Článek
Nikdo racionálnímu a spravedlivému zdravotnictví nevěnoval pozornost. Tomáš Julínek říkal, že pravicová politika v Česku není možná, a Milan Štěch v Senátu se mi vysmíval, že bych snad chtěl americké zdravotnictví, které je nejvíc asociální na světě.
Naivně jsem si myslel, že alespoň někomu půjde o úspory ve zdravotnictví, že alespoň někomu půjde o dobré fungování zdravotní péče, ale nikde jsem se s tím nepotkal. Možná jsem na to při pracovním vytížení neměl dostatek času a síly.
Všichni požadovali jen komunistickou iluzi zdravotní péče kvalitní, dostupné a zadarmo. Toto nefunguje v žádné zemi na světě. S několika kolegy jsme přemýšleli, jak dosáhnout kvalitní zdravotní péče, když na ni nejsou peníze. Řešení tenkrát existovalo. Upozorňoval jsem na to, že zdravotnictví sjíždí z pevné cesty, a že se začíná propadat do hlubokých skotských rašelinišť.
Jenže jakoby všichni byli přesvědčeni, že čím větší chaos, tím lépe pro ně. Naivní hledání dostupné a kvalitní zdravotní péče se stalo nepřijatelným. Dospěli jsme k poznání, že dokud se současná zdravotní péče nezhroutí, k žádné spravedlivé změně dojít nemůže.
Kamarád Luboš přestal hledat optimální zdravotní péči, krátce byl osobním lékařem Miloše Zemana a pak dokonce předsedal jeho nové straně. Tím mne překvapil. Moje chyba byla, že nemám novinářské vzdělání, že neumím dostatečně zaujmout, a že svoje nápady nedotáhnu do konce.
A tak se stalo, že základem systému je prohlubující se chaos a většina si v něm našla svůj způsob obživy. Provize v tisících korunách jsou trestány jako organizovaný zločin a provize od milionu korun výš jsou stále beztrestné pro ty, kteří jsou toho schopní a mají na to svoje právníky.
Za ministrování Němečka dokonce mezi lékaři kolovala šeptanda, že pokud nezdefrauduješ nejméně milion korun, nemůžeš být ministrem zdravotnictví. To neumím posoudit.
V době, kdy se ve zdravotnictví točilo 300 miliard korun, ředitel IZIPu Jiří Paško ve Zdravotnických novinách psal, že se z našich peněz na naše zdraví ročně ztrácí nejméně 30 miliard korun. Nesmyslně tím zdůvodňoval nutnost IZIPu. Nyní se ve zdravotnictví točí 600 miliard korun. Přesto nejsou peníze na personál, na léky a na zdravotnické pomůcky. Asi před deseti léty chybělo v Česku 2000 lékařů a 5000 sester. Současné počty neznám.
Dnes už snad nikdo nepochybuje o tom, že pluralita zdravotních „pojišťoven“ je pouhou iluzí Václava Klause o kapitalismu ve zdravotní péči. Zvláště, když byl vydán zákon, že se tyto „pojišťovny“ nesmí ve své činnosti lišit! Proto konkurence zdravotních „pojišťoven“ se týkaal a týká absolutních nesmyslů. „Kapitalismus“ ve zdravotnictví převážně šel jinou cestou, cestou ruských korupčních oligarchických politicko-ekonomických vztahů.
Myslící občan si dobře všimnul správních a dozorčích rad ve VZP, jejichž složení se po každých volbách přísně měnilo podle volebních politických výsledků. Smysl těchto změn si snadno domyslí každý sám!
Je pro mne těžké to popisovat. Evropskému humanismu jsme se vysmáli, preferujeme „nový světový řád“ (Karl Marx by se zděsil!) a na Boží piedestal jsme postavili velmocenské vrahy a zloděje pohrdající slabším člověkem.
Komunistické heslo „kdo nekrade, okrádá svoji rodinu“ dosahuje své dokonalosti. Proniklo i do zdravotnictví a mně je odporné o tom psát! Ti, kteří si umí poradit s cizími miliardami, poradí si též v chaosu černé díry.
Myslíte si, že bez krachu zdravotní péče nelze obnovit spravedlivé mezilidské vztahy ve zdravotní péči?
