Článek
V našem podniku pracovala parta kamarádů, kteří dokázali jeden druhého podpořit, když bylo nejhůř. Byli to veselí hoši, kteří si různými vtípky jeden z druhého dělali legraci.
Jednou musel Franta do nemocnice na operaci. Operace dopadla dobře. Kamarádi se rozhodli, že jej navštíví. Protože mohl jíst všechno, řekli si, že mu přinesou něco na přilepšenou. Nebyli by to však vtipálkové, aby nevymysleli nějakou kulišárnu.
Jeden z nich zrovna doma udil, a tak nacpal do salámového střeva piliny a pěkně to s masem vyudil.
Franta měl velikou radost, že si na něho kamarádi vzpomněli.
Když návštěva odešla, chtěl kousek voňavého salámu ochutnat.
Pak si ale řekl: „Přece ten dobrý domácí salám nesním sám! Dám ho panu primáři!
Operace dopadla dobře, zaslouží si dárek!“
Když odcházel z nemocnice, obdaroval pana primáře voňavým domácím salámem.
Teprve v práci se ho kamarádi zeptali: „Franto, jak ti chutnal salám? Rozdělil ses s pacienty nebo jsi ho snědl sám?“
„Takový dobrý salám, přece ho nesním sám. Dal jsem ho panu primáři, zasloužil si ho.“
Když mu kamarádi řekli, co v salámu bylo, nastalo zděšení! Franta nevěděl, jestli se má zlobit nebo se smát.
Jak se však asi tvářil pan primář, když salám nakrojil… nebo ho taky věnoval někomu jinému?
