Článek
Příliš dlouho jsme žili v přesvědčení, že se již nikdy s velkým konfliktem nesetkáme. Že naše hospodářská síla je natolik mocná, že dokážeme urovnávat konflikty ve světě pomocí peněz a diplomacie.
Tomu ostatně odpovídaly i investice do armád evropských zemí. Čerpali jsme zde 30 let mírovou rentu, obrana byla vždy první na řadě, když bylo potřeba napravit schodek rozpočtu a nikdo neprotestoval. Válka proti terorismu z kraje tisíciletí přinesla přísliby zlepšit schopnosti armád, které se však orientovaly na asymetrické konflikty, mírové mise a protiteroristické operace. Vážně se hovořilo o tom, že čas tanků na bojišti dávno minul.
V roce 2008 Rusko vojensky napadlo Gruzii a obsadilo regiony Abcházie a Jižní Osetie. Nejen, že západní společenství nepomohlo Gruzii vojensky, ukázala se i naše slabost ve vůli použít onu hospodářskou sílu. Jistě, sankce jsou dvousečná zbraň a odstřižení od hospodářské spolupráce s Ruskem by přineslo i nějaké nepohodlí, za které nám Gruzie nestála.
Bohužel jsme Putinovi dali jasně najevo, že jsme přesně onou vyspělou a mírumilovnou civilizací již natolik, že nebudeme mít vůli se bránit. Rok 2014, anexe Krymu a rozpoutání války na Donbasu, pro Putina bylo stvrzením, že se ve svém úsudku nemýlil, jakkoliv na východě Ukrajiny nedosáhl všeho, co si přál, protože Ukrajinci i přes mizerný stav armády a společenské rozdělení vzdorovali statečně.
Rok 2014 pro nás měl být zlom, ale nebyl. Konflikt uspaný minskými dohodami opět přehlušily pochybné hospodářské zájmy, a zatímco Němci budovali Nord Stream 2, naše tehdejší politická reprezentace tlačila dostavbu Temelína a Dukovan Rosatomem.
V roce 2014 plnily závazek obranných výdajů 2% HDP jen tři země. V roce 2022 to bylo 7 členských států, pouze 7 z 29 členů. Největší nárůst výdajů zaznamenaly pobaltské státy a Polsko. Ale jinak to byla až invaze v únoru 2022, která evropské země donutila brát armádu vážně. Ovšem i zde lze mít pochybnosti, zda to bude stačit.
Válka zuří jen pár stovek kilometrů od našich hranic už téměř dva roky, ale zdá se, že jsme si na to zvykli. Nijak ji nepociťujeme, více nás zajímá vývoj inflace a růst HDP. Na podporu Ukrajiny jsme sice nějaké prostředky vyčlenili, ale většina se týkala pomoci uprchlíkům a jejich integraci, vojenská pomoc nám navíc byla z velké části kompenzována spojenci. Neudělali jsme jediný rozpočtový škrt za účelem uvolnění zdrojů pro více zbrojní pomoci.
Svět již nejméně 30 let nebyl tak blízko reálnému riziku opravdu globálního konfliktu. Teroristický útok Hamásu proti Izraeli nebyl náhodný a nese ruské stopy. Rusové přes ohromné materiální ztráty (o životech nehovořím, protože nic v Rusku není tak bezcenné jako lidský život) rozhodně se svojí agresí nekončí a doufají, že poštváním muslimského světa proti Západu v důsledku zlomí podporu Ukrajiny i Ukrajince samotné. V bezpečí nejsme ani před čím dál asertivnější Čínou, která nevylučuje použití síly nejen v případě Tchaj-wanu, ale také pro řešení dalších teritoriálních otázek v jihovýchodní Asii.
Čím déle trvá Izraeli porazit Hamás a Ukrajincům Rusy, tím ve větším nebezpečí se reálně nacházíme. Zatímco Rusové militarizovali svoji ekonomiku a chystají se na dlouhou válku, my nejen, že jsme nepodnikli žádné speciální kroky, ale dokonce mají díky naší vlastní legislativě firmy z obranného průmyslu problém získat nové zdroje na investice do rozšíření výroby.
Jistě, stvořili jsme na to unijní dotační program, ale pokud necháme pracovat jeden z našich největších výdobytků – kapitalismus, budeme schopni dosáhnout za méně peněz více muziky.
Zatímco náš přirozeně negativistický pohled na obranné technologie se pod vlivem války trochu racionalizuje, implementace mocného nástroje ESG vytváří situaci přesně opačnou. V rámci ESG taxonomie jsou zbraně zahrnuty mezi společensky neudržitelnými aktivitami na roveň fosilních paliv nebo hazardu.
ESG sice nezakazuje tyto aktivity financovat, ale pokud chtějí firmy v rámci ESG plnit, co napsaly do svých CSR strategií jako slib svým akcionářům a dalším stakeholderům, budou se obrannému průmyslu vyhýbat, a to je z pohledu naší bezpečnosti problém. Bez rozšíření výrobních kapacit nebude možné dostatečně vyzbrojit armády NATO ani Ukrajiny.
Soukromý kapitál dokáže zajistit dostatek zbraní a munice mnohem rychleji a efektivněji než jakékoliv dotační programy. Pokud to s naší bezpečností myslíme opravdu vážně, odstranění zbraní ze společensky neudržitelných aktivit v rámci ESG taxonomie je první nezbytný krok.
Chceme-li opravdu předejít globálnímu konfliktu, nesmí nikdo pochybovat o síle západních demokracií ani o vůli se agresi bránit. Že usmiřování agresora nefunguje, už snad od druhé světové války chápeme dobře. Neházejme proto našemu obrannému průmyslu klacky pod nohy a ukažme světu naši schopnost na zhoršenou bezpečnostní situaci reagovat.
Ukážeme-li totalitním režimům v Číně, Severní Koreji, Íránu a Rusku, že jsme schopni aktivizovat obranný průmysl výrazně rychleji než doposud a podpořit naše spojence vším potřebným, budeme tím spíše schopni uhasit stávající konflikty a předejít budoucím.
Znepokojivé je, že se nám to zatím nedaří a našim nepřátelům to dodává víru, že se jim podaří dosáhnout jejich nelegitimních cílů.
------------------------
Zdroje:
https://www.tydenikhrot.cz/clanek/jak-dlouho-vydrzi-usa-dodavat-zbrane-ukrajine
