Článek
Po druhé světové válce se svět stabilizoval v napětí „studené války“ mezi státy usilujícími o liberální demokracii s občanskými svobodami a úsilím o právní stát, které byly vnímány jako „Západ“ a státy podrobenými autoritativním režimům řízeným z Kremlu ruskými tajnými službami, které jsme označovali jako „Východ“.
Ve studené válce se tyto státy udržovaly v šachu atomovými zbraněmi, jejichž souboj by znamenal konec celého světa. Pod touto vyhrůžkou byl udržován v Evropě mír po desetiletí.
Když se na špici moci v Kremlu dostal moudrý Michail Gorbačov, který také díky rozhovorům s Ronaldem Reaganem pochopil příčinu rozdílnosti akceschopnosti Východu a Západu v nedostatku iniciativy občanů pro nedostatek svobody, usiloval o tuto pozitivní změnu v zemích Východu.
Úsilí Michaila Gorbačova o zlepšení poměrů ve východním bloku však vedlo k tomu, že pomocí svobody slova byl poražen ztrnulý režim ochromující společnost svými represemi, cenzúrou a systematickým lhaním s potlačováním pravdy ve všech oblastech lidského života.
Během několika let byl poražen destruktivní režim v Polsku, během několika měsíců byl poražen ve východním Německu, během několika dnů byl poražen v Československu a během několika minut i v Rumunsku, kde vedl k fysické eliminaci diktátora.
Během několika let se plně osvobodily státy bývalé Varšavské smlouvy od ztrnulé závislosti na Kremlu a osvobodila se také řada států bývalého Sovětského svazu, které se rozhodly pro svoji státní svrchovanost bez závislosti na sovětském vedení.
Kremelský režim postavený na ruských tajných službách, na systematických lžích a nenávisti utrpěl bolestivou porážku. Následný pokus o demokratizaci společnosti v Sovětském svazu se nezdařil. A tak pod vedením Vladimíra Vladimíroviče Putina bylo zahájeno úsilí o obnovení mocenského postavení ve světě.
Dobře propracované tajné služby obnovily svou moc a vytvořily program za obnovení prestiže Ruska nátlakem na ruskou a světovou veřejnost. V Rusku je obnovován státní narativ, ze kterého když vybočíte, otvíráte si cestu do vězení a vyhnanství, nebo smrtí kulkou či vypadnutím z okna.
Země bývalého Sovětského svazu kremelská věrchuška dle ruského práva považuje za své území, za legitimní součást Ruské federace, a podle toho se také k nim chová. Dnes jde především o Ukrajinu, která chtěla obnovit svoji státní svrchovanost. Metody ruské agrese komentovat nemusím.
Deklarované ruské podmínky ukončení Rusko-Ukrajinské války: 1) Ukrajina se Putinovi musí vzdát, 2) „denacifikace“ = výměna ukrajinské vlády vedené Volodmyrem Zelenskym, který se proměnil z nezkušeného komedianta ve vlasteneckého státníka, díky své osobní integritě své osobnosti, za vládu loajální Kremlu 3) rozpuštění ukrajinské bojeschopné armády, 4) Ukrajina nesmí mít možnost vstoupit do NATO, 5) úřední řečí má být ruština po celé Ukrajině, 6) svobodné působení ruské pravoslavné církve, ve které jsou agenti ruských tajných služeb, 7) Ukrajina musí postoupit Ruskem dobytá území, včetně dosud nedobytých částí, které se staly součástí Ruské federace novým ruským ústavním zákonem.
To jsou Putinovy stále se rozšiřující podmínky zastavení palby, před kterými nesmíme zavírat oči, ale naopak postavit se k nim čelem. Na tyto podmínky je možná dvojí reakce:
1) Pomoc Ukrajině všemi možnými způsoby a vyhnat Putinovu armádu ze země. To je ekonomicky a časově náročné, a riskantní pro Putinovo vyhrožování atomovou válkou. Stoupenci tohoto postupu jsou evropští demokraté opření o evropský humanismus. Tento přístup je vhodný pro malé státy, jako je Česko.
2) Donutit Ukrajinu se vzdát nedostatečnou pomocí a otevřít Putinovi postup do střední Evropy. To je rychlé řešení, které podporují u nás občané podrobení alternativním pravdám ruského narativu a preferující autoritativní režimy. Ochotně opouští evropský humanismus a věří v „nový světový řád“ moci, síly, lži, nenávisti a podrobení se velmocím, což je nevýhodné zejména pro menší země.
Rusko anexí Krymu v roce 2014 a obsazením dalších území po roce 2022 porušilo Budapešťské memorandum, ve kterém se Rusko, Amerika a další státy zavázaly ctít státní svrchovanost Ukrajiny a nedotknutelnost jejích hranic, včetně Krymu. Máslo na hlavě má nejen Putin, ale i Trump, jehož země je dalším signatářem memoranda.
Jenže oba tito vůdcové velmocí mají svoje mocenské problémy a zdá se, že nějaká Ukrajina je pod rozlišovací možností obou. Donald Trump má zájem o to, aby se Rusko nespojilo s Čínou, proto je v submisivním postavení vůči Putinovi. To vidíme i na jejich gestech a řeči těla. Pro Ukrajinu a pro celou Evropu by bylo velmi riskantní, pokud by si Putin s Trumpem znovu rozdělili Evropu na svoje sféry zájmů, jak to bylo po druhé světové válce.
Vzpomínám, jak naivně si mnozí z nás mysleli, že po sovětské invazi do Československa v srpnu 1968, ukončující Pražské jaro, nám Američani přijdou na pomoc. Nemohli zasahovat ve východní ruské sféře vlivu!
O takovémto rozdělení světa do svých zón, mohou Putin s Trumpem znovu jednat. Ale přímým důsledkem by mohlo být pokračování Rusko-Ukrajinské války, trvání vyvražďování tisíců lidí a ohrožení suverénnosti Česka a dalších evropských států.
Zájmy Ukrajiny a evropských států jsou pro Putina nezajímavé. Dokáže na ně nahlédnout jen ze strany moci, zda je ovládne nebo neovládne, zda se navrátí pod ochranu kremelské věrchušky.
Vztah Trumpa k Ukrajině a celé Evropě je také přehlíživý. Chce být Nobelovou cenou ohodnocený mírotvůrce. Nic víc. Veřejně se chlubí, kolika státům ve světě přinesl mír. Jen ta Evropa je pro něho příliš komplikovaná.
Donald Trump chce mír, ale nemá na něj ani sílu, ani podmínky. Vladimír Putin nemůže ustoupit od války, kterou zahájil. Pro neakceschopnost Evropské unie a neakceschopnost Severoatlantické aliance může válčit „na věčné časy“. Zatím!
Ruské tajné služby, kromě obnovení svých služeb v Rusku, fungují i v ostatních státech ve světě. Všichni dobře víme a máme prokázáno, že ve státech Varšavské smlouvy rozjeli svoji hybridní válku podle nejnovějších neurofysiologických, psychologických a behavioristických poznatků, kterými rozkládají naši společnost. Vytváří virtuální realitu, které věří stále více našich občanů. Autoritativní strany tuto metodiku úspěšně přejímají.
Část občanů a politiků věří tétovirtuální realitě a odmítá skutečnou realitu. Stoupenci virtuální reality odmítají pravdu, protože oni to vše ví a znají mnohem lépe. Diskuse s nimi není možná. Takoví politici a jejich stoupenci si vzájemně nerozumí. To je přirozené a pochopitelné, jako že pravda a lež jsou neslučitelné. Zažili jsme to v komunistické éře pro podrobenost komunistických politiků ruským tajným službám a dnes to prožíváme znovu.
Ale nejde jen o státy bývalé Varšavské smlouvy. Máme opakovaně ověřeno, že vzápadnějších evropských zemích Rusové platí aktivity nejrůznějších záškodníků a destruktivních politických stran k hospodářskému a politickému ochromení společností.
Příkladně Brexit je prý jejich dílo. Zda ovlivňují i destrukci demokracie v Americe, nevím, ale popisuje to Alexandra Alvarová ve své knize „Průmysl lži“, která měla u nás vloni třetí vydání. Autorce nemusíme věřit všechno, ale podnětné myšlenky tam najdeme.
Velmocenští vůdcovése na Aljašce kamarádsky rozloučili a příště se prý sejdou v Moskvě. Pokud pozvou i Volodymyra Zelenského, ten bude mít dilema, zdamá riskovat zastřelení ostřelovačem nebo se nechat urážet pomluvou, že nechce mír!
Co jste očekávali od aljašského summitu? Podmínky ukončení války Rusko-Ukrajinské jsou dané kremelskou věrchuškou, ze kterých Putin neustoupí ani o píď. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj podle ukrajinské ústavy také nemůže ustoupit. Mírotvůrce Donald Trump, jak se zdá, situaci nerozumí. Evropská unie a NATO, ukolébané mírem ve studené válce,nemají na to, aby vyhnaly ruská vojska z Ukrajiny. Na frontě i v zázemí denně umírají stovky lidí. Vyzbrojení NATO je na dlouhé lokty a vyzbrojování Ruska je násobně rychlejší. Proto aktuální rychlé řešení neexistuje!
K pochopení současné situace také musíme brát na vědomí ruský narativ, že Ruská federace chce nadále chránit občany nejen v Ruské federaci, ve státech bývalého Sovětského svazu, ale i ve státech bývalé Varšavské smlouvy, před nacismem, terorismem a „morální zkázou“ Západu.
Pokud však vnímáme, že jde ve skutečnosti o zápas autoritativních režimů s evropským humanismem, pak evropský humanismus je s ruským pohledem neslučitelný. Žádný moudrý člověk nepochybuje, že židovská a křesťanská kultura je mnohem výš než kultura moci, opanování a znásilňování druhého.
Podle některých politiků jediný výsledek aljašského summitu je, že válečný zločinec s mezinárodním zatykačem byl mírotvůrcem povýšen mezi vládnoucí politiky. Ale toto není tak úplná pravda. Domluvili se mezi sebou, že příměří nemá cenu, že se musí vyjednat trvalý mír. Jen postup k cíli je stále rozdílný stejně jako podmínky míru. A hledání míru může trvat věčně!
………...
Tak co, čtenáři? Máme pár týdnů do voleb. Chceš žít v liberální demokracii s občanskými svobodami nebo toužíš po proruském autoritativním režimu bez občanských svobod?
P.S.
Dějiny pádí jak splašený kůň, článek musím denně upravovat! Orientovat se v té směsici pravd, polopravd a diplomatické korektnosti není jednoduché.
…………………………………
Respekt 34/2025:22-24: Trump dohodl s Putinem velké aljašské nic
Respekt 34/2025:25-27: Válka na Ukrajině pokračuje, ale nejhorší Zelenského obavy se nenaplnily. Zatím.
Respekt 34/2025:12-18: Čeští bojovníci za Putina
Interview s Tomášem Pojarem:
Vynikající rozbor v rozhovoru s Vlastislavem Břízou od 13,32:
