Článek
Měla jsem čerstvý řidičák. Samozřejmě, že jsem toho chtěla využít.
Domluvili jsme se s manželem, že si zajedeme k přehradě. Bylo nádherné počasí, tak proč být doma?
Z naší vesnice jsem vyjela já. Jelo se mi dobře, zdálo se, že vše proběhne v pohodě. Jenže to by nesměl vedle mě sedět manžel!
Stále mi udílel rady: „Proč brzdíš, tady nebrzdi, …nejeď středem vozovky, drž se u krajnice, …teď bys měla jet středem, proč jedeš u krajnice, …proč se tak couráš?“
Jeho věčné napomínání jsem vydržela asi patnáct kilometrů. Pak už jsem toho měla dost!
Zastavila jsem: „Když jsi tak chytrej, tak si řiď sám!“
Vystoupila jsem a chtěla aby si přesedl, že si sednu na místo spolujezdce. Jenže muž prohlásil, že se mu tam sedí docela dobře.
Moje trpělivost byla u konce. Otevřela jsem zadní dveře, že si tedy sednu dozadu.
Když manžel viděl, že to myslím vážně, přesunul se na místo řidiče.
Konečně jsem si tam mohla sednout. Nakonec, proč bych seděla vzadu, když je moje místo volné? Zabouchla jsem tedy dveře a chtěla auto obejít zezadu.
Jenže to už manžel seděl za volantem, zařadil rychlost, přidal plyn a… jen se za ním zaprášilo!
Nevěřila jsem! To udělal schválně! Za chvíli se pro mě vrátí, přece mě nenechá stát na rozpálené silnici! Sedla jsem si na mez do stínu stromu a čekala.
Manžel zatím jel v klidu. Po chvíli na mě promluvil. Aha, je uražená, myslel si, když neslyšel odpověď. Za chvíli to zkusil znovu. Jenže ani tentokrát žádná odpověď.
Kouknul dozadu, ale tam nikdo není! Znovu na mně promluvil v domnění, že jsem schovaná za sedadlem.
Když se nic nedělo, zastavil a jal se mě hledat. Za sedadlem, pod sedadlem…nikde nic. Konečně mu došlo, že mě nechal na silnici.
Obrátil se a co nejrychleji se pro mě vracel. Jenže místo, kde mě nechal, fofrem prosvištěl, ani jsem nestačila na něj zamávat!
Uháněl domů. Co když jsem si někoho stopla a vrátila se? Doma všechno prohledal, dokonce se díval i do skříně. Nic.
Vydal se tedy zpátky, tentokrát pomaleji. Kontroloval všechny protijedoucí řidiče, zda se s nimi nevezu a taky okolí silnice, aby mě už opravdu našel… Našel.
Pokračování příběhu už raději nedopovím.
Příběh paní Marty Š.
