Článek
Evropská unie byla postavena na důvěře v poctivé, spravedlivé politiky spolupracující v zájmu celého společenství evropských států, proto do svých základů dala stoprocentní konsensus.
Jenže současná celosvětová ruská válka staví na petrohradském trollingu proměňující pravdu v lež a lež v pravdu. Dle investigace novinářů Respektu, za tím účelem záhy po rozpadu Sovětského svazu ruské tajné služby založili v Petrohradu speciální ústav, kde započala ruská hybridní válka za účelem obnovy ruského mocenského panství.
Tomuto falešnému narativu ruské hybridní války vytvářejícímu na podkladě emocionálního doprovodu alternativní proruské, antievropské a antiamerické myšlení, kterému podléhá stále více občanů včetně politických špiček vládnoucích v evropských státech. A tak někteří politici vědomě (Václav Klaus, Miloš Zeman, Andrej Babiš, Tomio Okamura?) i nevědomě ve skutečnosti slouží ruskému agresivnímu imperialismu.
Dnes už o tom žádný myslící člověk nepochybuje a konečně můžeme svobodně mluvit o důsledcích ruské hybridní války, aniž bychom byli obviňováni ze spikleneckých teorií. Dnes už jen zajatci ruské hybridní války v alternativním myšlení zavírají oči před ruským přímým ovlivňováním politiky na celém světě.
Nejen u nás je společnost rozdělena do nesmiřitelných dvou frakcí obyvatelstva. Jedna část vnímá ruskou hrozbu pro liberální demokracii a pro občanské svobody po celém světě, a druhá, která je vstřícná vůči ruskému agresivnímu imperialismu. To je ve státech Evropy, Ameriky, možná i Afriky.
Dnes snad už každý vnímavý a myslící člověk ví, že kromě rozdělení společnosti Rusové přímo ovlivňují volby v Evropě i v Americe. Ovlivnili i referendum v Nizozemí a ve Velké Británii ovlivnili Brexit. Já osobně nepochybuji o ovlivnění volby našich prezidentů Václava Klause a Miloše Zemana. Všichni si můžeme pamatovat, jak byli poslanci při volbě ovlivňováni výhrůžkou smrtí typicky ruským způsobem, skrze obálky s nábojnicí.
V hybridní válce se nejelegantněji ovlivňují referenda, tedy u nás i volba prezidenta. Z tohoto hlediska požadavek celostátních referend považuji za velmi riskantní v naší liberální demokracii a odsuzuji všechny politiky a strany, kteří touto cestou chtějí ovlivňovat naši politiku.
Ale vraťme se k evropské politice. Ruská hybridní válka proniká i do jednotlivých parlamentů, včetně Evropského parlamentu. Rusové mají svoje figurky i na nejvyšších postech v evropských státech. Všichni jsme svědky rizika Victora Orbána a Roberta Fica, kteří svojí proruskou tvrdohlavostí mohou zcela ochromit aktivitu Evropské unie.
Proto se v Evropském parlamentu otvírá otázka, zda nadále máme trvat na stoprocentním konsensu nebo hlasovat kvalifikovanou většinou. Při právu veta, při kterém si jeden postaví hlavu v zájmu Ruska, ochromí aktivitu Evropské unie.
Podívejme se pod pokličku!
Při polistopadové transformaci naší země Václav Klaus postupoval bez ohledu na morálku a právní rámec, a dal základ tomu, že místo kvality jednotlivých hlasů jsme se naučili hlasy jen počítat. Stačí vzpomenout, jak politici korupčně kupčili s jednotlivými hlasy. Konsensus byl postaven na vedlejší kolej. Ale právě hledání toho konsensu je mnohem výš než utloukání názorů o jednotlivé hlasy.
Všiml jsem si toho, že právo veta v evropské politice preferují především politici a strany s větší či menší vstřícností vůči Rusku. Ano, skrze právo veta může Rusko snadno ochromovat práci evropských politiků.
Z druhé strany však hledání konsensu vytváří hlubší, dlouhodobé vztahy. Proto váhám, zda není cennější proruského politika přesvědčit pro konsensus, než zrušením práva veta jej eliminovat z aktivní politiky přehlasováním.
