Článek
Jaroslav se s kamarádem domluvil, že na pár dnů navštíví Polsko. Rozhodli se cestovat v noci lůžkovým vagónem. Ušetří tak čas a budou moci hned druhý den od rána poznávat krásy měst našich sousedů.
V lůžkovém kupé se uvelebili na svých lůžkách. Nic nenasvědčovalo tomu, že na tohle „pohodlí“ budou ještě dlouho vzpomínat.
Druhý den probíhal tak, jak si ho naplánovali.
Třetí den, když se večer vrátili do hostelu, Jaroslav zjistil, že má na těle nějaké pupínky. Asi ho na pláži, kde převážně trávili den, poštípal nějaký hmyz.
Odpočinek od manželek už pomalu končil, další den večer se vraceli domů. Tím samým vlakem, opět lůžkovým vagónem.
Ve vlaku Jaroslav zjistil, že mu těch štípanců nějak přibylo!
„Pořádně to svědilo, přemýšlel jsem, kde jsem k tomu přišel. Kamarád na tom byl stejně.“
Kdyby spali v ubytovně, mohli by si myslet, že tam chytili blechu. Ale hostel byl čisťounký, majitelka tam měla příkladný pořádek.
Na internetu Jaroslav zjistil, že by to nemusely být blechy, ale štěnice! Když štěnice pokouše, můžete to někdy zjistit až po pár dnech, kdy to teprve začne svědit. Prozkoumával prostěradlo a zjistil, že je pokryté černými tečkami. Trus od štěnic! Vzápětí dokonce jednu živou štěnici objevil na batohu. Jak na internetu psali, pokud štěnici i uvidíte, je jisté, že už je místo štěnicemi zamořené. Co teď? Bohužel, v tu chvíli se nic dělat nedalo.
Štěnice už zřejmě ve vlaku byly i cestou tam!
Ještě, že se už vrací domů! Jaroslav přemýšlel, jak se štěnic zbaví. Domů by ho asi manželka nepustila.
Vymyslel řešení: všechno vysvléct a vyhodit! Jedině tak se dá štěnic zbavit! A tak u paneláku pod schody začal plnit pytel na odpadky, který mu manželka hodila z balkónu, vším, co na sobě měl. Včetně batohu.
Jak postupně vysvlékal oblečení, neušlo to zájmu kolemjdoucích. Když šla kolem malá holčička a dívala se, co dělá, uvědomil si, že by na něj mohli zavolat policisty! Že je asi úchyl!
Kromě trenek však už bylo všecko v pytli. Rychle vběhl do paneláku.
Doma dal pytel na balkón.
„Manželka se zlobila, jestli mi prý ta pánská jízda stála za to!“
Všechno oblečení museli vytřepat z balkónu, obrátit i všechny švy a potom vyprat na šedesát stupňů. Boty v igelitovém sáčku vložili na čtrnáct dní do mrazáku. Jedině tak byla šance se těch potvůrek zbavit. Ovšem téměř nový batoh to odnesl. Skončil i s dalšími osobními věcmi v popelnici.
„Ještě na čtrnáct dní manželka nastražila pastičky na hmyz k posteli. Dopadlo to dobře. Díky svému exhibicionismu jsem domů nic nezavlekl,“ vzpomíná pan Jaroslav na svůj zážitek.
Snad už je vše v pořádku. Jen manželka panu Jaroslavovi zakázala příště cestovat lůžkovým vagónem.
