Článek
Narozeného Ježíška jsme zamkli na klíč do křesťanských kostelů a nahradili ho frigickými červenými čapkami Santa Clause a dědy Mráze. Chlubíme se tím, že každý si slaví, co chce, a že každý si dělá, co chce. Každý má svoji pohádku, které věří a současně nevěří.
Tajemné očekávání láskyplných, upřímných vztahů ve společenství životadárného Dítěte jsme nahradili vzájemným okrádáním na vánočních trzích několikanásobně předraženým a ošizeným punčem a dalším zbožím. Zneužíváme toho, že v této době je člověk ochoten pustit nadbytečné peníze, aniž by je počítal.
Tato kultura vzájemného šizení nahradila dosud pěstovanou kulturu vzájemné vstřícnosti a lásky. Naštěstí tento úkaz není stoprocentní!
Jisté je jen to, že za našeho života od druhé světové války dochází ke zhoršování mezilidských vztahů. Někteří z nás jsou přesvědčeni, že je to díky ubývání víry člověka v Boha. Člověk se přestál bát přísného soudce a má pocit, že může všechno. Můžeš krást, když tě nikdo nechytí za ruku. Když odvážně kradeš moc, můžeš být amnestován. Rus může vraždit Ukrajince, starce, dětí, znásilňovat ženy a nikdo ho za to nepotrestá.
Já již od svého mládí spíš vnímám to, že příčinou zhoršování mezilidských a mezinárodních vztahů je to, že nás lidí na Zemi nebývale rychlým tempem přibývá a vzájemná nevraživost je tak ve skutečnosti přirozená.
Přesto si položme otázku, do jaké míry se na zhoršujících mezilidských vztazích podílí to, že jsme Ježíška zamkli do křesťanských kostelů. Ať už biblický narativ považujeme za pravdivý nebo pohádkový, jeho podstatou je, že Bůh ze své soudcovské a královské vysokosti pokorně sestoupil na úroveň člověka, přijal lidský osud až do toho nejhoršího lidského prožitku, nejpotupnější, nespravedlivé smrti na kříži.
Bůh pokorně zrozený v podobě malého Ježíška jako lidský vyhnanec za branami města, protože jeho rodiče již nesehnali v městě Betlémě ubytování, vyzývá člověka právě k tomu pokornému následování.
Jen ta opravdová pokora umožňuje člověku slyšet a vnímat druhého člověka a umožňuje mezilidský dialog. Člověk bez pokory je samolibý, arogantní, nevnímá druhého člověka, všechno ví lépe než ten druhý, nelze s ním racionálně mluvit.
A to je příčinou, že vedle reality vytváříme virtuální realitu, vytváříme neexistující paralelní svět. Tím vzniká stav, který známe z Tóry z doby stavby Babylonské věže. Politici tím vytváří stav, ve kterém nelze efektivně řídit naši zem.
Bez ohledu na tom, zda přijímáme biblický narativ jako bernou minci nebo jako pohádku, náš problém tkví v jediném: Nenaučili jsme se od betlémského Dítěte jeho pravdivé pokoře, bez které člověk nemůže být zachráněn a spasen dnes ani v budoucnosti.
Vážení přátelé, přeji vám všem, aby v té záplavě mihotajících se falešných pozlátek a prázdných slov nového ptydepe umělé virtuální reality, jste našli v letošním adventním a vánočním čase to bezmocné, pokorné Dítě, a naučili se od Něj té Jeho pokoře, která je jedinou cestou Spásy člověka v té dnešní záplavě nenávistných lží.
MUDr. Bohumír Šimek, praktický lékař v.v.
