Článek
Děda chodil do třídy se spolužákem, který se rád sázel o peníze. Kamarád prý to nebyl, na to měl děda příliš slabý žaludek.
Čuňas, jak mu ve třídě říkali, každou chvíli přišel se sázkou typu:
„O co, že spolknu mouchu?“ nebo „Vsaď se, že překousnu žížalu!“ jindy zase „Našel jsem velkou housenku, kolik dáš, když ji spolknu?“
Holkám ze třídy se při jeho sázkách dělalo nevolno.
Čuňas pokaždé vyhrál a kluky ve třídě to hrozně štvalo. Přemýšleli, jak nad ním vyhrát. Jakou sázku vymyslet, aby ji nesplnil.
Až jednou přišel Pepa s nápadem. Vsadíme se o padesátikačku, že neukousne žábě hlavu! Byli jsme si jistí, že tentokrát vyhrajeme.
Obešli jsme spolužáky abychom vybrali peníze. Pravda, holky s tím nechtěly mít nic společného, ale stejně byly zvědavé.
Odpoledne kolem třetí se sešla skoro celá třída u rybníčku za vesnicí. Každý ještě navíc přispěl nějakou kačkou.
Žábu jsme měli nachystanou ve velké sklenici od okurek a čekali na Čuňase, až přijde.
„Už Jde!“ ozvalo se z houfu spolužáků.
„Tak kde máte tu žábu?!“ volal už z dálky.
Při pohledu na tučného skokana se trošku zarazil, ale vidina zisku rozhodla!
Nejprve si přepočítal peníze, vybralo se víc jak padesátka, pak vylovil ze sklenice skokana.
Za hlasitého skandování spolužáků: „Do toho, do toho!“ otevřel hubu dokořán a dílo dokonal. Zase vyhrál!
Moc dlouho se ale z výhry neradoval. Najednou se objevil Čuňasův táta. Kluka chytil a jak ho řezal, tak ho řezal. Peníze ze sázky mu zabavil.
Dodnes nevím, jak se to jeho táta dozvěděl. Vím jen, že od té doby se už Čuňas nesázel.
Zdroj: příběh dědy pana B.J.
