Článek
Docela se mu dařilo. Přáli jsme mu to. Byl to prima chlap.
Co se však stalo z jeho manželky jsme nechápali. Začala nosit nosánek nahoru, přestala pracovat, byla přece manželka pana podnikatele!
Její častá slova byla: To já bych nenosila, takové obyčejné věci! Vy vaříte guláš? My si budeme objednávat suši… a bylo vidět, že nad námi začíná ohrnovat nos.
Brzy si koupili nové auto a panička jezdila tu na jógu, tu ke kadeřnici, tu na manikúru.
Její manžel často pobýval kvůli práci v zahraničí. Jednou se jeho žena rozhodla, když byl služebně v Rakousku, že pojede za ním.
Jela pomalu, pozorně a se zájmem sledovala krajinu. Proto pár kilometrů za hraničním přechodem upoutal její pozornost nějaký předmět na okraji příkopu.
Co to jen může být? Zastavila. Nějaká zvláštní bednička, nějaký elektrický přístroj. Proč vyhazují docela nové věci… no jo, Rakousko, asi na to mají!
Ale je to škoda, určitě by se dal využít, manžel je elektrikář, jistě bude vědět co s tím.
Dlouho se tedy nerozpakovala a šup s bedničkou do kufru!
Ovšem stačila ujet jen pár kilometrů, když ji s blikajícím majáčkem velkou rychlostí předjelo policejní auto. Zablokovali jí cestu. Z auta vystoupili dva policisté.
„Co jste sebrala tamhle před vesnicí? Kam jste to dala?!“ obořil se na ni jeden z mužů zákona.
„Ale to nic není, jen malá bednička, bylo to v příkopu, asi to někdo vyhodil. A manžel je elektrikář, tak by ho to mohlo zajímat“ soukala ze sebe.
Otevřela kufr, aby se policisté podívali, že je to opravdu jen taková obyčejná bednička.
„Kdepak obyčejná bednička! Sebrala jste nám nezapojený radar, který jsme si u silnice odložili! Ať se to příště nestane, jinak bychom vás museli sebrat!“ řekl už s úsměvem starší policista.
Radar naložili a zase rychle odfrčeli. To asi pro to, aby jim zase nějaký malý český človíček neukradl i ten zbytek radaru na druhé straně vesnice.
Protože byla „něco víc“, jak my obyčejní lidé, v paneláku se tím nepochlubila.
A jak jsme se to dozvěděli? Vždyť jsem vám říkala, že její muž byl docela prima chlap.
