Článek
Pokud chceme dojít k tomu, kdo nám tu v Evropě dnes vládne, myslím, že je dobré začít u Adama. Josif Vissarionovič Džugašvili alias Stalin studoval bohosloví. Je dost možné, že právě tady poznal sílu strachu, kterou Církev používala od středověku až po II. Vatikánský koncil, i když si jí mohl být vědom již od svého dětství ze své rodiny.
Strach a zamilovanost jsou nejsilnější emoce, které mají základní význam pro každého živočicha, tedy i člověka. Sídlo emocí je ve starších strukturách mozku. Fylogeneticky nejstaršími strukturami nervové soustavy jsou mícha a prodloužená mícha, kde jsou centra života, ze kterých je řízeno především naše dýchání a srdeční aktivita. Pak se vyvinuly thalamus a hypothalamus, kde je limbický systém, skrze který jsme ovládáni emocemi. Fylogeneticky nejmladšími strukturami je kortex, kůra mozková. Toto je místo naší paměti, naší tvůrčí aktivity a místo uvědomování si sama sebe, našeho ega (jájství), našeho bytí.
Aby naše kůra mozková mohla fungovat, musí být v dobrém funkčním vztahu se staršími strukturami. Naše paměť a dobrá funkce mozku závisí na emocionálním doprovodu starších struktur. Všichni učitelé dobře ví, jak důležitý pro naši paměť je emocionální doprovod předávané informace a vztah žáka ke svému učiteli. Obdobně každý senior ví, jak chabá je aktuální paměť při slábnutí limbického systému.
K dobré funkci mozku je nutná dobrá funkce fylogeneticky starších struktur mozku. Pokud však emoce jsou příliš silné, mozek vypíná racionalitu. Toto bylo ve fylogenetickém vývoji velmi výhodné. Silný strach z predátora vyvolal stresovou reakci, zastavil myšlení a vybudil jedince k boji, útěku nebo strnutí, což mu umožňovalo přežití jedince, ale i přežití celého živočišného druhu.
Další potřebnou silou ve fylogenetickém vývoji byla zamilovanost, která tlumí racionalitu v zájmu udržení rodu. Tato ztráta rozumného myšlení je známá v prostředí nejrůznějších agentů a špionů, kteří ji využívají ve své práci. Působení strachu a zamilovanosti jsou nejúspěšnější cesty ke ztrátě racionality také v dnešní době.
Po tomto delším úvodu se můžeme vrátit k diktátorovi Josifu Vissarionoviči Džugašvili Stalinovi, který po vyvraždění carské rodiny a chaosu vytvořeném Vladimírem Iljičem Uljanovem Leninem se v Rusku ujal noci. Byli vyvražďováni nepohodlní lidé i celé národy. Stalin svoji moc opřel zejména o strach, lži, vzájemnou nenávist a o tajné služby schopné všeho. To v Rusku proti vlastním občanům i ve velmocenské politice ve světě trvá dosud!
Po tomto poněkud delším popularizujícím úvodu o přirozených vztazích fylogeneticky starší a mladší části mozku přejděme k praktickému využití těchto poznatků od nepaměti do dnešní doby.
Vyvolávání strachu s následným odpojením racionality a hledáním spasitele je známo od prehistorie až po naši současnou politiku u nás. Kdo navštívil moldavské kláštery nedaleko Suceavy v Rumunsku, povšimnul si toho, že v hradbami uzavřeném prostoru je uprostřed kostelík, na jehož zadní, vstupní straně je vždy vyobrazena hrůzná scéna posledního soudu, kdy nevěřící padají do propasti s věčným ohněm. Smysl je stejný jako dnes. Strach, ztráta racionality a hledání Spasitele.
Josif Vissarionovič Džugašvili Stalin strachu využíval mnohem brutálněji. A ta brutálnost je v Rusku i ve světě dosud. Po druhé světové válce se Stalin u nás ujal moci skrze komunisty a v zájmu podřízenosti v duchu strachu nechal vyvraždit nejlepší syny a dcery našeho národa (Milada Horáková a Heliodor Pika) a špičky komunistické strany.
Tím začal u nás ruský teror organizovaný přes komunisty trvající přes čtyřicet let. Po vzoru Sovětského svazu byl politický teroristický až mafiánský byznys propojen s ekonomikou ovládanou nomenklaturními kádry. A tento styl nám svojí organizací politické a ekonomické transformace přetáhnul Václav Klaus přes Listopad jako člen komunistického Prognostického ústavu.
Po rozpadu Sovětského svazu a vymanění se některých států, včetně států Varšavské smlouvy, z vlivu Kremlu, rozhodly se ruské tajné služby, že obnoví svoje ruské impérium. Někteří dokonce veřejně snili o Veliké Rusi sahající od Lisabonu po Vladivostok.
Jednou z metod ovládnutí jakékoliv společnosti je vyvolání silného strachu s ochromením racionality člověka. Také do našeho prostoru tuto metodu přinesly ruské tajné služby a některé naše autoritativní strany ji přejaly za svou s vyvoláváním iracionálního strachu z migrantů, z očkování, z neschopnosti vládních politiků a z neschopnosti demokratického řízení společnosti. Tato metoda byla i ve stranické politice našich stran velmi úspěšná!
Pocit strachu byl umocňován trollingem proměňujícím pravdu v lež a proměňujícím lež v „pravdu“. První trollingový institut byl zřízen v Petrohradě. Dobře placení zaměstnanci měli za úkol rozbíjet internetové diskuse ve státech ruského zájmu. Relativizace občanů ve vztahu k pravdě měla za cíl umožnit přijímání nových ideologií.
Zpočátku to šlo těžce pro jazykové rozdíly, ale záhy se u nás k ruským aktivistům přidali proruští čeští aktivisté a začala se vytvářet virtuální realita paralelně k prosté pravdě. V této virtuální realitě bylo vytvářeno nové ptydepe, pomocí kterého politici ovládli také svoje voliče.
Nikdy bych nevěřil, že takovéto ovládnutí společnosti těmito metodami je možné, že je tak snadné ovládnout druhého člověka. Ale my jsme skutečně rozděleni do svou antagonistických skupin. Polovina společnosti žije a myslí ve virtuální realitě a asi polovina stále ještě myslí v prosté pravdě odpovídající objektivní realitě.
Když jsem se dlouhé měsíce snažil jedince myslící ve virtuální realitě přivést k rozumu, nebylo to možné. Nejhorší je, že tato virtuální realita je spojena s autoritativním, nesvobodným myšlením, se vstřícností vůči ruskému agresivnímu imperialismu a proti naší státní svrchovanosti v rámci Evropské unie a v rámci obranné Severoatlantické aliance.
Toto myšlení se tu úspěšně šíří od Listopadu. Má své proruské agenty a aktivisty, kteří se shromažďují v autoritativních stranách. Stačí sledovat chování těchto politiků a jejich vývoj od Listopadu do dnešního dne.
Na naší politické scéně vidíme strany demokratické a autoritativní, strany opírající se o svobodné, tvořivé občany a strany opírající se o občany neschopné samostatnosti, závislé na vůdci, na jejich majiteli. Máme strany zacílené do budoucnosti a strany, jejichž proklamace se přísně opírají o populistické výzkumy.
U nás jsou občané usilující o svobodné podnikání v liberální demokracii, ale i občané ochotně se podřizující svému vůdci. Ti se nechají našimi politiky vodit za nos a za plané přísliby jsou schopni zradit naši liberální demokracii. Skutečná státní svrchovanost bez podřízenosti silnějšímu je jim cizí, jsou lhostejní k pravdě, lež jim nevadí a budoucnost je nezajímá. Mnohým nevadí omezení občanských svobod ani omezení svobody slova veřejnoprávních médií pro financování vládnoucí stranou skrze státní rozpočet místo koncesionářských poplatků.
Pokud pohrdneme odkazem Václava Havla, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí, stáváme se hříčkou nezodpovědných politiků.
………………..
Komunismus v nás
Ruské vztahy po převzetí moci lůzou
Rozhovor s naším panem prezidentem generálem Petrem Pavlem:
Jak funguje ruský ekonomicko-poliický systém?
