Článek
Náš moudrý pan prezident, generál Petr Pavel, věrný demokrat, obhájce občanských svobod a právního státu, v době pádu komunistické moci zaštítěné ruskými tajnými službami pochopil, jak rozdílnou cenu pro každého z nás má demokratický, svobodný režim, a dal se do služeb našim občanům ze všech svých sil.
Sledoval jsem ho dávno před tím, než se stal známou osobou. Od počátku z jeho diskusí s lidmi bylo zřejmé, že je ochoten čestně sloužit našim občanům. Na svůj potenciální úřad prezidenta se již dlouho připravoval předem a vzdělával se. Proto jsem si ho vážil a vážím stále!
Proti němu stojí Andrej Babiš, který za komunistů výnosně pracoval na zahraničním obchodu, který byl systematicky vytěžován naší tajnou policií. Nezáviďme mu jeho výnosné živobytí!
Když členové komunistického Prognostického ústavu pracující pod dohledem ruských tajných služeb zde po Sametové revoluci organizovali politickou a ekonomickou transformaci společnosti a převedli nám styl ruských oligarchických korupčních politicko-ekonomických vztahů přes Listopad, Andrej Babiš přešel ze Slovenska do Česka, aby zde svobodně „podnikal“.
V rámci těch ruských oligarchických vztahů se rozjela i politika u nás. Rozjel se politický byznys, korupce, protekce a rozebírání si veřejných peněz. Po každých volbách proběhla bitva politiků o místa v dozorčích a kontrolních radách.
A tak opakovaně vznikaly strany, které slibovaly nápravu, a po určité době se v politickém byznysu vyrovnaly ostatním stranám. Někteří předsedové shrábli politický výtěžek pro sebe, někteří skončili u soudu.
Andrej Babiš je specifický. Vzniklo několik zákonů „lex Babiš“. Když chtěl vstoupit do vysoké politiky, měl problémy s lustračním zákonem. Slovenský kamarád Robert Fico se svojí stranou SMER rozhodli, že Andrej Babiš ohledně spolupráce s StB nemá nic společného se slovenským agentem StB Burešem.
V Česku založil ANO 2011 (Akce nespokojených občanů), 11/5-2012 jej nechal registrovat a úspěšně vstoupil do politiky. Během let dokázal vystřídat řadu ideologií a nakonec prosazoval cath all party (stranu pro všechny), jako měli komunisti před Listopadem.
To se nepovedlo. Proto Babiš vloni utvořil vládu s SPD Tomio Okamury a s Klausovými Motoristy. Obě malé strany jsou „moudré“ pro Babiše. Okamura chtěl vystoupit z EU a NATO, staví se proti Ukrajině (Ani náboj pro Ukrajinu!). A Macinka s Turkem z Motoristů nerozvrací náš politický systém?
Politici autoritativních stran napadají demokratické instituce, napadají neziskové organizace chránící naši demokracii, napadají svobodu veřejnoprávních médií jako by jim šlo jen o to, aby jim média nechala klid k jejich vládnutí. A nesmyslně štěpí moc exekutivní! Již nyní vnímám tlak politiků autoritativních stran na autocenzuru ve veřejnoprávních médiích.
Někteří autoritativní politici přesvědčují občany, že nepotřebujeme Senát (který nám opakovaně zachránil naši liberální demokracii), a že nepotřebujeme Ústavní soud, který brání naši vynikající Ústavu. Někteří dokonce podporují Putinovu agresi!
Ale vraťme se k podivnému zápasu našeho pana prezidenta s panem premiérem. To se mi jeví tak, že v takto vyhrocené formě náš premiér nepatří do liberální demokracie a navíc ohrožuje naše občanské svobody!
Petr Pavel se s Andrejem Babišem prvně střetli ve volbě prezidenta. Petra Pavla volilo asi 60% voličů, kdežto Andreje Babiše volilo pouze asi 40% voličů. To jsou údaje, které jsem před chvílí někde vyčetl, ale rozdíl mohl být i menší. A takové vítězství někteří lidé neodpouštějí a jejich nenávist k vítězi dlouho přetrvává. Ale to je pro politika nedůstojné!
Pak Andrej Babiš dostal příležitost utvořit naši vládu za podmínky, že vyřeší svůj konflikt zájmů. Rok před volbami již s Milošem Zemanem slavil svoje vítězství v budoucích volbách, počítal s tím, že bude premiérem, ale celý rok svůj střet zájmů neřešil. Náš pan prezident nečekal na vyřešení tohoto konfliktu a spokojil se s příslibem jeho vyřešení.
Sestavoval svoji vládu dosti neobvyklým způsobem. A když chtěl jmenovat do vlády nekritického a agresivního člověka se zájmem o nacismus, který má rasistický pohled na svět, tak se tomu náš zodpovědný pan prezident v rámci Ústavy postavil.
Na hysterické chování předsedy strany, který mi připadal jako vzpoura puberťáka vůči tátovi, Andrej Babiš nedokázal adekvátně reagovat. Oba nebezpečně křičeli, že pan prezident porušuje Ústavu, že nerozumí Ústavě, a že požadovaného ministra musí jmenovat.
Pro svůj osobitý výklad Ústavy dělali z našeho pana prezidenta hlupáka, ale odmítli spor dát k Ústavnímu soudu, protože spíše věděli než tušili, že jejich výklad Ústavy je scestný, a že případnou žalobu nemohou vyhrát.
Hystericky uražený politik poslal na Hrad vyhrůžku proti prezidentovi, jak mu ještě ukáže, když mu pan prezident nebude ochoten vyhovět. Ostřílený generál Petr Pavel se hysterického politika nezalekl. Tak tento politik prohlašoval, že jejich vztah vejde do dějin. A zahájil nenávistnou, nepřátelskou kampaň proti našemu panu prezidentovi, která vyvrcholila v Ankaře a pokračuje stále.
Ale vraťme se k souboji prezidenta s premiérem. Všichni jsme byli svědky toho, jak pan premiér našeho pana prezidenta urážel vědomými pozdními příchody na schůzku bez adekvátní omluvy!
Pan prezident od sestavení vlády chtěl pokračovat v pravidelných setkáváních nejvyšších státních představitelů: prezidenta, předsedy Senátu, předsedy Poslanecké sněmovny a předsedy vlády. Chtěl společně ladit a ujednocovat politiku, abychom ve světě nebyli za kašpary. Byl opakovaně odmítnut.
Pan premiér se hned po ustavení vlády rozhodl, že na setkání NATO poruší zvyklosti a poletí do Ankary místo prezidenta, který v minulosti byl generálem NATO. Toto rozhodnutí před prezidentem nepochopitelně tajil do poslední chvíle.
Proto našemu panu prezidentovi nezbylo nic jiného, než obrátit se na Ústavní soud s kompetenční žalobou, že je mu bráněno ve výkonu prezidentských povinností.
Ústavní soud nemůže rozhodnout ze dne na den, a proto vydal předběžné rozhodnutí, že náš pan prezident do Ankary pojede. To naše vládní politiky naštvalo a s nenávistí museli Ústavnímu soudu vyhovět.
Macinka prohlašoval něco o ústavním puči a Turek dokonce chtěl Ústavní soud zrušit! To je nedemokratický útok na demokratické instituce, který je pro naši liberální demokracii s občanskými svobodami nebezpečný a smrdí to úsilím o nastolení Putinovy řízené demokracie.
Našemu panu prezidentovi vláda vyhlásila válku, systematicky ho ponižuje a dehonestuje, chce zabránit jeho znovuzvolení v příštím roce, i když byl do svého úřadu demokraticky zvolen více než polovinou národa!
Vnímám jakýsi nesmyslný bezhlavý nenávistný postoj vlády vůči prezidentovi, který se stále stupňuje. Proč? Jaká je jeho příčina? Vláda našeho prezidenta dehonestuje, že je leader opozice. Proč? Kde ta nenávist bere svoji sílu?
Je to zcela nepochopitelné? Vládnou nám strany autoritativní. Jejich vnitřní demokracie je poznamenána nevyměnitelností svých předsedů, kteří jsou jejich majiteli. Tím se liší od demokratických stran, kde o předsedovi rozhoduje politická dovednost.
Vztah k liberální demokracii je základem demokratického myšlení demokratických stran i našeho prezidenta. Ale to je opravdu hloupý důvod označovat našeho nadstranického prezidenta leaderem opozice!
Nejde o souboj mezi liberální demokracií s občanskými svobodami a Putinovou řízenou demokracií bez občanských svobod?
………………………...
Nemám čas
