Karel Křítek táhl na Lublin 1915: Český generál pomáhal drtit ruskou armádu ve Velké válce

Český důstojník v císařské armádě

Karel Křítek se narodil 24. října 1861 ve Splitu. V roce 1879 absolvoval Tereziánskou vojenskou akademii ve Wiener Neustadtu a později vystudoval také Válečnou školu ve Vídni.

Postupně procházel štábními i velitelskými funkcemi. V roce 1906 se stal generálmajorem a velitelem 20. pěší brigády, v roce 1910 převzal 49. pěší divizi ve Vídni. Tento post zastával až do vypuknutí první světové války. (Více v mém starším článku o Karlu Křítkovi zde)

Po vypuknutí války se Křítek dostal na frontu. Nejprve převzal 26. střeleckou divizi a účastnil se bojů v Haliči. V září 1914 se stal velitelem nově vytvořeného XVII. armádního sboru. Jeho jednotky čekaly těžké měsíce.

Rawa Ruska, Limanowa a Karpaty

Křítkův XVII. sbor se nejprve zapojil do bojů u Rawy Ruska, kde rakousko-uherská armáda utrpěla těžkou porážku.

V prosinci 1914 však přišel významný obrat. Během bitvy u Limanowa-Lapanowa vytvořil Křítkův sbor severní křídlo 4. armády a pomáhal odrážet ruské protiútoky. Potom přišly Karpaty.

Po reorganizaci byl XVII. sbor zařazen k 3. armádě a v zimě 1914–1915 bojoval v karpatských horách. Boje byly mimořádně tvrdé a Křítkovy jednotky utrpěly těžké ztráty, mimo jiné v prostoru Dukelského průsmyku.

Rakousko-uherská armáda se přesto udržela. A na jaře 1915 se situace začala dramaticky měnit.

Gorlice-Tarnów mění válku

V květnu 1915 zahájily německé a rakousko-uherské jednotky velkou ofenzivu v prostoru Gorlice a Tarnowa.

Ruská fronta byla prolomena. Rakousko-uherská armáda se z obrany dostala do útoku a ruské jednotky začaly ustupovat z Haliče.

Křítkův XVII. sbor se vrátil pod velení 4. armády a postupoval na východ. Jeho vojáci se zapojili do úspěšných bojů v prostoru Krasniku a Lublinu. Po měsících ústupů najednou rakousko-uherští vojáci postupovali vpřed.

Cesta ke Krasniku a Lublinu

Ruská armáda se snažila německý a rakousko-uherský postup zpomalit protiútoky a organizovaným ústupem.

Pro Centrální mocnosti však byla situace příznivá. Jedním z důležitých směrů postupu se stal prostor Krasniku a Lublinu. Křítkův XVII. sbor zde postupoval společně s dalšími formacemi 4. armády.

Nešlo tedy o samostatnou operaci jednoho sboru. Na postupu se podílely velké části rakousko-uherské 4. armády a Křítkův XVII. sbor byl jednou z významných součástí tohoto útoku.

Právě proto je přesnější říci, že Křítek pomáhal ruskou obranu v prostoru Lublinu prolomit, než že město osobně dobyl.

Lublin padá

Ruská vojska se z prostoru Lublinu postupně stahovala.

Město mělo pro obě strany značný význam. Leželo na důležitých komunikacích a jeho ztráta znamenala další ústup ruské armády na sever a východ.

Rakousko-uherské jednotky následně vstoupily do Lublinu. Pro Křítka šlo o významný moment jeho válečné kariéry.

Jeho XVII. sbor se účastnil bojů, které vedly k vytlačení ruských jednotek z oblasti a k dalšímu postupu Centrálních mocností.

Nebyl však jediným velitelem a Lublin nebyl výsledkem jednoho útoku. Šlo o součást rozsáhlé operace 4. armády, do níž byly zapojeny další rakousko-uherské sbory.

Z Karpat až k Bugu

Rozdíl oproti začátku roku 1915 byl obrovský. Ještě před několika měsíci bojovali Křítkovi vojáci v hlubokém sněhu a mrazu v Karpatech. Nyní postupovali přes polské území na východ.

Křítkův XVII. sbor se účastnil dalších bojů a podle vojenských přehledů postupoval až k řece Bug. Ruská armáda ustupovala a fronta se posouvala stále dál od haličských měst.

Křítek tak během několika měsíců zažil jeden z největších obratů celé války.

Generál, který přežil katastrofální rok 1914

Křítek však nebyl pouze velitelem vítězných tažení. Jeho kariéra na východní frontě začala porážkou u Rawy Ruska a pokračovala mimořádně krvavými boji v Karpatech. Jeho XVII. sbor utrpěl těžké ztráty.

Přesto Křítek zůstal ve velení. Po úspěších roku 1915 se jeho kariéra dále rozvíjela. V roce 1916 byl XVII. sbor převelen na italskou frontu a Křítek se zapojil do bojů v Jižním Tyrolsku a později na Soči.

V roce 1917 pak dosáhl jedné z nejvyšších hodností celé rakousko-uherské armády.

Český generál mezi nejvyššími veliteli monarchie

16. května 1917 byl Karel Křítek povýšen na generálplukovníka. Později převzal velení 3. armády a v lednu 1918 také 7. armády.

Jeho kariéra tak ukazuje, že důstojník českého původu mohl v habsburské monarchii vystoupat až mezi nejvyšší vojenské velitele.

Křítek nebyl pouze velitelem divize. V průběhu války velel armádnímu sboru a nakonec také celým armádám.

Od porážek k Lublinu

Léto 1915 proto představovalo výrazný zlom v Křítkově válečné kariéře. Ještě několik měsíců předtím se jeho vojáci snažili v Karpatech přežít ruský tlak.

Po Gorlici-Tarnówu už postupovali opačným směrem. Křítkův XVII. sbor se podílel na bojích u Krasniku a Lublinu, které byly součástí velkého rakousko-uherského postupu proti ustupující ruské armádě.

Lublin tedy nebyl Křítkovým osobním vítězstvím. Byl však jednou z významných kapitol kariéry českého generála, který během první světové války prošel Haličí, Karpaty, Polskem, Jižním Tyrolskem i východní frontou a nakonec dosáhl hodnosti generálplukovníka.

Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.

Zdroje: