Článek
Bylo takové vedro, že slovy mého kamaráda: „…psi se rvali o chládek.“
Když přijel sluncem rozpálený autobus, horda čekajících lidí se nacpala do jeho útrob.
Každý, kdo takovým autobusem cestoval, si jistě dokáže představit vzduch, který v autobusu byl. Když říkám vzduch, vlastně myslím PUCH.
Je jasné, že se v takovém vedru každý člověk potí. Ale v jedenadvacátém století lze předpokládat, že by každý měl dodržovat osobní hygienu. Zvlášť, když je na našem trhu spousta antiperspirantů, které potlačují pachy. Ovšem zapáchající, několik dní nemyté podpaždí, kde se v neoholených porostech daří bakteriím nebo několik dní nemyté nohy, nezachrání žádná vůně. A to jsem se ani nezmínila o zápachu z úst, to je někdy (omlouvám se za ten výraz) „žumpa.“
Říká se, že správný chlap má smrdět potem a hnojem. Přiznejme si, dámy, které z nás to imponuje? Nemusí být každý chlap hned metrosexuál, ale vonět čistotou by měl.
Ovšem sáhnout do svědomí bych mohla i leckteré z žen.
Občas se podaří v obchodě narazit na zákazníka, který nevábně „voní.“ A nemusí být ani vedro. Nezbývá, než po takovém zákazníkovi vyvětrat.
Horší to ovšem je, když nevábně „voní“ prodavačka. Nemyslím tím parfém, ale pach zpoceného, dlouho nevypraného pracovního oblečení, které „zavání“. Podotýkám, že jsem to v marketu pocítila na vlastní nos, takže vím o čem mluvím.
Podobné je to v restauraci. Když si k vedlejšímu stolu sedne host, který páchne, dokáže vám zkazit příjemné posezení. Pach potu je sice zdravější, než cigaretový kouř, těžko ovšem říci, co víc smrdí.
Někdy se stává, že si domů pozveme řemeslníka. Ale když vyzuje boty!
Kdysi, za dávných dob, bylo mytí jen pro „sprosté“ lidi. Šlechta používala různé voňavky a pudry, aby přerazila zápach nemytého těla. A taky drbátka - věřím, že se v takovém prostředí různým havětím dařilo. Je dobře, že je tato doba pryč. Nebo ne?
Možná to stojí za zamyšlení, co říkáte?
