Článek
Přiznám se, že když jsem vyjela mezi paneláky, moc dobře se mi s kočárkem nejelo. Jediné přední kolečko si dělalo co chtělo. Hned zahýbalo na jednu, hned na druhou stranu.
V duchu jsem si spílala do neschopných ženských. Rejdila jsem po chodníku a pokud se na mě někdo díval, musel si myslet, že jsem to přehnala s alkoholem.
Procházka přestávala být procházkou a začínala se podobat boji s kočárkem.
Nejen, že kolečko zlobilo, ale při otáčení na jakoukoliv stranu se celý kočárek nahýbal a málem jsem miminko vyklopila.
Můj boj s kočárkem vyvrcholil, když jsem vjela do dolíku. Kolečko – upadlo! Co teď? Ještě, že jsem se prozřetelně nevzdalovala od domova. Po dvou kolech jsem dodrndala pod okno a zavolala snachu, která mi přišla na pomoc.
Teprve teď jsem se dozvěděla, že kočárek ,,zlobí“ už delší dobu. Kolečko upadlo už několikrát!
Dokonce se stalo, že snacha musela vzít malého do náruče a s nákupem a malou dcerkou dojít domů pěšky. Ještě, že to bylo kousek od domu a hodné prodavačky v marketu kočárek pohlídaly.
Samozřejmě, že byl kočárek několikrát na reklamaci, ovšem oprava nevydržela nikdy dlouho. Jen doba oprav se prodlužovala.
Vzpomínám na kočárky v sedmdesátých letech. Nebyly tak luxusní a přiznejme si, že ani tak krásné, ale poskytovaly i většímu cvalíkovi spoustu místa. A hlavně – vydržely ten ranní běh s dítětem do jeslí, nebo školky.
Dnešní kočárky jsou krásné, ale mám pocit, že se spíš hledí na krásu, než na pohodlí miminka. Řekla bych, že i kvalita pokulhává. A to nejen z mé zkušenosti. A co se týče ceny, jistě mi dáte zapravdu, že není zanedbatelná.
A jak dopadl ,,náš“ kočárek? Nakonec se jej podařilo opravit. Místo jednoho kolečka má teď dvojkolečko. Akorát, že z něj vnouček zatím vyrostl.
