Článek
Seděla v první lavici, ruce sepnuté, oči zavřené, něco si šeptala. Byla krásná jako Madona na obraze visícím naproti na zdi.
Náhle zvedla oči a pohlédla na mě. V tu chvíli jsem byl ztracený.
Já, který jsem střídal ženy jako ponožky! Já, který jsem se vysmíval zamilovaným kamarádům!
Na schodech jsem ji oslovil. Domluvili jsme si schůzku na druhý den. Zbytek dne jsem nemyslel na nic jiného, jen na ni. Byla jiná než všechny před ní…
Na první schůzce jsme si jen tak povídali o knížkách, o divadle a ochraně přírody.
Byla velmi milá. Snažil jsem se vedle ní být lepší, pozornější, vlastně jsem se tak cítil.
Začali jsme chodit na delší procházky, nebo na večeře. Pak přišlo pozvání do rodiny.
Bál jsem se, abych nezkazil dojem! Koupil jsem květiny pro paní domu. Potěšilo jí to. Oběd proběhl v příjemné atmosféře.
Jen jedna věc mě zarážela: modlili se před každým jídlem, často mluvili o Bohu, o kostelu a o tom, jak chodí na bohoslužby.,
Všichni byli k sobě milí a ohleduplní jako v nějakém románu.
Bylo to úplně jiné, než u nás doma. Rodiče se stále hádali, říkali tomu výměna názorů.
Čím víc jsme se s přítelkyní sbližovali, tím víc jsem začínal žít jejím způsobem života.
Neděle patřila výhradně dopoledním mším v kostele. Dvakrát, až třikrát v týdnu jsme šli na večerní bohoslužbu.
Já byl vychován naprosto bez víry, rodiče do kostela nechodili. A teď najednou taková změna! Poznával jsem tenhle svět rád a se zvědavostí.
Ani nevím jak, ale začal jsem chodit na pravidelné vyučování náboženství, nejrůznější přednášky o Starém a Novém zákoně, začali jsme se scházet s farníky.
Tak ubíhal čas a já si jednoho dne uvědomil, že jsme neprožili ani jediný víkend bez kostela, nechodili jsme do kina, večeře výhradně doma po přednášce z náboženství a výlety jen s farníky!
Snažil jsem se to změnit. Zval jsem ji do divadla.
„Nemůžeme, máme přece bohoslužbu… přednášku… setkání na faře…“
Jednoho dne jsem koupil lístky do kina. Chtěl jsem ji překvapit. Ovšem to jsem si dal! Vynadala mi, že dávám přednost světským radovánkám a chtěla, abych lístky vrátil!
Místo do kina spěchala do kostela. Vjel do mě vztek! Dává přednost kostelu přede mnou! Vyčetl jsem jí to.
„Mám tě ráda, jsem ti věrná, nikdy bych tě nepodvedla, ale víru mi brát nesmíš!“
Rozhodl jsem se, že na to půjdu jinak. Nebudu už tak zdrženlivý a pokusím se v ní probudit ženu. Vždyť kromě držení se za ruce a letmých polibků mezi námi nebylo nic.
Na moje vášnivé polibky reagovala se strachem, další intimní sblížení odmítala. Prý až po svatbě.
Uvědomil jsem si, že je to nenormální život, že takhle žít nechci. Rozešel jsem se s ní.
Hned s první holkou, kterou jsem potkal jsem prožil vášnivou noc. Jel jsem s ní na dovolenou. Byla to úleva. Žádný kostel, žádné bohoslužby, žádné příkazy a zákazy!
Najednou jsem se cítil svobodný!
Když jsem se svobody nasytil, stále víc jsem myslel na svoji bývalou ortodoxní přítelkyni.
Něco mě k ní silně táhlo. Žádná jiná ji nebude schopná nahradit!
Uvažuji o tom, že ji požádám o ruku.
Uvědomuju si, že život s ní bude život ve třech: kostel, ona a já…
Modlení je mi však cizí. Už jsem přestal chodit do kostela obdivovat sochy, obrazy a krásnou hudbu. Moje přítelkyně ve mně vyvolala trvalý odpor k víře a všemu kolem ní.
Nemůžu si však pomoct, toužím po ní stále víc a víc!
Příběh Karla





