Článek
Po prodělané těžké nemoci nebo operaci můžete jet do lázní. Doléčit se a nabrat nové síly. Předloni jsem i já dostala poukaz do lázní a těšila se, že prožiju tři týdny odpočinku a blahodárných procedur v našich krásných českých lázních Karlovy Vary.
Vybrala jsem si jeden ze dvou hotelů „na pojišťovnu“. Hezký hotel s milým personálem a čistým a slunným pokojem. Větší část hostů mluvila „východním jazykem“, ale proč by to mělo vadit?
První den u oběda jsem se seznámila s mužem a dvěma ženami, kteří tu byli
„na pojišťovnu“ stejně jako já. Budu s nimi sdílet místo u stolu. Začínal můj třítýdenní pobyt v lázních.
Druhý den ráno, ve stanovenou dobu lázeňským rozpisem, jsem šla na bufetovou snídani. Když se otevřely dveře do jídelny, dav hostů mluvících východním jazykem mě vrhl dovnitř. Co se dělo potom, nedokážu přesně vyjádřit!
Byli jako kobylky! Na talíře si rovnali velké množství připraveného jídla, tlačili se a strkali jeden do druhého. Jídlo nosili ke stolům a pro další se vraceli. Tohle všechno přece nemohou sníst!
Když jsem se rozhlédla, viděla jsem, jak si někteří přinesené jídlo strkají do igelitek. Někteří si zase jídla nabrali tolik, že po nich na stolech zůstala spousta zbytků.
Nechápala jsem. Obsluhující personál jen krčil rameny.
Mí spolustolovníci mně řekli, že se tohle děje každý den. Když nepřijdu mezi prvními, možná toho na mě moc nezbyde.
Ještě, že na oběd a večeři je jídlo z objednávkového menu.
Přesvědčila jsem se hned druhý den, že moji noví známí měli pravdu.
Jako předešlý den jídlo bylo brzy rozebráno. Starší paní, která seděla vedle mě u stolu, požádala obsluhu, jestli by jí nedonesli rohlík, že na ni nezbylo. Má cukrovku a chleba jíst nemůže.
Když číšnice nesla rohlíky na ošatce, shlukli se zase kolem ní a paní si zachránila alespoň jeden rohlík! Nechtělo se mi věřit.
Po pár dnech už jsem to brala jako „normální“.
Procedury, stanovené lékařem, byly načasované. V tu dobu jsem se měla dostavit buď na koupel, masáž, či jinou proceduru.
Avšak vždy to neproběhlo jak mělo. Lázeňští hosté mluvící východním jazykem se někdy dožadovali masáže či koupele v jinou dobu, než byla stanovená. Byli docela arogantní.
Jednou mě překvapila obsluha u perličkové koupele.
S nelíčenou radostí řekla:
„Jé, vy jste Češka? Konečně můžu mluvit česky“ a s milým úsměvem mi pomohla do vany.
Karlovy Vary jsou krásné město s velkým množstvím léčivých minerálních pramenů.
Dlouhé procházky, lázeňské procedury a léčivé prameny určitě prospěly mému zdraví.
Máme krásné lázně. Máme? Jsou stále ještě české?
