Článek
K tomuto poznání mne přivedla informace, do poslanecké sněmovny nově zvolené pirátky Kateriny Demetrashvilové, dne 3/1-2026 při kontinuálním politickém vysílání na ČT24. Má mnohem lepší přístup k informacím, včetně tajných informací, na rozdíl od nás obyčejných lidí. (Podobně se vyjádřil Cyril Svoboda na ČT24 dne 7/1-2026.)
Tvrdila, že již dříve se Donald Trump s Vladimírem Putinem dohodli na mocenském rozdělení světa. Putin prý dostal svobodnou ruku ohledně Ukrajiny a Trump dostal svobodnou ruko ohledně Venezuely. Nemýlí se pirátka Katerina Demetrashvili?
Ověřit pravdivost této informace z dalších zdrojů je obtížné, ale perfektně zapadá do skládačky k pochopení politického dění ve světě. A to je příčina toho, že tento podklad pochopení nabízím ke čtení, protože zapadá do obrazu „nového světového řádu“, který odpovídá velmocenskému dělení světa.
Jednoznačně zatím vnímáme vzájemnou spolupráci Ruska s Amerikou, Vladimíra Putina s Donaldem Trumpem a vzájemnou velmocenskou sounáležitost. Konečně máme možnost pochopit představu Donalda Trumpa, že válku na Ukrajině ukončí do 24 hodin. Proto mne ani zpětně není nepochopitelné tvrzení Donalda Trumpa, že Ukrajina napadla Ruskou federaci.
Z velmocenského hlediska já mohu ovládat zemi svého zájmu buď územní anexí ke Spojeným státům americkým nebo k Ruské federaci, anebo hybridní válkou změnit vládu v zemi mého zájmu a volně ji přidružit ke své federaci, vytvořit si tak závislý stát, novou kolonii.
To je také důvod některých politiků, proč brání federalizaci Evropy ve Spojených státech evropských. Takové politiky najdeme po celé Evropě. Stačí si uvědomit, kdo u nás brání federalizaci Evropy. Příčina z velmocenského hlediska je zjevná. Není zájem o novou velmoc.
Z tohoto velmocenského hlediska lze říci, že anexe Kanady a Grónska k federaci Spojených států severoamerických a anexe Ukrajiny k Ruské federaci se stále nedaří.
S anexí Venezuely nepočítám. Zde odhaduju, že dojde k volnému přidružení k USA. V Evropě vnímáme ruskou hybridní válku v mnohých státech Evropy, ale předpověď, jak dopadne jejich přidružení ke Kremlu, záleží na síle Ruské federace a síle evropských států ukolébaných osmdesátiletým mírem v Evropě. Ve všech těchto zemích nacházíme politiky, kteří se tomu brání.
Všichni jsme jen slyšeli v devadesátých létech ruské představitele, že mezi země ruského zájmu patří země bývalého SSSR a Varšavské smlouvy. Vyřčené sny o Veliké Rusi sahající od Lisabonu po Vladivostok asi nikdo zatím nebereme vážně.
Typický kolonialismus devatenáctého a dvacátého století je již dávno minulostí. Po druhé světové válce je dávána přednost nové formě kolonialismu, kterou jsme po válce nazývali neokolonialismus.
Co to je neokolonialismus? V zemi svého zájmu zformujeme politiky, kteří jsou vstřícní naší ideologii, kterou v té zemi prosazujeme v zájmu získání ochotných politiků, kteří v našem zájmu budou v zemi vládnout.
Po druhé světové válce došlo k mocenskému dělení Evropy. Státy západní Evropy osvobozené vojáky Ameriky a Velké Británie spadly do demokratické zóny vedené Spojenými státy americkými. Státy osvobozené Rudou armádou spadly do zóny východního Stalinova „proletářského internacionalismu“.
Již od třicátých let si ruské tajné služby vychovávaly některé naše politiky, kteří byli ochotni s nimi spolupracovat. Někteří z nich, jako komunistický premiér Zdeněk Fierlinger, s ruskými tajnými službami podepsali spolupráci. Takže totální uchopení moci v roce 1948 pod záštitou ruských tajných služeb bylo již snadné.
Nebyli jsme součástí Sovětského svazu, žili jsme ve volnějším přidružení, ale veškerý náš život byl řízen z Kremlu. Proto jsme si popravili nejlepší občany, jako byla Milada Horáková a Heliodor Pika, a dokonce byli komunisté donuceni popravit si i svého předsedu ústředního výboru KSČ.
Pokud chceme pochopit naši současnou politickou situaci, musíme si uvědomit, že aktuálně probíhá nové velmocenské dělení Evropy a světa. Doufejme jen, že zápas velmocí neskončí atomovou válkou.
Ruská hybridní válka je realitou, ale pro nás je rozhodující, ke kterému bloku států chceme patřit. Dnes si vybíráme mezi demokratickou částí Evropy ukotvenou v evropském humanismu, který je vystavěn na základech židovství a křesťanství, a mezi autoritativními režimy v Evropě budovanými na ideologii „nového světového řádu“.
Pokud budeme vnímat politiku realisticky, budeme trvat na evropském humanismu a neodvrhneme ideály Václava Havla, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Pak si zvolíme dobře!
…………..
Skutečně chceš pochopit světovou politiku? Pak si buď vědom, že nikdy nebudeš mít všechny informace, tvoje poznání je omezené. Proto si zachovej vědomí relativity svého poznání a zásadně buď nedůvěřivý k jakékoliv politické ideologii. Myšlení druhého člověka vnímej jako podnět ke svému přemýšlení. Nevysmívej se názorům druhého člověka. Tím se uzavíráš ve své bublině svého myšlení. Diskutuj věcně k problému bez zbytečného pomlouvání autora. Pak máš šanci trochu poodhalit realitu světové politiky.
…………
Napsáno dne 3/1-2026, publikováno 13/1-2026. Pro hyperkorektnost strážců pravdy jsem čekal, až těchto myšlenek o novém dělení Evropy a světa bude plno v médiích. Trochu mne mrzí, že někteří politici smí veřejně systematicky lhát a nikomu to nevadí, ale od blogerů se čeká naplnění nejpřísnějších kritérií pro čestnou novinařinu s citací dvou rozdílných důvěryhodných zdrojů.
.…………………………...
Porovnej novoroční projevy pana prezidenta generála Petra Pavla, předsedy senátu Miloše Vystrčila, předsedy parlamentu Tomio Okamury s novoročním zamyšlením teologa Tomáše Halíka
