Článek
Chystala se rodinná oslava. Společně s maminkou jsme důkladně uklidili celý byt.
Také nakoupili vše potřebné na slavnostní pohoštění.
Maminka den předem rozpekla vykrmenou husu, aby se následující den na jazyku jen rozplývala. Měla být zlatým hřebem slavnostního oběda.
Pekáč s upečenou husou se nevešel do ledničky. Maminka ho tedy uložila do vany v koupelně, kde bylo chladno.
Odpoledne před slavnostním dnem se rodiče vypravili pozvat tetu. Jakmile odjeli, zavolala jsem kamarádce.
Samozřejmě, že jsme si měly co povídat. Jenže náš pes Žeryk, foxteriér, nás rušil. Pořád vyžadoval pozornost a když jsme si ho nevšímaly, štěkal.
Zapomněla jsem, že je husa ve vaně a nic zlého netušíc, zavřela jsem Žeryka do koupelny.
„Kde je Žeryk?“ ptal se tatínek po návratu. Ale to už jsme slyšeli z koupelny žalostné kňučení.
Tatínek otevřel dveře a naskytl se nám neuvěřitelný pohled:
ohryzaná husa, celá vana od husího sádla a v něm se válel přejedený a umaštěný Žeryk, který nemohl z vany ven. Jak se snažil vyskočit, nohy mu na sádle klouzaly a on znovu a znovu padal do pekáče.
Svátečně oblečený tatínek Žeryka z vany vysvobodil. Ten se mu však vysmekl, proběhl celým bytem, jako střela klouzal po schodech z druhého parta a pak utekl na zahrádku před domem. Tam se začal válet v čerstvě zrytém záhonku. Když se maminka v novém světlém kostýmku vyšla podívat co se děje, Žeryk se ji radostně rozběhl přivítat. Skákal na ni až k hlavě a ona se nezmohla ani na slovo.
Už svítalo, když jsme společně dokončovali úklid té pohromy. Místo krásně vypečené husy jsme ve sváteční den návštěvu pohostili obloženými chlebíčky.
Vypadalo to, jako bychom husu snědli sami, protože celým domem se linula vůně pečené husy a husího sádla. Museli jsme s pravdou ven. Odmaštěný a ještě mokrý Žeryk byl toho, co se dělo, živým důkazem.
Všichni se smáli, jen já ne. Trest mě neminul.
Tatínkovy sváteční šaty a maminčin kostýmek putovaly do čistírny.
Ještě dlouho potom byla husa u nás zakázaným pokrmem.
Příběh Aničky K.
