Článek
Na jednom ze sedadel seděla maminka s asi pětiletým chlapečkem. Nad nimi stála starší paní, odhadem přes sedmdesát. Bylo vidět, že je unavená. Chlapeček byl neposedný, nudil se a tak každou chvilku vystrčil nožku a starou paní kopl do nohy. Měl z toho škodolibou radost.
Paní vždy trochu ucukla, ale tramvaj byla plná, nebylo kam uhnout. Chvíli snášela časté kopnutí, ale nakonec to nevydržela a řekla:
„Chlapečku, proč mě kopeš? Nekopej mě.“
Maminka jako by nic neviděla a neslyšela. Kluk starou paní kopal dál.
„Mladá paní,“ zkusila žena oslovit maminku „řekněte mu, ať to nedělá.“
„Podívejte se, paní,“ odpověděla maminka „já své dítě vychovávám svobodně.“
Všichni kolem nevěřícně kroutili hlavami, ale nikdo se staré paní nezastal, asi ani nevěděli jak.
Tu se k nim mezi cestujícími prodral asi dvacetiletý mladík, vyndal z úst žvýkačku a přilepil ji mladé mamince na čelo.
„Co si to dovolujete?! Co to má být?!“ vyhrkla překvapeně a zrudla.
„Ale nic, paní, nerozčilujte se,“ opáčil mladík „mě také vychovávali svobodně a tak si dělám, co chci. Až váš chlapeček povyroste, určitě budete mít radost, jak jste ho vychovala. Myslím, že zvládne i lepší kousky.“
Byl slyšet smích a souhlasné přitakávání cestujících.
Tramvaj zastavila a mladík vystoupil.
A mladá maminka celá nasupená hned na další zastávce rychle vystoupila.
Zdroj: příběh O. M. z Ostravy
