské jednotky přibližně 1 200 padlých, 2 000 raněných a téměř 200 nezvěstných. Přesné sovětské ztráty se v jednotlivých pramenech výrazně liší, proto je třeba s dobovými odhady zacházet opatrně.

Zimní válka pokračovala další měsíce a Finsko nakonec muselo v březnu 1940 přijmout tvrdé mírové podmínky. Tolvajärvi však ukázalo, že ani početní převaha Rudé armády nezaručovala snadné vítězství.

Pro Finy se 12. prosinec 1939 stal symbolem okamžiku, kdy se jejich armáda přestala pouze bránit a dokázala udeřit zpět.

Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.

Zdroje

Vesa Nenye, Peter Munter, Toni Wirtanen, Chris Birks – Finland at War: The Winter War 1939–40, Osprey Publishing, 2015.

Tuomo Juntunen, Harri Virtapohja – Tolvajärvi 12.12.1939: Talvisodan ensimmäinen suurvoitto taistelijoiden kertomana, 2019.

Seppo Simola – Taistelutahto löytyi Tolvajärveltä 1939, Reserviläinen, 2022.

Tolvajärven–Ägläjärven taistelu, Suomen Sotahistoriallinen Seura.

Via Karelia – Battles in Ilomantsi in December 1939.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz