Článek
Hned první večer jsme se s kamarády vydali do hospody ve vedlejší vesnici. Ochutnat alespoň jedno pivo. Vždyť jsme se vlastní pílí na něm podíleli.
Cestou tam jsme potkali dvě krásné holčiny. Dali jsme se s nimi do řeči. Protože se nám líbily a my jim asi taky, začali jsme se každý večer za vesnicí scházet.
Jednou, pozdě večer, jsme se s mojí láskou Miluškou loučili za posledním stavením. Byla tam nějaká ovocná alej. Líbání nebralo konce a tak celí roztoužení jsme ulehli do orosené trávy.
Já v nových kalhotách, které mi maminka přibalila, abych nedělal ostudu, a Miluška v krásných bleděmodrých džínách.
Po nějaké chvíli mi Miluška říká:
„Tohle je nějaké divné místo, pojďme kousek dál“.
Posunuli jsme se o pár metrů, ale ještě to nebylo ono. Až třetí místo bylo to pravé.
Vášnivé líbání, objímání a šeptání sladkých slovíček nám začal narušovat nezaměnitelný zápach. Lidské lejno!
Opustili jsme tuto „rajskou“ alej a šli se podívat pod lampu, jaké škody ten „zápach“ napáchal. Moje kalhoty byly na kolenou zamazané a Miluščiny bleděmodré džíny vypadaly jako batikované. Samá hnědá šmouha a flek.
Zrovna se vraceli kamarádi z hospody. Každý radil, co s tím. Nejvíc se mi zamlouval nápad, polít kalhoty pivem. Když kamarád donesl pivo a kalhoty jsem polil, ještě jsem to zhoršil. Zápach ještě zesílil a já byl nucen takhle dojít do vesnice a tam si kalhoty pod pumpou vyprat.
Na ubytovnu jsme se vraceli pozdě. Vedoucí už na nás čekali. Když mě viděli jít jenom v trenýrkách, začal výslech. Za horlivého ujišťování kamarádů jsem se vymluvil, že jsem spadl do příkopu.
„Pivo máte zakázané! Pak to takhle končí!“
Druhý den, už v nových kalhotách, jsem se šel podívat na místo našeho nočního milování. Mezi stromy ovocné aleje byly dva rozválené kopečky lidského lejna, vzdálené od sebe zrovna tak akorát, aby se do nich zabořila moje kolena.
A Miluška? Po téhle příhodě naše láska skončila.
Příběh pana Václava
