Článek
Letiště, na kterém závisela celá armáda
Na začátku ledna 1943 už německá 6. armáda generála Friedricha Pauluse nebyla armádou, která několik měsíců předtím postupovala k Volze. Od listopadu ji obklíčily sovětské jednotky a pokus o vysvobození zvenčí selhával. V obklíčení zůstávaly desetitisíce vojáků, jejichž zásoby se rychle tenčily. Zima, hlad a nedostatek munice postupně ničily jejich bojeschopnost.
Německé velení se rozhodlo udržet armádu při životě leteckým mostem. Dopravní letouny měly přivážet potraviny, munici, palivo a další nezbytný materiál. Zpátky odvážely alespoň část raněných a specialistů. Plán však od počátku narážel na zásadní problém: obklíčená armáda potřebovala mnohem více zásob, než kolik dokázala Luftwaffe dopravit.
Pitomnik, ležící západně od Stalingradu, se stal nejdůležitějším letištěm uvnitř obklíčeného prostoru. Měl lepší podmínky než některá náhradní letiště a zvládal provoz ve dne i v noci. Právě sem přilétala velká část transportních strojů, které se pokoušely udržet německé jednotky v boji.
Zásobovací most, který nedokázal splnit sliby
Německé velení potřebovalo pro zásobování obklíčené armády stovky tun materiálu denně. Luftwaffe však takové množství dlouhodobě dopravovat nedokázala. Do výsledků zasahovalo počasí, sovětské stíhací letectvo a protiletadlová obrana, ale také nedostatek vhodných letounů a zázemí na letištích.
Zásobovací letouny přilétaly do prostoru, kde se fronta stále více přibližovala k přistávacím plochám. Každý let znamenal riziko. Po přistání bylo nutné rychle vyložit náklad, naložit raněné a připravit stroj k odletu, než se situace zhorší.
Na zemi přitom čekaly tisíce mužů, kteří doufali, že se dostanou z obklíčení. Ranění leželi v provizorních ošetřovnách, další vojáci se snažili dostat k transportním letounům. Místo spořádané evakuace vznikal stále větší chaos. Letadla ale nemohla odvézt všechny a jejich hlavním úkolem zůstávalo přivážení zásob.
Ani úspěšný let navíc neznamenal, že se armáda dostane z nejhoršího. Do obklíčení přicházelo méně potravin a munice, než kolik vojáci potřebovali. Velení tak muselo příděly stále více omezovat.
Rudá armáda udeřila na západní okraj obklíčení
Dne 10. ledna 1943 zahájila Rudá armáda operaci Kruh, jejímž cílem bylo zničit německé síly obklíčené u Stalingradu. Po mohutné dělostřelecké přípravě sovětské jednotky zaútočily na západní část obklíčeného prostoru a začaly německé obranné pozice zatlačovat směrem k městu.
Pro obránce to znamenalo další ztrátu prostoru. Jednotky ustupovaly, obranné linie se hroutily a letiště, která ještě nedávno představovala spojení s vnějším světem, se ocitala stále blíže frontě.
První důležitá letiště padala jedno po druhém. Basargino bylo ztraceno v polovině ledna a pozornost se soustředila na Pitomnik. Jeho obrana už nebyla jen otázkou udržení jednoho letiště. Šlo o to, zda bude Luftwaffe schopna pokračovat v přísunu zásob a evakuaci alespoň části raněných.
Němečtí vojáci se snažili letiště udržet, ale sovětský tlak sílil. Obránci neměli dostatek mužů ani prostředků, aby zastavili postup nepřítele na všech ohrožených úsecích. Jakmile se sovětské jednotky přiblížily na dostřel, přistávací plocha i její okolí se staly nebezpečnými pro letouny a pozemní personál.
16. ledna: Pitomnik padl
Dne 16. ledna 1943 Němci Pitomnik opustili a letiště se dostalo do rukou Rudé armády. Některé prameny uvádějí samotné obsazení až 17. ledna, podle toho, zda popisují konec německého provozu, nebo definitivní ovládnutí prostoru. Rozhodující však bylo, že Pitomnik přestal plnit svou úlohu hlavní letecké základny obklíčené 6. armády.
Ztráta letiště měla okamžité následky. Německé transportní stroje už nemohly přistávat na nejdůležitějším letišti v obklíčení a zásobování se muselo opírat o menší a méně vhodné plochy. Hlavní úlohu převzal Gumrak, kde však byly podmínky obtížnější a sovětský postup pokračoval.
Pro vojáky na zemi to byla katastrofa. Ranění, kteří doufali v evakuaci, zůstávali ve Stalingradu. Zásobovací systém se dále rozpadal a každým dnem ubývalo jídla, paliva i munice. Německé velení přitom stále odmítalo kapitulaci a očekávalo, že armáda vydrží.
Pitomnik nebyl posledním místem, kam se v obklíčení dostal německý letoun. Byl však nejdůležitějším letištěm, jehož ztráta zásadně omezila možnosti Luftwaffe.
Gumrak a poslední lety
Po pádu Pitomniku se německé letectvo pokoušelo využívat letiště Gumrak. I tam se ale fronta rychle přibližovala a přistávání bylo stále nebezpečnější. Dne 22. ledna se Němci letiště Gumrak vzdali, respektive nad ním ztratili kontrolu. Následující den padlo také poslední nouzové letiště Stalingradskaja, které ještě umožnilo omezené přistání a vzlet.
Od té chvíle už nebylo možné udržovat pravidelné letecké spojení s obklíčenou armádou. Zásoby se daly dopravovat jen v omezené míře shazováním z letadel, přičemž jejich dopad do správných rukou nebyl zaručen. Munice a potraviny mohly skončit na území ovládaném Sověty nebo v místech, kam se vyčerpaní němečtí vojáci nedokázali dostat.
Letecký most, do něhož Hitlerovo velení vkládalo naděje, se definitivně zhroutil. Německá 6. armáda zůstala bez spolehlivého zásobování a bez reálné možnosti evakuovat tisíce raněných.
Z letištního boje k definitivní porážce
Ztráta Pitomniku sama o sobě bitvu o Stalingrad neukončila. Německé jednotky pokračovaly v odporu v troskách města, přestože jejich situace byla stále beznadějnější. Sovětské útoky rozdělily zbytky armády na několik oddělených skupin a možnost organizované obrany se rychle zmenšovala.
Dne 31. ledna 1943 kapitulovala jižní část německých sil a do sovětského zajetí padl také generál Friedrich Paulus se svým štábem. Severní skupina pokračovala v boji ještě několik dní. Poslední organizovaný odpor skončil 2. února.
Do zajetí se dostaly desetitisíce vojáků, z nichž mnozí byli vyčerpaní hladem, nemocemi a mrazem. Velká část z nich se už domů nikdy nevrátila.
Boj o Pitomnik tak představoval jednu z klíčových epizod závěrečné fáze stalingradské bitvy. Německá armáda přišla o hlavní letiště, které ji spojovalo s vnějším světem, a následný pád Gumraku uzavřel poslední možnosti pravidelného leteckého zásobování. Záchrana 6. armády se změnila v nemožný úkol.
Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.
Zdroje a literatura
- Daniel Niemetz, MDR: Das Ende der 6. Armee im Kessel von Stalingrad.
- U.S. Air Force Air University: Lifeline from the Sky: The Stalingrad Airlift.
- U.S. Army Center of Military History: Stalingrad, The Turning Point.
- Robert Forsyth: To Save an Army: The Stalingrad Airlift, Osprey Publishing.
