Článek
Maďarsko se stává bojištěm
Na podzim 1944 se německá pozice ve střední Evropě rychle zhoršovala. Rumunsko po převratu z 23. srpna přešlo na stranu Spojenců a německé jednotky musely ustupovat z Balkánu. Maďarsko zůstávalo spojencem Hitlerovy říše, zároveň se však stávalo další překážkou na cestě Rudé armády k Budapešti.
Sovětský maršál Rodion Malinovskij, velitel 2. ukrajinského frontu, dostal za úkol prorazit do maďarské nížiny, obsadit důležité dopravní uzly a postupovat směrem k hlavnímu městu. Jeho plán počítal s útokem ze severu i jihu, který měl sevřít německé a maďarské síly do kleští.
Proti němu stála skupina armád Jih pod velením německého generálplukovníka Johannese Friessnera. Její hlavní údernou sílu představovala německá 6. armáda generála Maximiliana Fretter-Pica. Na severu operovala také německá 8. armáda generála Otty Wöhlera. Německé velení mělo k dispozici tankové divize i maďarské jednotky, které se snažily zabránit průlomu do vnitrozemí.
6. října: Rudá armáda proráží obranu
Sovětská ofenziva začala 6. října 1944. Jižní úder vedený přes oblast Aradu rychle prorazil maďarské pozice a postupoval k řece Tise. Maďarská 3. armáda nedokázala nápor zastavit a sovětské jednotky získaly během prvního dne desítky kilometrů.
Na severu se však situace vyvíjela jinak. Sovětské síly narazily u Oradey na německé obrněné jednotky, především 1. a 23. tankovou divizi. Německý III. tankový sbor pod velením generála Hermanna Breitha přesouval své jednotky mezi ohroženými úseky a snažil se zabránit spojení sovětských úderných skupin.
Malinovskij nasadil také mobilní svaz generálporučíka Issy Plijeva, který kombinoval mechanizované a jezdecké jednotky. Jeho úkolem bylo využít průlom, pronikat do německého týlu a obsazovat důležité komunikace.
Rychlost postupu se ale mohla obrátit proti útočníkům. Plijevovy jednotky se vzdalovaly od hlavních sil a jejich zásobovací trasy byly stále zranitelnější. Německé velení se pokusilo této situace využít a připravovalo protiútoky proti sovětským kolonám.
Tanky proti tankům na maďarské nížině
Od 9. října se v prostoru mezi Oradeou, Debrecínem a Nyíregyházou rozhořely tvrdé obrněné střety. Nešlo o jedinou bitvu na jednom místě, ale o sérii propojených bojů, během nichž se střídaly útoky, protiútoky a ústupy.
Německé tankové divize se snažily zasahovat proti sovětským svazům, které pronikly příliš daleko před vlastní pěchotu. Na otevřeném terénu maďarské nížiny mohly využívat palebnou sílu tanků Panther a těžkých obrněných vozidel. Sověti nasazovali především tanky T-34 a další obrněnou techniku podporovanou dělostřelectvem.
Rozhodující nebyla jen kvalita tanků, ale také schopnost udržovat zásobování a spolupracovat s pěchotou. Německé jednotky dokázaly sovětský postup zpomalit a místy přejít do protiútoku. Rudá armáda však měla značnou početní převahu a na frontu přisunovala další síly.
Boje se postupně soustředily na přístupy k Debrecínu. Město bylo důležitým železničním a silničním uzlem, jehož ztráta by německým a maďarským jednotkám ztížila ústup z Transylvánie.
Debrecín padá, ale obklíčení se nekoná
Dne 20. října 1944 obsadily Debrecín sovětské a rumunské jednotky. Významnou úlohu sehrály dvě rumunské divize, včetně divize Tudor Vladimirescu. Rumunsko, které ještě nedávno bojovalo po boku Německa, nyní pomáhalo Rudé armádě postupovat přes maďarské území.
Pro Malinovského šlo o důležitý územní úspěch. Hlavním cílem operace však bylo nejen dobývat města, ale také obklíčit a zničit německé a maďarské síly ustupující z Transylvánie.
Plijevovy jednotky 22. října obsadily Nyíregyházu severně od Debrecínu. Tím ohrozily ústupové komunikace německé 8. armády generála Otty Wöhlera. Pokud by sovětské síly město udržely, německé jednotky by se mohly ocitnout v obklíčení.
Friessner proto nařídil protiútok. Německé tankové a pěší jednotky zaútočily na sovětské postavení z několika směrů. Do bojů se zapojily 1. a 23. tanková divize, 3. horská divize a další útvary. Významnou roli sehrál také těžký tankový prapor 503, vybavený tanky Tiger II.
Dne 26. října Němci Nyíregyházu znovu dobyli. Plijevovy jednotky se ocitly v nebezpečné situaci, ztratily značnou část vozidel a těžké techniky a musely se probíjet zpět k sovětským liniím. Přesto nebyly zničeny a později se znovu zapojily do bojů.
Německý protiútok tak umožnil Wöhlerově armádě uniknout obklíčení. Sovětský postup však nezastavil natrvalo. Rudá armáda držela Debrecín a fronta se posunula dále na západ.
Ztráty: desítky tisíc vojáků a stovky tanků
Debrecínská operace patřila k nejnákladnějším střetům podzimu 1944. Boje trvaly od 6. do 28. října a zasáhly rozsáhlé území. Ztráty se proto liší podle toho, zda historici počítají pouze boje o Debrecín, nebo celou sovětskou ofenzivu.
Podle sovětských poválečných statistických přehledů ztratil 2. ukrajinský front přibližně 84 010 mužů: 19 713 padlých nebo nezvěstných a 64 297 raněných či nemocných. Ztratil také přibližně 500 tanků a samohybných děl. Tato čísla se vztahují k celé operaci, nikoli pouze k samotné tankové bitvě u Debrecínu.
Ztráty německých a maďarských jednotek se v jednotlivých pramenech liší. Část přehledů uvádí desítky tisíc padlých, raněných a zajatých, ale přesné souhrnné číslo je obtížné stanovit kvůli rozdílnému vymezení období i započítaných jednotek. Také údaje o ztracených obrněných vozidlech je nutné posuzovat opatrně: některá byla zničena, jiná poškozena a následně opravena nebo opuštěna při ústupu.
Jisté je, že obě strany zaplatily za boje vysokou cenu. Německé velení sice zachránilo značnou část svých sil před obklíčením, ale nedokázalo obnovit stabilní obranu v celé oblasti.
Cesta k Budapešti zůstala otevřená
Debrecínská operace skončila bez úplného splnění sovětského plánu. Rudá armáda obsadila důležité město a získala rozsáhlá území, ale nepodařilo se jí zničit německou 8. armádu. Němci naopak uspěli u Nyíregyházy a umožnili svým jednotkám ustoupit na nové obranné pozice.
Strategická situace se však dál vyvíjela v neprospěch Německa. Sovětská vojska pokračovala v postupu a 29. října zahájila útok směrem k Budapešti. Následovalo obléhání maďarské metropole, které skončilo až 13. února 1945 sovětským vítězstvím.
Bitva u Debrecínu tak nebyla jednoznačným vítězstvím jedné strany. Němci dokázali zmařit plán na obklíčení svých armád, zatímco Sověti obsadili důležité území a přiblížili se k hlavnímu městu Maďarska. V říjnu 1944 se ukázalo, že Wehrmacht ještě dokáže podniknout nebezpečné obrněné protiútoky, ale už nedokáže zastavit postup Rudé armády do střední Evropy.
Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.
Zdroje
- David M. Glantz a Jonathan M. House, When Titans Clashed: How the Red Army Stopped Hitler.
- Earl F. Ziemke, Stalingrad to Berlin: The German Defeat in the East.
- Krisztián Ungváry, The Siege of Budapest: 100 Days in World War II.
- The Debrecen Offensive Operation – přehled sovětských ztrát a průběhu operace.
- Battle of Debrecen – přehled bojujících jednotek, velitelů a průběhu střetů.
