Článek
Všichni občané v liberální demokracii mají právo a možnost vládnout, pokud chodí k volbám, skrze zastupitelskou demokracii. Naše vláda se uskutečňuje prostřednictvím soutěže politických stran.
Před volbami jednotlivé politické strany nám předkládají své volební programy, ve kterých nás seznamují s tím, co pro nás v našem zájmu chtějí udělat. My, občané, kteří půjdeme k volbám, máme být touto cestou seznamováni, co nás čeká.
Naší občanskou povinností je zvažovat, zda program politických stran je uskutečnitelný. Pokud politická strana jen proklamuje „Bude líp“ a my víme, jak je naše země zadlužená, a že dluhy svazují již dnes nás, ale i naše budoucí generace, budeme ve své důvěře opatrní.
Populistické strany slibují horydoly, aby se dostaly k moci a našim penězům. Populistické strany vědomě používají lživé informace, čímž narušují soutěž politických stran. Občan by se měl naučit prohlédnout za politické sliby. Pak by takové strany volil jen naivní, nemyslící občan. Svobodná soutěž politických stran je iluzivními programy tak vážně narušena, že by bylo spravedlivé takové strany ze soutěže vyloučit. Ale to v liberální demokracii nikdo nedokáže.
Demokratičnost voleb tak dosud bývala zajištěna, že ignoranti nestarající se o politiku, k volbám nechodili. V posledních letech se podařilo antisystémovým stranám zmobilizovat voliče z těchto kruhů, které jsou lhostejné k naší demokracii. A tato lhostejnost voličů je největším rizikem naší liberální demokracie.
A to ještě jsem nedošel k ovlivňování našich voleb ze zahraničí. Po rozpadu Sovětského svazu se „kremelská věrchuška“ rozhodla obnovit ruskou hegemonii v původních geopolitických vztazích, prozatím vrátit vše nejméně před rok 1997. Využívá k tomu nejmodernější psychologické, neurofysiologické a behaviorální odborné poznatky, které jsem již tady několikrát popsal. A některé naše strany tuto ruskou ovládací metodiku přijaly za metodu své propagandy.
Takže uzavřeme naše přemýšlení o tom, co nás v našich podzimních volbách čeká. Naše společnost je rozdělena na část občanů a politiků, která usiluje o liberální demokracii, a část usilující pouze o moc bez ohledu na to, kdo nám ve skutečnosti bude vládnout ze zákulisí, třebas i ze zahraničí.
V normální demokratické společnosti nezáleží na tom, zda zvolíš Petra nebo Pavla. Pokud se ti nelíbí, jak vládne Petr, čtyři roky to vydržíš a zvolíš Pavla. Tak to chodí v liberální demokracii. Předpokladem takovéhoto svobodného chodu liberální demokracie je, že občané nejsou rozděleni na zcela antagonistické skupiny ve vztahu k demokracii.
Pokud je polovina společnosti vedena ke lhostejnosti vůči liberální demokracii a ke lhostejnosti vůči autoritativnímu vládnutí, může být tvoje volba poslední svobodnou volbou, jako se to povedlo komunistické straně pod záštitou ruských tajných služeb v roce 1948 u nás.
Současné naše geopolitické podmínky včetně současných ruských zájmů a jejich nových metod na ovládnutí světa jsou velmi podobné k podmínkám poválečným. Jen ta poválečná bída byla skutečná. Ta dnešní je vylhaná a myslící občané se jí převážně smějí. Ale obě mohou fungovat stejně.
Proto se rozhodně nevysmívám názorům, že příští volby jsou pro naši budoucnost rozhodující. Budeme volit mezi liberální demokracií a autoritativním režimem. Proto skutečně může jít o poslední svobodnou volbu!
Dnešní úvaha se týká fungování liberální demokracie z pohledu vztahu občanů a politiků. Příště se možná budu věnovat funkční interakci jednotlivých demokratických mocí a institucí.
MUDr. Bohumír Šimek, praktický lékař v.v.
