Článek
Sundala jsem si brýle - mám silné dioptrie - a s mžouráním došla k vodě. Když jsem se trochu osvěžila a vylezla z vody, horko těžko jsem bez brýlí našla naši zelenou deku.
Přijdu k ní a na ní se klidně rozvaluje cizí chlap!
„Co tady děláte?!“
„Ležím“ odpoví mi klidně.
„Tady?“
„Tady je to fajn.“
Tak jsem sebou plácla vedle něj a schválně zabrala co nejvíc místa.
Posunul se a se zájmem mě sledoval.
„Nechtěl byste náhodou jít jinam?“ ptám se podrážděně.
„Ani ne“ odpoví opět s klidem.
„Tohle děláte často, ležet na cizí dece?!“
„Ještě se mi to nestalo.“
Šátrala jsem okolo:
„Kde mám brýle?“
„Bez brýlí vám to sluší líp.“
Už jsem toho začínala mít dost! Vtom se objevil syn.
„Lehni si!“ poručila jsem mu a myslela si, že drzoun vypadne.
Ten se ještě o kousek posunul a sledoval, co bude dál.
Syn na mě udiveně koukal, ale lehl si.
Potřebovala jsem se uklidnit. Začala jsem hledat cigarety, ale cigarety nikde! Tak nejdřív mi schová brýle a teď cigarety!
„Můžete mi říct, kam jste mi dal cigarety?!“ zvýšila jsem hlas.
„Ale mami, cigarety máš na naší dece“ zatahal mě za ruku synek.
Pořádně jsem se rozhlédla, i když bez brýlí to šlo těžko. O kus dál ležela stejná zelená deka. Ta naše.
Celá zrudlá jsem rychle popadla syna za ruku a pelášila k naší dece. Sbalila jsem ji a táhla syna pryč.
„A přijďte se zase vykoupat, budu vám držet místo!“ slyšela jsem za sebou volat pobavený hlas.
Bez brýlí už ani ránu!
Příběh Lenky S.
