Článek
Ano, jsou mezi námi! Večer se plíží ke kontejneru, aby zjistili, co se tam skrývá za „poklady“.
Nemám na mysli bezdomovce, ale třeba i vážené občany, kteří propadli téhle mánii.
Shromažďují různé věci, které by se třeba někdy „mohly hodit“.
Starý koberec, kočárek, vyhozený záchod nebo starý hrnec. Nepotřebné věci, které k popelnicím odkládají lidé i přes zákaz černé skládky.
A sběrač si řekne: „To se přece ještě může hodit“ ! Ale kam s tím?
Když je domek, je lehká pomoc, vždyť na zahradě je spousta místa.
Okolí domku se pak promění ve skládku všeho možného, k nemalé radosti myší a jiných hlodavců. O radosti sousedů ovšem nemůže být řeč. Měli jsme souseda, který shromažďoval na zahradě spoustu takových „potřebných“ věcí. Když mu jeho dcera jeho „poklady“ odvezla, do týdne tam byly zas.
V paneláku je to horší, tam často nestačí ani sklep. Někdy se dokonce musí na tyto „potřebné“ věci vyčlenit místo nebo ještě lépe pokoj. Vždyť co je doma, to se počítá! O „vůni“, která se z tohoto bytu line, by mohl leckterý soused takového nájemníka vyprávět.
Této sběračské vášni většinou propadají starší lidé, kterým je všech těch vyhozených věcí líto - vždyť by se ještě mohly hodit!
Vzpomínám si na dědečka jedné mé známé, který sbíral i křivé rezavé hřebíky „…vždyť když se vyklepou, ještě se dají použít!“ (úsměvné).
A co takhle second handy? Vlastně nakupování za babku je taky sběračská vášeň. Tam se dá nakoupit věcí!
Proč ne, vždyť je to za pár kaček. A jak se říká: „chleba to nejí.“ Skříně se plní oblečením, bohužel, někdy i zcela nenositelným, ale proč to nekoupit, třeba na doma?
Ale většina bez rozmyslu koupených věcí končí v lepším případě v kontejneru na textil, v horším opět u popelnice, kde, pokud se někomu obsah tašky nebo pytle nelíbí, rozhází ho kolem.
Možná, že si sběrači myslí: „co je doma, to se počítá“, takže tím vlastně šetří. Anebo je to mánie, která nutí člověka hromadit věci a čím víc, tím líp?
A teď se vám k něčemu přiznám: i já jsem „sběrač“. Před nedávnem jsem na nádraží čekala na vlak. Oči mi sklouzly k zemi a tam jsem uviděla malou matičku.
Ta by se mi mohla hodit k tlakáči, na němž mi upadla rukojeť!
Matičku jsem dala do kapsy. Když jsem ji doma zkusila přišroubovat, pasovala!
No, a pak že se nemůže všechno hodit!
