Článek
Naše Česká televize zatím odolává díky vlasteneckému usazení v demokratické úctě moudrými redaktory a novináři, a především jejím ředitelem Petrem Dvořákem, kterého autoritativní politici s jejich simplexními poskoky tolik nenáviděli včetně vrcholných autoritativních proruských politických špiček.
Dnes vládnoucí politici vyvolávají potřebu dozoru nad financováním veřejnoprávních médií, ale v době, kdy poslanecká sněmovna byla povinována touto kontrolou, tak nekonala přes četné výzvy a znejišťovala média. Normální demokratické vlády ctily význam veřejnoprávních médií v zájmu naší liberální demokracie s občanskými svobodami a podporovaly jejich činnost, i když tu bylo hodně křiku proti nim.
Souboj o naši liberální demokracii a svobodná veřejnoprávní média zde probíhá již od Listopadu, ale je možné, že to všichni nezaznamenali pro nadšení z konce ruské nadvlády, a doba byla příliš turbulentní. Jako dnes!
Aktivity, na přelomu let 2000/2001, ředitele ČT Jiřího Hodače a Jany Bobošíkové, která prošla snad skoro všemi politickými stranami a strukturami, jsem vnímal jako puč. Byl to hrozný zmatek! Včetně přespávání politiků Poslanecké sněmovny na Kavčích Horách, kteří tak chránili svobodu slova. Dnes mluvíme o krizi České televize.
V naší společnosti byly již od Listopadu demokraté usilující o občanské svobody o státní svrchovanost v rámci Evropské unie a Severoatlantické aliance, a pohrobci komunistické éry s potřebou nadále přisluhovat kremelskému režimu. Zápas mezi nimi trvá stále a navíc se do něj efektivně vlamují ruské tajné služby.
V dobách, kdy Radu pro rozhlasové a televizní vysílání ovládají prorusky myslící síly, je ČT mimořádně ohrožena. Není to právě i nyní? Nestává se RRTV právě nyní rizikem pro naši liberální demokracii skrze své členy?
V podzimních volbách jsme si zvolili vládu autoritativních stran místo stran demokratických. A tyto strany slíbily svým voličům, že zruší financování veřejnoprávních médií skrze koncesionářské poplatky, které u nás fungují velmi dobře a jsou garancí naší liberální demokracie, občanských svobod a právního státu.
Víme, co by znamenal tento postup? Ohrožení svobodného vysílání! Tato změna ve mně vyvolává úzkost zvláště tím, že pro ukončení financování koncesionářskými poplatky se vláda rozhodla již dávno, ale dosud neví, jak je má financovat. A zdá se mi, že vládě je to jedno! Jde o vyvolání chaosu a ovládnutí veřejnoprávních médií, aby politikům nepřekážely ve vládnutí.
Před Listopadem jsme tu měli cenzuru a autocenzuru. Kdo překročil v médiích povolené informace, byl vyhozen z práce. Nevracíme se před Listopad? Byl by to konec svobody informací! Už nemáme „Svobodnou Evropu“, ani „Volá Londýn“, ani „Hlas Ameriky“!
Od loňských podzimních voleb intensivněji vnímám zápas zaměstnanců v České televizi, zápas mezi zaměstnanci smýšlejícími demokraticky se zastánci autoritativních režimů.
Mám pocit, že moudří odborníci v České televizi jsou více rozředěni s průměrnými odborníky, kteří občas ví jako politologové o aktuální politice méně než laik, který politiku sleduje pečlivě.
A velmi rychle se množí technické závady. Obrazový doprovod se týká jiné problematiky než je diskutována. Příliš často vypadává zvuk. Dokonce bych řekl, že čím moudřejší politolog mluví a čím aktuálnější problém řeší, tím častěji zvuk vypadává nebo jej překrývají rušící zvuky.
To je také cesta potenciální cenzury. A nemusela by se řešit změna financování veřejnoprávních médií. Jejich financování ze státního rozpočtu skrze nové půjčky s úroky by vyšly dráž a museli by nám je platit naše děti svojí nižší životní úrovní! To není moudré řešení!
Kdo ví? Možná, že už jsme v omezování svobody slova dál než Slováci s Robertem Ficem!
……………………………..
